Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
11 C 11/2021-33
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 16 363,62 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 324 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 324 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 7 039,62 Kč, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 315,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 324 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 324 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 7 039,62 Kč, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 315,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 16 363,62 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba (dále též„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum smlouvu o úvěru. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované ověřením jejích příjmů a výdajů oproti doloženým dokumentům. Ze zjištěných informací pak nebyl důvod pochybovat o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala v rámci 14 pravidelných splátek vrátit vedle jistiny úvěru i sjednaný úrok, poplatek za vyhodnocení a správu úvěru, poplatek za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasní poplatek za hotovostní výběr splátek ve svém bydlišti, a to nejpozději do datum. Žalovaná však neuhradila ani jednu splátku a dostala se do prodlení. Neuhrazená pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na společnost právnická osoba (dále též„ přechodný věřitel“) a poté na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Po postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně se žalobou domáhá úhrady pouze části neuhrazené částky ve výši 9 324 Kč (bez poplatků a úroku) společně se smluvní pokutou ve výši 7 039,62 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, soud zjistil a má za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně spolu uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo. Strany podpisem smlouvy stvrdily, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované téhož dne v hotovosti předmět smlouvy, tj. peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že se žalovaná zavázala poskytnuté prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 1 078 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 750 Kč, celkem tedy částku 27 272 Kč v rámci 14 měsíčních splátek po 1 948 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Nedílnou součástí smlouvy byl Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a předpis splátek, jejichž seznámení s nimi žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná však neuhradila ani jednu splátku, jak vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky ze dne datum (obě odeslané žalované dle podacích lístků dne datum). Z oznámení bylo dále zjištěno, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy na žalobkyni. Z předžalobní upomínky žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná neuhradila úvěr po splatnosti a byla vyzvána k úhradě dlužné částky, kterou tvořily kromě jistiny také náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokuta, na niž vzniklo právo již předchůdkyni žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž byla žalovaná v prodlení. Žalovaná svůj dluh ani poté neuhradila.
4. Soud má dále za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na přechodného věřitele, dále byla pohledávka postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni. Ze seznamu postupovaných pohledávek pak soud zjistil, že postoupena byla pohledávka pouze ve výši 9 324 Kč.
5. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z vyplněné žádosti o úvěr podepsané žalovanou dne datum. V žádosti žalovaná uvedla, že v době žádosti o úvěr byla vdaná a žila u příbuzných. Žalovaná byla zaměstnána u společnosti právnická osoba na dobu určitou od datum do datum a její průměrný čistí měsíční příjem ze zaměstnání činil 9 443 Kč Tyto skutečnosti má soud za prokázané z přiložené pracovní smlouvy a výplatních lístků. Totožnost žalované byla dále ověřena občanským průkazem. Mzda žalované přitom byla jejím jediným příjmem. Oproti tomu měsíční výdaje žalované byly vyčísleny na částku 3 000 Kč a tvořily je náklady na bydlení a energie ve výši 1 000 Kč a osobní náklady ve výši 2 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně pak vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalované ve výši 6 443 Kč, který byl dostatečný pro splácení měsíčních splátek ve výši 1 948 Kč.
6. Hodnocením údajů, které předchůdkyně žalobkyně použila k ověření úvěruschopnosti, dospěl soud k závěru, že příslušná povinnost nebyla splněna. Pokud byla žalovaná v době žádosti o úvěr vdaná, a snad díky domu vykazovala snížené náklady na bydlení a živobytí, měly být do celkového příjmu domácnosti žalované zahrnuty rovněž příjmy jejího manžela, příp. dalších příbuzných, u kterých žalovaná měla bydlet. Nicméně předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z příjmu žalované, který navíc nebyl stálý s ohledem na ukončení pracovního poměru žalované měsíc po žádosti o úvěr. Nestandardně nízké výdaje žalované spojené s jejím bydlením musely u obezřetného poskytovatele úvěru vyvolat pátrání po skutečné podstatně poměrů žalované. V žádosti však nebyly uvedeny žádné dokumenty, z nichž by byly výdaje žalované ověřovány, z čehož plyne, že předchůdkyně žalobkyně se spokojila s prohlášením žalované.
7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posuzoval závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle ustanovení upravujících smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., ačkoliv se žalobkyně žalobou domáhala úhrady dluhu z titulu smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouva, která vzniká okamžikem uzavření, tj. sjednání obsahu závazku, jehož podpisem smluvní strany projevují vůli se jím řídit. Oproti tomu smlouva o zápůjčce je reálná smlouva, jež vzniká okamžikem přenechání, resp. odevzdání zapůjčené věci vydlužiteli. Taktomu bylo i v tomto případě, když smlouva byla podepsána jako potvrzení toho, že peněžní prostředky již byly žalované poskytnuty. Soud na uvedený závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 ). Z výše uvedeného vyplývá, že úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem bez důvodných pochybností zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit; jinak je smlouva neplatná.
10. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že její předchůdkyně vyšla z vyplněné žádosti o úvěr, na základě níž neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Soud má však za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr na základě neúplných údajů, když nebyly zjištěny veškeré relevantní informace o majetkových a osobních poměrech žalované a některé informace vůbec nebyly ověřeny oproti příslušným listinám. Postup předchůdkyně žalobkyně tedy nevedl k ověření, že žalovaná byla schopna předmětnou zápůjčku splácet. Vzhledem k nesplnění zákonné povinnosti předchůdkyně žalobkyně soud posoudil předmětnou smlouvu o zápůjčce jako neplatnou. K této neplatnosti soud přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaná je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jejích práv, která v tomto případě nebyla zajištěna. Z důvodu neplatnosti smlouvy ex-tunc nebylo současně možné učinit závěr o tom, že by mezi stranami byly platně ujednány jakékoli další související platby jako úrok, poplatky či smluvní pokuta.
11. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. S přihlédnutím ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná a mezi jejími stranami současně není jiné platné smluvní ujednání. Žalobkyně nicméně v řízení prokázala, že její předchůdkyně poskytla žalované v hotovosti částku 15 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalované vrátit žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovanou řádně postoupena), oč se obohatila. Bezdůvodné obohacení tak odpovídá té části fakticky čerpané zápůjčky, na kterou žalovaná dosud ničeho neuhradila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná na poskytnutou zápůjčku neuhradila ničeho, žalobkyni by tedy náležela celá poskytnutá částka 15 000 Kč. Soud je však povinen respektovat dispoziční oprávnění žalobkyně, která za předmět sporu učinila pouze částku 9 342 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni uvedenou částku společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 9 % ročně z dlužné částky od datum (tj. ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky) do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. bylo poté žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
14. Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 039,62 Kč, soud výrokem II. tohoto rozsudku s ohledem na výše uvedené zamítnul.
15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zohlednil částečný úspěch žalované představovaný částkou 7 039,62 Kč, který ve vztahu k úspěchu žalobkyně představovanému částkou 9 324 Kč, znamená úspěch 43 % z celkového předmětu řízení, čemuž odpovídá úspěch žalobkyně 57 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. vůči žalované, po započtení procesního úspěchu žalované, právo na náhradu 14 % jí vzniklých nákladů řízení.
16. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a žaloby) ve výši 3x 300 Kč podle § 8 odst. 1 , § 14b bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále by žalobkyni náležel třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21 % ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 2 252 Kč.
17. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (14 %) ve výši 315,28 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.