Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
21 C 114/2021-37
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 25 971,99 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 700 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 700 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 21 271,99 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 688,10 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 689,41 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 231,02 Kč od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 531,02 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 635,60 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 700 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 700 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 21 271,99 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 688,10 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 689,41 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 231,02 Kč od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 531,02 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 635,60 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 25 971,99 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba (dále též jen„ původní věřitel“), uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru číslo na částku 15 000 Kč, když finance žalované vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy. Částku, která jí byla poskytnuta, se žalovaná zavázala spolu s částkou ve výši 12 272 Kč splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. Tato částka je tvořena součtem úroku ve výši 1 444 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 1 078 Kč a úhrady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 750 Kč. Žalovaná svou povinnost splnila pouze zčásti, když neuhrazena zůstala jistina zápůjčky ve výši 9 635,60 Kč, úrok ve výši 595,42 Kč a úhrady související s poskytnutím smlouvy ve výši celkem číslo. Dne 24. 6. 2020 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena. Za období od postoupení pohledávky žalovaná na pohledávku neuhradila ničeho. Žalovaná byla na možnost podání žaloby upozorněna ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Ve vyjádření ze dne 6. 5. 2021 pak žalobkyně doplnila svá tvrzení s tím, že původní věřitel posoudil schopnost žalované splácet zápůjčku vyhodnocením údajů sdělených žalovanou a jejich ověřením předloženými doklady.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř. “) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se omluvila. Nedostavila se ani žalobkyně, která se omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne datum uzavřel původní věřitel s žalovanou smlouvu o úvěru číslo v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 078 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 750 Kč; celkem tak byla žalovaná povinna uhradit částku 27 272 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od data podpisu smlouvy a každá následující splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že předmět zápůjčky jí byl vyplacen v hotovosti při podpisu smlouvy.
4. Dle žádosti o úvěr ze dne datum byla žalovaná zaměstnána na dobu určitou do datum u společnosti právnická osoba s příjmem 9 500 Kč měsíčně. Její měsíční výdaje činily celkem 4 600 Kč, z čehož 1 000 Kč bylo v žádosti o úvěr přiřazeno na bydlení, 2 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, 800 Kč na srážky ze mzdy, výživné a 800 Kč na měsíční splátky stávajících půjček. Jako další dluh žalované byl v žádosti uveden dluh vůči právnická osoba anonymizováno ve výši 6 906 Kč. Údaje poskytnuté žalovanou byly ověřeny dodatkem pracovní smlouvy ze dne datum, kterým byla prodloužena platnost pracovní smlouvy žalované u společnosti právnická osoba, do datum. Dále byly ověřeny výplatní lístky žalované, kdy za období června 2017 činila její čistá mzda 12 405, z čehož bylo 2 488 Kč strhnuto na blíže neurčených srážkách; v období července 2017 činila čistá mzda 11 015 Kč, na srážkách bylo strhnuto 1 944 Kč a v období srpna 2017 činila čistá mzda 10 635, na srážkách bylo strhnuto 1 817 Kč.
5. Žalovaná na splátky zápůjčky uhradila původnímu věřiteli podle nesporovaných tvrzení žalobkyně 10 300 Kč, což vyplývá i z rozpisu plateb. Z tohoto dokumentu soud zjistil, že poslední dílčí úhrada byla učiněna ve výši 500 Kč dne 28. 10. 2018 Smlouvou uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobkyní dne datum došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020. Po postoupení pohledávky žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho. Předžalobní výzvou ze dne 23. 11. 2020 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 8. 12. 2020.
6. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi původním věřitelem a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť původní věřitel žalované poskytl zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičkách smluv), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zápůjčka měla souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Pokud žalobkyně doložila dodatek pracovní smlouvy a výplatní lístky žalované, z nichž měla být ověřena její schopnost splácet půjčku, soud tyto považuje za nedostatečné. Z předloženého dodatku pracovní smlouvy je zřejmé, že pracovní poměr měl končit ke dni 31. 12. 2017, tedy necelé tři měsíce po uzavření smlouvy o půjčce, což při splátkovém kalendáři na 14 měsíců zcela zjevně muselo ovlivnit budoucí platební schopnost žalované. Nadto pak bylo v žádosti o úvěr uvedeno, že žalovaná již jeden dluh vůči původnímu věřiteli má, a dále pak probíhají srážky ze mzdy ve výši 800 Kč měsíčně; dle výplatních lístků však měsíční srážky ze mzdy žalované činily v průměru 2 083 Kč měsíčně. Původní věřitel se tedy schopností žalované splácet poskytnutý úvěr zcela zjevně nezabýval dostatečně důkladně, neboť výše srážek nebyla ověřena předloženými výplatními lístky a nebylo ani prověřeno, z jakého důvodu k nim dochází, tedy zda je žalovaná v exekuci apod. Ohledně výdajů žalované se původní věřitel spokojil s pouhým tvrzením žalované. Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, připravila se o možnost být poučena ve smyslu § 118a odst. 1 , odst. 3 o.s.ř. Soud proto uzavírá, že se původní věřitel spokojil s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích příjmů i výdajů, resp. pokud měl možnost sdělené údaje ověřit, neučinil tak s náležitou odbornou péčí.
10. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že původní věřitel nesplnil řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku, a proto soud posoudil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
11. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí původní věřitel platně postoupil svou pohledávku za žalovanou a že původní věřitel žalované poskytl finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaná se dle tvrzení žalobkyně zavázala k úhradě celkové částky ve výši 27 272 Kč, poté měla žalovaná splácet a nyní má dlužit celkem částku 25 971,99 Kč. Soud vzal za nesporné, že žalovaná uhradila celkem částku 10 300 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi původním věřitelem a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi původním věřitelem a žalovanou či mezi žalobkyní a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť původní věřitel jí plnil bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalované plnil její právní předchůdce. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu. Žalované proto vznikla povinnost vrátit částku 4 700 Kč. Podle předžalobní výzvy měla žalovaná plnit do 8. 12. 2020, jelikož ze strany žalobkyně nebyla tvrzena a prokázána jakákoliv jiná výzva k vydání poskytnutého plnění, dospěl soud k závěru, že žalovaná se dne následujícího dostala do prodlení. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v požadované výši 9 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ) z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství za dobu, kdy žalovaná podle závěrů soudu nebyla v prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
12. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala (včetně v žalobě kapitalizovaných úroků z prodlení) částky 30 349,50 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 4 700 Kč, tj. z 15 %; žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 25 649,50 Kč, tj. z 85 %, a náleží jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 70 % Protože však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že jí právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí.