Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 59/2021-30
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 42 880 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 900 Kč od 27. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 28 980 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 980 Kč od 27. 10. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 28 980 Kč od 20. 10. 2019 do zaplacení úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 13 900 Kč od 2. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 900 Kč od 27. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 28 980 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 980 Kč od 27. 10. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 28 980 Kč od 20. 10. 2019 do zaplacení úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 13 900 Kč od 2. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 42 880 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové a pracovní poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty. Na základě jejich posouzení pak nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dodala, že u nižších půjček s kratší dobou splácení je takový postup dostačující; naopak po věřiteli nelze oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé posuzování poměrů spotřebitele. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, které se zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 5 440 Kč (s úrokovou sazbou 21,27 % ročně), poplatkem za administrativní činnost ve výši 6 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 16 640 Kč v 78 týdenních splátkách nejpozději do datum. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku zaplatil dne datum, přičemž uhradil pouze 18 100 Kč. Tato částka byla ve výši 921,59 Kč započtena na jistinu, ve výši 5 440 Kč na úrok, ve výši 6 400 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 4 838,41 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Z důvodu prodlení žalovaného požadovala předchůdkyně žalobkyně uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné jistiny ve výši 31 078,41 Kč a poplatku ve výši 11 801,59 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným v celkové výši 46 880 Kč na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně však žalobou požaduje pouze úhradu dlužné jistiny a poplatku bez navýšení, tj. pouze 42 880 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, soud zjistil a má za prokázaný následující skutkový stav. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo Smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalovanému byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 5 440 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 6 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 16 640 Kč, celkem tedy částku 60 480 Kč v rámci 78 týdenních splátek po 776 Kč (s poslední splátkou ve výši 728 Kč). Součástí smlouvy bylo ujednání o zápůjční úrokové sazbě, která při splácení úvěru v 78 splátkách činila 21,27 % p.a. po celou dobu trvání závazku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně, jak soud zjistil z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a z předžalobní výzvy ze dne datum. Oznámením o postoupení pohledávky (odeslaným žalovanému dne datum) byl žalovaný informován o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 46 880 Kč. Ohledně postoupení pohledávky má soud za prokázané, že k postoupení došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Z předžalobní upomínky, odeslané žalovanému dne datum, pak bylo zjištěno, že žalovaný na poskytnuté peněžní prostředky uhradil pouze 18 100 Kč, přičemž na jistině dlužil částku 31 078,41 Kč a zbývající dlužnou částku tvořily ujednané náklady poskytnutí úvěru. Žalovanému byla poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě do datum, ale ani v té dlužnou částku neuhradil.
4. Ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z vyplněné karty zákazníka (žádosti o zápůjčku) podepsané žalovaným dne datum. V žádosti žalovaný uvedl, že v době jejího podání byl rozvedený, neměl žádné nezaopatřené dítě, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo středoškolské a žil sám v nájmu. Žalovaný uvedl, že byl bývalým či stávajícím zákazníkem předchůdkyně žalobkyně. V kartě bylo dále uvedeno, že žalovaný byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba a jeho průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil 24 000 Kč, který byl současně jeho jediným příjmem. Oproti tomu měsíční výdaje žalovaného byly v kartě vyčísleny na částku 11 000 Kč a tvořily je náklady na bydlení ve výši 6 000 Kč a osobní náklady ve výši 5 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně pak vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 13 000 Kč. Majetkové poměry žalovaného byly dle karty ověřeny předloženou pracovní smlouvou a bankovními výpisy, z nichž se dovozoval příjem. Současně byla ověřena nájemní smlouva.
5. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl již před sjednáváním předmětného úvěru zákazníkem předchůdkyně žalobkyně, tzn. že mu již v minulosti byl poskytnut úvěr či zápůjčka, měla být ověřena platební morálka žalovaného (zda předchozí úvěr splácel řádně a včas, zda se dostával do prodlení apod.). Pokud by ohledně plnění předchozího závazku bylo zjištěno porušení povinností žalovaného, předchůdkyně žalobkyně měla být obezřetnější a pečlivěji zvážit svoji investici. Předchůdkyně žalobkyně, jak vyplývá ze zákaznické karty, zcela opomněla prověřit alespoň dotazem na žalovaného, zda má jiné dluhy, a jaká z nich plyne měsíční výše splátek. Uvedené informace, ač měly v kartě zákazníka zřetelnou rubriku, nebyly uvedeny ani žádným způsobem ověřeny. Tyto okolnosti přitom jsou vždy rozhodné pro zjištění poměrů žadatele o úvěr.
