Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 323/2019-100

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci

žalobkyně právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pobytem adresa žalovaného

o částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, částky částka a úroku ve výši 93,62 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky částka, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kde žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka] a úroku ve výši 93,62 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka], zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částka s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovaným podepsala dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši efektivní úrokové sazby 146,33 % ročně splácet ve 18 měsíčních splátkách ve výši částka. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích příjmení a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající se žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. K výzvě soudu žalobkyně dále doplnila žalobní tvrzení tak, že při hodnocení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr vyšla z dokladů o jeho příjmech. Celkový čistý měsíční příjem žalovaného činil částka, celkové měsíční náklady žalovaného činily částka. Z výše uvedených podkladů bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení (po odečtení pětisetkorunové rezervy) činí částka. Pokud jde o konkrétní postup před poskytnutím úvěru žalovaného, pak žalobkyně odkázala zejména na formulář hodnocení klienta. Zde byla provedena analýza bonity žalovaného, bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou částka, dále byly zjišťovány informace týkající se jeho stavu, zaměstnání, vzdělání. Ve formuláři hodnocení klienta jsou výdaje pečlivě zkoumány a je to právě klient/žalovaný, kdo je povinen uvést jednotlivé výdaje. K uvedeným výdajům žalobkyně/věřitel dále přičítá rezervu ve výši částka a zadává zákonné životní minimum, které mu je objektivně známo. K výdajové stránce, respektive k jejímu paušálnímu určení, by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje o životním a existenčním minimu, kdy tohoto zákona definuje životní minimum, jako částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, která byla v  stanovena na částku částka. Pokud tedy žadatel o úvěr neuvede vyšší částku na výdajové stránce (vyjma splátek úvěrů či nákladů na bydlení, které se do částky životního minima nezapočítávají), je postupováno v souladu se zákonem, je-li stanovena výše výdajů paušální částkou částka. Tato paušální částka byla přímo stanovena zákonem a poskytovatel úvěru se tedy nemůže dopustit pochybení, pokud bude vycházet z takto stanovené částky, jako paušální výdajové stránky žadatele. Pokud by žadatel o úvěr uvedl částku nižší, než částka a poskytovatel úvěru by pro posouzení úvěruschopnosti vycházel z takto uvedené nižší částky, v tu chvíli je třeba žadatelem důvěryhodně vysvětlit, na základě čeho došel k uvedené nižší částce. Jen pro pořádek, je třeba uvést, že životní minimum není minimální částkou stanovenou„ k přežití“ (kterou je existenční minimum), ale částkou, která postačuje k obživě. Další případné výdaje byl povinen uvést žalovaný. Dále měla žalobkyně před poskytnutím úvěru k dispozici kopii občanského průkazu ověřenou dle originálu dne datum. Z ní bylo zjištěno, že občanský průkaz je platný a ověřena identita žalovaného; výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI), kde byl proveden skóring žalovaného v registru NRKI; výpis z registru příjmení - z něj bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření úvěrové smlouvy číslo nikde s dlužnou částkou po splatnosti. Dále žalobkyně disponovala oznámením ČSSZ o zvýšení vypláceného důchodu ze dne datum a informativním výpisem z bankovního účtu – na základě kterých bylo ověřeno, že žalovaný je příjemcem starobního důchodu a má tak zajištěn stálý příjem a dále že žalovaná je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen. Po poskytnutí úvěru ve výši částka žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaný uhradil před zesplatněním úvěru částku částka dne datum, po zesplatnění úvěru žádnou další částku neuhradil. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni dluží následující částky:

a) částka odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši částka (odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši částka a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši částka) s příslušenstvím,

b) smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši částka s příslušenstvím,

c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši částka s příslušenstvím,

d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem datum do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši částka,

e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši částka od datum do zaplacení. Žalobkyně žalobou požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 93,62 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala.

2. Žalovaný k nároku žalobkyně uvedl, že jej uznává. Smlouvu o úvěru nenašel. Dále zmínil, že není pravdou, že by nežil v době uzavření úvěru s manželkou ve společné domácnosti, tak jak je uvedeno v hodnocení klienta.

