Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 198/2021-26
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9.181,65 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se co do částky 300 Kč, jakožto nákladů spojených s vymáháním pohledávky, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.881,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3.795,32 Kč od 21.7.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 86,33 Kč od 21.8.2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5.000 Kč od 21.11.2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.391,62 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba se co do částky 300 Kč, jakožto nákladů spojených s vymáháním pohledávky, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.881,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3.795,32 Kč od 21.7.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 86,33 Kč od 21.8.2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5.000 Kč od 21.11.2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.391,62 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení 9.181,65 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. anonymizováno právnická osoba, s žalovaným uzavřela dvě účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejichž základě žalovanému umožnila čerpat služby poskytované třetími stranami. Součástí účastnických smluv byly i kupní smlouvy, na jejichž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ke koupi koncová zařízení, na která mu poskytla podmíněné slevy ve výši 4.000 Kč a ve výši 1.000 Kč. Zbývající část kupních cen měl žalovaný zaplatit prostřednictvím sjednaných splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně se taktéž zavázala žalovanému poskytnout na tato dvě zařízení pojištění. Žalovaný nezaplatil zbývající část kupních cen za koncová zařízení, pročež se právní předchůdkyně žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení (vrácení) podmíněné poskytnutých slev ve výši 4.000 Kč, resp. ve výši 1.000 Kč (datum splatnosti 20.11.2018) a nezaplaceného pojištění ve výši 86,33 Kč a ve výši 99 Kč (datum splatnosti 20.7.2018, resp. 20.8.2018). Vedle toho se právní předchůdkyně žalobkyně na žalovaném ještě domáhala zaplacení zprostředkovatelských služeb a služeb, které byly žalovanému poskytnuty třetími stranami, a to v celkové výši 3.696,32 Kč (datum splatnosti 20.7.2018). Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, na dlužnou částku ničeho nezaplatil. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky v celkové výši 8.881,65 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivním.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. anonymizováno právnická osoba, s žalovaným uzavřela dvě účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací číslo číslo na jejichž základě žalovanému mj. umožnila čerpat služby poskytované třetími stranami. Součástí účastnických smluv byly i kupní smlouvy, na jejichž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ke koupi dvě koncová zařízení (mobilní telefony), na která mu poskytla podmíněné slevy ve výši 4.000 Kč a ve výši 1.000 Kč. Zbývající část kupních cen měl žalovaný zaplatit prostřednictvím sjednaných splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně se taktéž zavázala žalovanému poskytnout na tato dvě zařízení pojištění. Žalovaný nezaplatil zbývající část kupních cen za koncová zařízení, pročež se právní předchůdkyně žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení (vrácení) podmíněné poskytnutých slev ve výši 4.000 Kč (datum splatnosti 20.11.2018 – viz vrubopisy ze dne 6.11.2018) a nezaplaceného pojištění ve výši 86,33 Kč a ve výši 99 Kč (datum splatnosti 20.7.2018, resp. 20.8.2018). Vedle toho se právní předchůdkyně žalobkyně na žalovaném ještě domáhala zaplacení zprostředkovatelských služeb ve výši 99 Kč a služeb, které byly žalovanému poskytnuty třetími stranami ve výši 3.597,32 Kč (datum splatnosti 20.7.2018). Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný, třebaže vyzván ke zjednání nápravy, na dlužnou částku ničeho nezaplatil.
