Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 59/2021-43
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 045 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se co do zaplacení 100 Kč zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 945 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 745 Kč od 12. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 430,04 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba se co do zaplacení 100 Kč zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 945 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 745 Kč od 12. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 430,04 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě vedeném pod číslo nacházející se na adrese adresa žalovaného, na které se žalobkyně Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny číslo ze dne 24. 6. 2019, zavázala dodávat elektřinu, za což se žalovaný zavázal platit sjednanou cenu, když to za období ode dne 3. 7. 2019 do dne 14. 10. 2019 přes zaslané vyúčtování a upomínky neučinil. Součástí žaloby jsou též nároky na zaplacení nákladů na upomínání 3x á 100 Kč.
3. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila a soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení uzavřeli dne 24. 6. 2019 smlouvu označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do uvedeného odběrného místa pod číslo nacházející se na adrese adresa žalovaného, a žalovaný uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny a související služby. Žalobkyně žalovanému vyfakturovala nedoplatek na shora uvedených platbách. Z faktury číslo vystavené dne 28. 10. 2019 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 4 745 Kč za spotřebu elektřiny za období od 3. 7. 2019 do 14. 10. 2019, při zohlednění zaplacených záloh 1 500 Kč, a to se splatností do 11. 11. 2019. Ze založených upomínek ze dne 29. 8. 2019, 26. 9. 2019 a 2. 12. 2019 soud učinil závěr, že žalobkyně nejprve žalovaného upomínala na zaplacení dlužných záloh a následně na zaplacení nedoplatku za dodanou elektřinu s tím, že jinak bude jeho odběrné místo odpojeno a současně s tím jej vyzývala k zaplacení poplatku za upomínání, a to daňovým dokladem ze dne 26. 9. 2019 a 2. 12. 2019. Naopak soud nevzal za prokázané, že by žalobkyně vyúčtovala poplatek za upomínku dne 29. 8. 2019, když takové vyúčtování – faktura nebyla žalobkyní soudu přes výzvu doložena a není tak prokázáno, že by žalobkyni takový nárok vznikl, resp. že by byl splatným. Ze založených listin pro osoby odlišné od účastníků řízení, stejně jako z výpisu OR žalobkyně, soud nezjistil pro věc ničeho podstatného.
5. Žalovaný z žalovaného tohoto titulu přes zaslanou předžalobní výzvu ničeho neuhradil, resp. úhradu částky netvrdil ani nedoložil.
6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům, když na věc aplikoval občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon.
7. Podle § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.
8. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ve smyslu § 50 odst. 2 energetického zákona ve spojení s § 2079 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedené faktury, a dále splatné a vyúčtované náklady na uplatnění pohledávky.
11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku a přiznal žalobkyni žalobou uplatněný nárok na zaplacení dlužné dodávky elektřiny s příslušenstvím, a to s výjimkou příslušenství nedoloženého, v němž žalobu částečně zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 430,04 Kč, přičemž tato částka představuje 96,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 98,02 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 1,98 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 045 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
13. K aplikaci § 14b a. t. na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je třeba uvést, že je soudu z úřední činnosti známo, že žalobkyně zastoupená týmž zástupcem podává typizované formulářové žaloby ve stejných věcech, např. sp. zn. 22 C 175/2017, 22 C 365/2018, 22 C 252/2019 či 22 C 62/2020, kdy se text žaloby v podstatě neliší, rozdílná je pouze identifikace předmětné smlouvy, nezaplacených faktur a odběrného místa, dále výše dlužné částky a popis období, za něž nebylo placeno. Z těchto důvodů je na místě přiznat žalobkyni náhradu nákladů řízení podle § 14b a. t.
14. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.