Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 80/2021-53
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 35 020 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 927,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši
9,75 % ročně z částky 19 964,80 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 10,45 % ročně z částky 17 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 461 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 927,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 19 964,80 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 10,45 % ročně z částky 17 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 461 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 35 020 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba (dále též„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum smlouvu o úvěru. Žalobkyně dodala, že s účinností ke dni datum byla část závodu předchůdkyně žalobkyně převedena na společnost právnická osoba Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované ověřením jejích rodinných, majetkových, pracovních i jiných poměrů oproti žalovanou předložených dokumentům. Ze zjištěných informací pak nebyl důvod pochybovat o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaná se zavázala v rámci 13 měsíčních splátek vrátit vedle jistiny úvěru i sjednaný úrok ve výši 28 % z jistiny, poplatky a sjednanou úplatu v celkové výši 11 730 Kč, celkem tedy částku 28 730 Kč. Žalovaná však nehradila splátky řádně, předchůdkyně žalobkyně ke dni datum zesplatnila dosud neuhrazený úvěr představující jistinu ve výši 17 000 Kč, úrok ve výši 2 964,80 Kč, poplatek za uzavření úvěru ve výši 2 621,40 Kč a administrativní poplatek ve výši 2 933,80 Kč. Z důvodu prodlení žalované byla jistiny úvěru od datum úročena úrokovou sazbou 10,45 % ročně. Neuhrazená pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni s účinností ke dni datum, o čemž byla žalovaná písemně informována. Po postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně se žalobou domáhá kromě úhrady dlužné jistiny a sjednaných nákladů úvěru také smluvní pokuty ve výši 9 500 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, soud zjistil a má za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně spolu uzavřely dne datum smlouvu o úvěru číslo. Strany podpisem smlouvy stvrdily, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované téhož dne v hotovosti předmět smlouvy, tj. peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že se žalovaná zavázala poskytnuté prostředky vrátit společně s úrokem sjednaným ve výši 28 %, poplatkem za správu úvěru ve výši 3 740 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 230 Kč, celkem tedy částku 28 730 Kč v rámci 13 měsíčních splátek po 2 210 Kč splatných vždy 28. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. Nedílnou součástí smlouvy byl předpis splátek, jejichž seznámení s nimi žalovaná stvrdila svým podpisem. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaná uhradila pouze dvě splátky – dne datum částku 2 210 Kč a dne datum částku 1 000 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy na žalobkyni, a současně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Z předžalobní upomínky ze dne datum (dle podacího lístku odeslané žalované téhož dne) pak bylo zjištěno, že neuhrazený dluh žalované byl ke dni datum zesplatněn, avšak žalovaná na něj hradila pouze částečně. Žalovaná byla vyzvána k úhradě jistiny, úroku a poplatků ve výši 25 520 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 500 Kč (která byla v souladu s čl. V. bod 4 smlouvy sjednána ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaná v prodlení) a úroku z prodlení ve výši 1 907,55 Kč nejpozději do datum. Žalovaná svůj dluh ani poté neuhradila.
4. Soud má dále za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Ačkoliv ve smlouvě na straně postupitele figuruje společnost právnická osoba, z notářského zápisu anonymizováno číslo, spisová značka sepsaného dne 27. 9. 2018 JUDr. jméno příjmení, notářkou se sídlem v obec, má soud za prokázané, že tato společnost je oprávněna z pohledávky za žalovanou. Předchůdkyně žalobkyně na zmíněnou společnost převedla část svého závodu oproti úhradě sjednané kupní ceny, která byla zaplacena dne datum (jak bylo zjištěno z potvrzení o zaplacení kupní ceny). Z příloh ke smlouvě o postoupení pohledávek pak bylo zjištěno, že je postupovaná mimo jiné právě i pohledávka za žalovanou.
5. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z vyplněné žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru podepsané žalovanou dne datum. V žádosti žalovaná uvedla, že v době jejího podání byla svobodná, měla jedno vyživované dítě ve věku do 15 let a žila u rodičů. Dále uvedla, že byla zaměstnána u právnická osoba s.r.o. na dobu určitou do datum a její průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil 12 500 Kč. Mzda žalované přitom byla jejím jediným příjmem. Zaměstnání žalované a výše příjmu byly předchůdkyní žalobkyně ověřeny z pracovní smlouvy a čestného prohlášení. Oproti tomu měsíční výdaje žalovaná uvedla ve výši 6 000 Kč, přičemž za bydlení hradila 2 000 Kč a na stravování vynakládala průměrně 4 000 Kč. Výdaje žalované byly ověřeny oproti četnému prohlášení. Předchůdkyně žalobkyně pak uvedené příjmy a výdaje podrobila interní finanční analýze. Z dokumentů vykazujících finanční analýzu a credit scoring soud zjistil, že i v případě ponechání finanční rezervy 1 000 Kč měsíčně žalované zůstávala částka 5 500 Kč měsíčně. Žalovaná tak byla vyhodnocena jako schopná řádně splácet úvěr ve výši 17 000 Kč ve splátkách po 2 210 Kč měsíčně, aniž by tyto splátky představovaly citelnější zásah do jejích finančních poměrů. Ohledně výdajů žalované (zejména pak výdajů spojených s bydlením) má soud za to, že odpovídají reálným nákladům, které by žalované vzhledem k jejímu způsobu života skutečně mohly vzniknout. Dle soudu byly poměry žalované pečlivě ověřeny a nebyly dány pochybnosti o tom, že by žalovaná poskytnutý úvěr nemohla splácet.
6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
9. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posuzoval závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle ustanovení upravujících smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., ačkoliv se žalobkyně žalobou domáhala úhrady dluhu z titulu smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouva, která vzniká okamžikem uzavření, tj. sjednání obsahu závazku, jehož podpisem smluvní strany projevují vůli se jím řídit. Oproti tomu smlouva o zápůjčce je reálná smlouva, jež vzniká okamžikem přenechání, resp. odevzdání zapůjčené věci vydlužiteli. Taktomu bylo i v tomto případě, když smlouva byla podepsána jako potvrzení toho, že peněžní prostředky již byly žalované poskytnuty. Soud na uvedený závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem bez důvodných pochybností zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit; jinak je smlouva neplatná.
10. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že její předchůdkyně vyšla z vyplněné žádosti o úvěr, na základě níž neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Soud má toto tvrzení žalobkyně za prokázané. Jak bylo uvedeno výše, postup předchůdkyně žalobkyně, kterým zjišťovala poměry žalované, nezavdává důvodné pochybnosti o tom, že by žalovaná pod hrozbou dalšího zadlužení či ohrožení vlastní výživy nebyla schopna měsíční splátky úvěru řádně hradit. Žalobkyně tedy prokázala, že její předchůdkyně splnila své povinnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí ověřit úvěruschopnost žalované. Dále bylo prokázáno splnění povinností vyplývající ze smlouvy pro předchůdkyni žalobkyně, která poskytla žalované sjednané peněžní prostředky, a že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni řádně postoupena. Žalovaná naopak nesplnila své povinnosti vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně se souvisejícími úhradami, resp. netvrdila ani neprokázala opak. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 36 927,55 Kč sestávající z požadované dlužné částky ve výši 35 020 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 907,55 Kč. Soud dále přiznal žalobkyni úrok z prodlení v procentní výši, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a dále úrok ve smluvené výši 10,45 % ročně tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo dále žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzvy) ve výši 3x 500 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 3 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 378 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 283 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 3 461 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.