3. V návaznosti na postoj žalovaného navrhla žalobkyně vydání rozsudku pro uznání (k tomu dále viz bod 22 odůvodnění).

4. Na základě provedených listinných důkazů založených žalobkyní do spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně je korporací, právnickou osobou, registrovanou jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů /viz úplný výpis ze seznamu ČNB na č. l. 27 spisu/. Žalovaný a žalobkyně, prostřednictvím zprostředkovatele pana jméno jméno, podepsali dne datum Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému, dne datum na účet uvedený ve smlouvě, bezúčelový úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal splatit dle sjednaného splátkového kalendáře v 18 měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila dle části A) smlouvy o úvěru částka, úroková sazba 146,33 % p. a. byla dohodnuta jako pevná na celou dobu splácení úvěru. RPSN na úvěr činilo 146,33 %. Dle bodu 2.. části B) smlouvy o úvěru se úrok počítá jako efektivní úroková míra. Bod 2.. části B) smlouvy o úvěru stanovil, že úrok běží i po zesplatnění úvěru, kdy i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, a to až do doby její úplné úhrady s tím, že žalobkyně byla oprávněna na úrocích, které přirostou po zesplatnění, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů zakotvila smlouva o úvěru, ve své části B) v bodu 6.1. povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši částka s tím, že tato smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení a že souhrn veškerých smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat, činí maximálně částka za každý kalendářní rok. Dle bodu 6.2. části B) smlouvy o úvěru měla žalobkyně rovněž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši částka, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované s úhradou každé splátky o délce 15 dnů, s tím, že tato náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů pak smlouva o úvěru, v části B) v bodech 6.3. a 6.4., stanovila, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru, kdy se ke dni zesplatnění stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů a kdy ke dni zesplatnění se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru splatné nejpozději ke dni zesplatnění. Žalobkyně pak měla, dle bodu 6.5. části B) smlouvy o úvěru, rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Návrh na uzavření smlouvy byl žalobkyní akceptován dne datum /viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 12-14 spisu, oznámení o schválení úvěru ze dne datum na č. l. 18 spisu, doklad o vyplacení úvěru na č. l. 21 spisu, dodejka na č. l. 25 spisu/. U žalovaného byla před poskytnutím úvěru ověřena jeho totožnost a byl s ním sepsán předsmluvní formulář /předsmluvní formulář na č. l. 9-11 spisu, shodně na č. l. 81-83 spisu, kopie OP na č. l. 85-86 spisu/, byly mu poskytnuty informace zprostředkovatelem úvěru /viz prohlášení klientů na č. l. 15-16 spisu, shodně na č. l. 79-80 spisu/, byl před poskytnutím úvěru dne datum kontrolován v registru příjmení a nebyl zjištěn žádný záznam /viz výpis záznamů z registru příjmení na č. l. 28 spisu/, rovněž byl proveden skóring žalovaného v nebankovním registru klientských informací /viz výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI) na č. l. 29 spisu, shodně na č. l. 30 spisu/. Žalovaný při uzavírání smlouvy podepsal vě označené„ Hodnocení klienta“, že jeho čistý měsíční příjem činí částka z důchodu, výdaje - životní minimum – částka, nežije s manželkou (partnerkou) ve společné domácnosti, je ženatý, má vysokoškolské vzdělání, nespoří, nesplácí jiné úvěry, výživné, hypotéky, výdaje na bydlení má částka, nemá ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby, apod.), celkem tak výdaje činí částka. Pokud se připočte rezerva ve výši částka, pak rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného činí částka /viz hodnocení klienta na č. l. 19-20 spisu/. Z oznámení ČSSZ ze dne datum soud zjistil, že žalovanému byl od lednové splátky 2019 zvýšen vyplácený starobní důchod na částka měsíčně /viz oznámení ČSSZ ze dne datum na č. l. 17 spisu, shodně na č. l. 78 spisu/. Žalovaný dále doložil dílčím výpisem ze svého bankovního účtu, že je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen /viz dílčí výpis z bankovního účtu žalovaného na č. l. 77 spisu/. Dopisem ze dne datum a ze dne datum byl žalovaný žalobkyní upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru a dopisem ze dne datum oznámila žalobkyně žalovanému, že k tomuto datu došlo k zesplatnění celého úvěru /viz oznámení ze dne datum na č. l. 26 spisu, výzva k zaplacení ze dne datum a datum na č. l. 23-24 spisu/. Dle tvrzení žalobkyně, které nebylo žalovaným sporováno, zaplatil žalovaný z titulu smlouvy o úvěru mezi účastníky žalobkyni celkem částka /viz karta klienta na č. l. 22 spisu, shodně na č. l. 84 spisu/. Dne datum žalobkyně předala k odeslání předžalobní výzvu ze dne datum, kdy žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k úhradě do 15 dnů od odeslání upomínky /viz předžalobní výzva na č. l. 36 spisu, poštovní podací arch na č. l. 37 spisu/.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum návrh smlouvy o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému na jeho účet dne datum částku ve výši částka, kterou měl žalovaný splatit dle sjednaného splátkového kalendáře v 18 měsíčních splátkách po částka splatných vždy nejpozději 23. dni každého kalendářního měsíce. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný kontrolován v registru příjmení, NRKI a byla ověřena jeho totožnost. Žalovaný předložil oznámení ČSSZ o zvýšení starobního důchodu. Uvedl, že ho výdaje činí jen životní minimum a částka za bydlení. Žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil celkem částka.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

