Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 97/2021-18
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 4 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 4 425 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 31. 7. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 500 Kč za dobu od 31. 5. 2018 do 30. 7. 2018, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V. Žalobkyně je povinna doplatit státu – České Republice na soudním poplatku 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 4 425 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 31. 7. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 500 Kč za dobu od 31. 5. 2018 do 30. 7. 2018, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V. Žalobkyně je povinna doplatit státu – České Republice na soudním poplatku 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Ostravě.
Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 1 500 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výroku II. a III. tohoto rozsudku, a kapitalizovaných úroků 525 Kč, a dále smluvní pokuty ve výši částka a poplatků za prodlení ve výši 900 Kč, a to z titulu smlouvy o úvěru č. anonymizováno ze dne datum uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba, IČO – a žalovanou, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované 1 500 Kč, což se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit s poplatkem (kapitalizovaným úrokem) 525 Kč, ale do podání žaloby tak neučinila (aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum).
Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
Žalobkyně podáním doručeným soudu dne datum vzala žalobu zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 425 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč. Soud v rozsahu tohoto zpětvzetí řízení výrokem I. v souladu s ust. § 96 odst. 2 , 3 o. s. ř. o. s. ř. zastavil. Souhlasu žalované se zpětvzetím nebylo třeba, neboť zpětvzetí bylo učiněno ještě před zahájením jednání.
K ústnímu jednání dne datum se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování u jednání dospěl k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se dne datum dohodla s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO, že tato jí poskytne finanční prostředky ve výši 1 500 Kč, které následně žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně s dalšími poplatky vrátí, přičemž žalovaná právní předchůdkyni doposud nezaplatila ničeho; právní předchůdkyně žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky vrátit.
Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: Soud v prvé řadě konstatuje, že smlouvu, jež byla podepsána pomocí prostředků komunikace na dálku, vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, (dále jen„ ZoSÚ10“), přičemž podle § 9 odst. 1 ZoSÚ10 je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná. Žalobkyně přitom sama soudu sdělila, že doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalované svou právní předchůdkyní nedisponuje. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem (§ 9 odst. 1 ZoSÚ10, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). Soud přitom byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaná povinna toto obohacení v celkovém rozsahu 1 500 Kč vrátit. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do deseti dnů od doručení oznámení o postoupení pohledávky, které jí bylo odesláno dne datum, pročež má soud podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované datum a ode dne následujícího po uplynutí deseti dnů (tj. od datum) tak má žalobkyně podle § 1970 o. z. právo na úroky z prodlení z dlužné částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II., přičemž lhůta splatnosti byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok III.), neboť nebylo prokázáno, že by byla žalovaná v této době v prodlení.
Výrokem IV. soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Dlužnou částku včetně příslušenství byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši 400 Kč, elektronický platební rozkaz ve věci vydán nebyl a věc byla převedena do řízení C, přičemž s ohledem na ustanovení položky 2 bod 3 sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, měl být soudní poplatek ve věci uhrazen dle položky 1 písm. a) sazebníku poplatků, a to ve výši 1 000 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku částku 600 Kč na účet Okresního soudu v Ostravě, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku. Lhůta splatnosti byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Pro úplnost soud dodává, že v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. tento rozsudek obsahuje toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti výroku I. a V. tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.
Proti výrokům II. – IV. tohoto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.