6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posuzoval závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle ustanovení upravujících smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z. Soud na uvedený závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 ). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem bez důvodných pochybností zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit; jinak je smlouva neplatná.
9. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že její předchůdkyně vyšla z vyplněné karty zákazníka, která byla současně žádostí o zápůjčku. Na základě údajů zjistila, že poměry žalovaného jsou dostačující a neměla důvodné pochybnosti o jeho schopnosti poskytnutou zápůjčku splácet. Soud však zjistil, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku na základě neúplných údajů, když nebyly zjištěny veškeré relevantní informace o majetkových poměrech žalovaného. Pokud žalobkyně tvrdila, že v případě nižších úvěru s kratší dobou splatnosti nemusí věřitel poměry spotřebitele zkoumat tak důkladně, takový postup je přímo v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť věřitel je povinen při poskytování jakéhokoli spotřebitelského úvěru poměry spotřebitele zkoumat s odbornou péčí vylučující důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti spotřebitele. Navíc ačkoli předmětná poskytnutá částka nemusela pro předchůdkyni žalobkyně znamenat větší obavy o své prostředky, pro žalovaného to mohlo představovat značný finanční obnos, s jehož pomocí se potřeboval rychle dostat z nepříznivé životní situace a potřeboval jej získat za všech okolností (i pokud by některé své zásadní poměry zamlčel či pozměnil). S tím pak souvisí právě otázka ověřování dosavadní platební morálky žalovaného. Soud má tedy za to, že žalobkyně ohledně splnění uvedené zákonné povinnosti neunesla důkazní břemeno. Soud proto posoudil předmětnou smlouvu o zápůjčce jako neplatnou. K této neplatnosti soud přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť postup předchůdkyně žalobkyně v rozporu s její odborností nelze ve vztahu k žalovanému jako slabší smluvní straně považovat za souladný s dobrými mravy. K tomuto závěru dospěl i Krajský soud v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 27 Co 221/2019 , jímž odkazoval na totožné stanovisko generálního advokáta při Soudním dvoru EU ve věci C číslo (OPR-Finance). Z těchto závěrů jednoznačně vyplývá záměr zákonodárce nesplnění povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle zákona č. 257/2016 Sb. sankcionovat neplatností absolutní, a to právě s ohledem na slabé postavení spotřebitele v závazkových vztazích s podnikatelem.
10. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. S přihlédnutím ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná s účinky ex-tunc a mezi smluvními stranami současně neexistuje jiné platné smluvní ujednání. Nelze tedy považovat za platně ujednané jakékoliv související platby, jako úrok či poplatky. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena), oč se obohatil. Bezdůvodné obohacení tak odpovídá té části fakticky čerpané zápůjčky, na kterou žalovaný doposud nic neuhradil. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný na zápůjčku uhradil celkem 18 100 Kč. Tuto částečnou úhradu však nelze započíst na jednotlivé položky pohledávky tak, jak požadovala žalobkyně, tj. částečně na jistinu a částečně na související náklady (tj. poplatky a úrok). Zápočet lze provést pouze na skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Částečným plněním žalovaný v souladu s § 1908 odst. 1 o. z. částečně splnil svůj závazek a ten v tomto rozsahu zanikl. Zbývající část poskytnuté částky již žalovaný neuhradil (resp. netvrdil ani neprokázal opak). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku 13 900 Kč odpovídající zbývající dlužné jistině zápůjčky společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 10 % ročně z dlužné částky od datum do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby tuto částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
13. Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 28 980 Kč, soud výrokem II. tohoto rozsudku s ohledem na výše uvedené zamítnul, a to včetně smluvního úroku a úroku z prodlení.
14. O nákladech řízení soud rozhodl postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Vzhledem k tomu, že ve věci byl úspěšnější žalovaný, náležela by mu náhrada účelně vynaložených nákladů. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaný nebyl v řízení aktivní, nic netvrdil ani nedokazoval na svoji obranu a žádné náklady mu nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.