15. Po provedeném dokazování soud při jednání dne datum konstatoval, že nemůže uzavřít na závěr o tom, že žalobkyně jako věřitel dostatečně zkoumala výdaje žalovaného před poskytnutím úvěru. Soud proto poučil žalobkyni ve smyslu ustanovení , (dále jen „“), aby doplnila, resp. navrhla důkaz k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to zejména ohledně výdajů žalovaného, resp. jakým způsobem byly tyto zjištěny a ověřeny a poučil ji o tom, že nesplnění uvedené výzvy může mít za následek neúspěch ve sporu v podobě neunesení břemene důkazního. Žalobkyně reagovala tak, že nemá žádná další konkrétní tvrzení, ani návrhy na doplnění dokazování.

16. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. V projednávané věci má soud za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. Žalobkyně, jak vyplývá z provedených důkazů, provedla lustraci žalovaného v registrech příjmení a NRKI a provedla jeho hodnocení dle jím poskytnutých údajů o jeho příjmech a výdajích. Není však postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného. Žádné výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně se ani podrobněji nezajímala o výdaje žalovaného na bydlení, jako základní a podstatnou položku výdajů, kterou je vždy třeba pečlivě zjišťovat. Žalobkyně si vystačila s žalovaným uvedenou formou bydlení„ jiná“ s částkou částka měsíčně, aniž by bylo zřejmé, o jakou formu bydlení se skutečně jedná a zda uvedená částka odpovídá reálným výdajům na bydlení (což lze s ohledem na uvedenou nízkou výši bez dalšího zkoumání obtížně akceptovat). Na zjištění jakýchkoli dalších výdajů pak bylo rezignováno zcela. Lze předpokládat, že žalovaný bude mít i jiné obvyklé výdaje na volnočasové aktivity, koníčky, ošacení, na komunikační prostředky, když i podle prohlášení ve smlouvě má mobilní telefon. Žalobkyně stanovila výši výdajů žalovaného v částce částka, tj. ve výši životního minima. Žalobkyně však nemá vycházet pouze z obecných částek vyplývajících ze zákonných ustanovení, ale naopak se má zabývat skutečnými výdaji žalovaného, aby si mohla uzavřít, zda je ve finančních možnostech potenciálního klienta úvěr za sjednaných podmínek splácet. Za popsané situace soud uzavírá, že při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně s odbornou péčí nepostupovala. Její postup je odborné péči velmi vzdálen, když se bez bližších znalostí majetkových poměrů žalovaného a především s nulovou znalostí jeho výdajů rozhodla finanční prostředky žalovanému poskytnout. Soudu zcela uniká, na základě jakých zjištění mohla žalobkyně dospět k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splatit, když neměla žádnou představu o tom, jaké jsou jeho osobní či majetkové poměry, které neměla zmapovány vůbec, stejně tak jako jeho výdaje. V tomto směru soud konstatuje, že žalobkyně břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelskému úvěru dostála, neunesla. Pro absenci dostatečných důkazů z hlediska zkoumání úvěruschopnosti, nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.

17. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ). Podle zákona o spotřebitelském úvěru činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.

18. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. nebo sp. zn. , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

19. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva uzavřená mezi ní a žalovaným neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo v řízení OPR- právnická osoba proti GK).

20. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, když na jeho účet byla žalobkyní poukázána částka částka, kterou žalovaný zcela nevrátil. Žalovaný je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalobkyně eviduje od žalovaného platby v celkové výši částka. Žalovaný je tak povinen vrátit celkem částka (částka – částka), o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Soud tak žalovanému uložil tuto částku žalobkyni zaplatit. V souladu s citovaným § 1958 o. z. byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě žalobkyně k zaplacení. Protože v řízení nebylo prokázáno, že předchozí výzvy žalobkyně odeslala a že by se dostaly do dispozice žalovaného, bylo třeba za doručení výzvy považovat až odeslání předžalobní upomínky žalobkyně dne datum, kdy žalobkyně stanovila žalované lhůtu k úhradě do 15 dnů od odeslání upomínky. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení ve spojení s  o. z. právo na úrok z prodlení, tak jak požadovala od datum, a to výši 9,75 % ročně. Lhůtu k plnění stanovil v souladu s  (výrok I. tohoto rozsudku).

21. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, od níž žalobkyně své zbylé nároky odvíjela (výrok II. tohoto rozsudku).

22. K návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro znání soud uvádí, že v daném případě tento návrh zamítl, neboť podmínky pro postup dle neshledal (viz výrok II. rozsudku). Podle rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. Podle věty první soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. S respektem ke shora uvedenému si soud stojí za tím, že pokud by účastníci navrhli schválení smíru, podle něhož by se žalovaný zavázal k úhradě dalšího peněžitého plnění ve výši a skladbě patrné z výrokové části tohoto rozsudku, nebylo by lze takovýto smír pro jeho rozpor s právními předpisy ( ) schválit, neboť požadavek žalobkyně nemá žádnou oporu v hmotném právu. Za popsané situace není proto možné vydat v této věci ani rozsudek pro uznání.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení za použití ustanovení dle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků a žalobkyni, která byla ve věci úspěšnější, přiznal právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení ve výši částka. Z toho jednak soudní poplatek částka, odměna za zastupování advokátem v celkové výši částka za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, účast na jednání dne datum) po částka, za jeden úkon právní služby ve výši ½ po částka za sepsání jednoduché předžalobní výzvy (výzvu k plnění soud považuje za jednoduchou výzvu dle vyhl. č. , advokátního tarifu, za kterou náleží pouze polovina odměny, byť obsahuje právní rozbor věci, neboť tento rozbor je typově obecný, žalovanému bylo přizpůsobeno jen pár údajů v předmětné výzvě), náhrada hotových výdajů celkem částka za 4 úkony právní služby po částka, dále cestovné za cestu osobním automobilem registrační značka při trase ze sídla zástupce žalobkyně ulice a číslo, obec – ulice a číslo, obec – ulice a číslo, obec a délce jedné trasy 54 km, průměrné spotřebě 9,9 l číslo km ve výši částka (1/3 cestovních výdajů vynaložených na dopravu ke třem nařízeným jednáním u zdejšího soudu), dále náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu a zpět za celkem 4 půlhodiny po částka ve výši částka (1/3 promeškaného času souvisejícího s účastí na třech nařízených jednání u zdejšího soudu), to vše podle ust. , , , , , d), g), odst. 2 písm. h), a 3, a odst. 3 vyhl. č. , advokátního tarifu a podle vyhl. č. Dále z toho 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši částka, která patří k nákladům podle ust. , 3 za použití ust. vyhl. č. , když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jelikož úspěch žalobkyně činil 63,56 % a její neúspěch, který odpovídá úspěchu žalovaného, 36,43 %, má žalobkyně při odečtení neúspěchu od úspěchu nárok na náhradu 27,13 % svých výše uvedených celkových nákladů. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle ust. (výrok III. tohoto rozsudku).

24. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za písemné podání žalobkyně ze dne datum, kterým k přípisu soudu doplňovala svá tvrzení obsažená v žalobě a označovala důkazy způsobilé prokázat tvrzené skutečnosti, když podání považoval za neúčelné, neboť uvedená tvrzení již měla být součástí žaloby, a nikoli doplňována až po upozornění soudem na nedostatečná žalobní tvrzení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.