5. Lze uzavřít, že žalovaný nezaplatil částku v celkové výši 8.881,65 Kč.
6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly platně v písemné formě uzavřeny nepojmenované smlouvy dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), jejichž nedílnými součástmi byly mj. všeobecné podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (§ 1751 NOZ ). Právní předchůdkyně žalobkyně byla povinna umožnit žalovanému mj. využívání platebních služeb či služeb třetích stran, oproti čemuž byl žalovaný povinen žalobkyni zaplatit za platební služby nebo za služby, které mu byly poskytnuty třetími stranami. Pokud se jedná o služby třetích stran, které jsou především představovány prémiovými SMS, AUDIOTEX atd., je nutno zdůraznit, že se jedná o služby, jež nejsou službami elektronických komunikací v souladu s § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Těmito službami rovněž není poskytování platebních služeb. Žalovaný uvedenou povinnost nesplnil řádně a včas, když na vystavené faktury ničeho neuhradil, pročež se následující den po splatnosti jednotlivých faktur ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu za poskytnuté a odebrané služby (§ 1968 NOZ ). Za období prodlení pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
7. Nedílnými součástmi uzavřených nepojmenovaných smluv byla též ujednání o koupi koncových zařízení, jež soud po právní stránce posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly platně v písemné podobě uzavřeny kupní smlouvy dle § 2079 a násl. NOZ , na jejichž základě právní předchůdkyně žalobkyně (prodávající) odevzdala žalovanému (kupující) věci, které byly předmětem koupě, a umožnila mu k nim nabýt vlastnické právo, oproti čemuž se žalovaný zavázal věci převzít a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně ujednané kupní ceny, s tím, že na kupní ceny byly žalovanému poskytnuty podmíněné slevy. Právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost splnila, předmětná zařízení žalovanému dodala, který je převzal, avšak tento svou povinnost, tj. zejména povinnost zaplatit za odebrané zboží zbývající část kupní ceny prostřednictvím dojednaných splátek porušil, když nezaplatil žádnou měsíční splátku z dohodnutých měsíčních splátek, pročež se právní předchůdkyně žalobkyně důvodně domáhala na žalovaném zaplacení dříve podmíněně poskytnutých slev z kupní ceny. Žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 NOZ ), tudíž žalobkyni přísluší vedle dlužné kupní ceny též úroky z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
8. Soud má rovněž za to, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto pojistníkem, a právnická osoba, jakožto pojistitelem, byly uzavřeny pojistné smlouvy ve smyslu § 2758 odst. 1 NOZ , na jejichž základě bylo následně žalovaným jako pojištěným a právní předchůdkyní žalobkyně jako pojistníkem sjednáno pojištění, a to zejména pro případ odcizení koncových zařízení, které však žalovaný nezaplatil. Celkem se jednalo o částku ve výši 185,33 Kč = 86,33 Kč + 99 Kč). Žalovaný se tak ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 NOZ ), pročež žalobkyni přísluší vedle dlužného pojistného rovněž úroky z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
9. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smluv o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ ).
10. Pokud se týká dílčího nároku na zaplacení částky 300 Kč, jakožto nákladů spojených s vymáháním pohledávky, soud tento nárok výrokem I. tohoto rozsudku zamítl jako nedůvodný. Soud především vyšel z toho, že samotná skutečnost, že se žalobkyně zabývá skupováním zjevně velkého množství pohledávek, s čímž jsou logicky spojeny určité (možná i nemalé) náklady, naprosto neznamená, že by se tyto náklady v paušalizované výši měly bez dalšího, tj. automaticky, přenášet na žalovaného, třebas byl v řízení jinak zcela neúspěšný.
11. Soud nespatřuje žádný racionální důvod, na jehož podkladě by bylo možné takové náklady úspěšně přenést na žalovaného, jakožto dlužníka. Z pohledu žalovaného je totiž zcela irelevantní a naprosto bez vazby k jeho konkrétní dlužné pohledávce, že žalobkyni při zpracování skoupených pohledávek vznikají náklady např. na převzetí dokumentace, na kontrolu dat (faktur), na ruční kontrolu dokumentace s daty v informačním systému, na IT import dat do systému, na projití dat, na programování nových polí v IS atd. Je nezbytné si uvědomit, že se jedná o náklady, které žalobkyni sice asi objektivně vznikají, avšak je nutno bezpodmínečně zdůraznit, že se nejedná o náklady, které by žalobkyni vznikaly v přímé souvislosti s touto konkrétní pohledávkou za žalovaným, nýbrž tyto náklady žalobkyni primárně vznikají v důsledku jejích podnikatelských aktiv na poli skupování pohledávek. Pro žalovaného je úplně nepodstatné, že žalobkyni vznikají náklady na metodiku, na školení, na náslechy dodržování pravidel, na kontrolu dodržování metodiky atd. Pokud by žalobkyně měla toliko jednu pohledávku za žalovaným, jistě by nemusela provádět veškeré jednotlivě zmíněné operace, neboť z logiky věci by tomu nebylo jakkoliv zapotřebí. To, že se žalobkyně rozhodla podnikat v oblasti skupování pohledávek a v návaznosti na její vlastní podnikatelské rozhodnutí, na kterém se žalovaný jistě nikterak nepodílel, tj. nijak na něm neparticipoval, musela vytvořit určitý vnitřně provázaný (kontrolní) systém, aby její podnikatelský záměr mohl kvalitně fungovat, přičemž s administrací systému jsou z jeho podstaty spojeny náklady, představují tyto náklady nezbytné podnikatelské náklady, který musí výhradně nést žalobkyně. Jedná se tudíž o náklady, jež jdou výlučně na vrub žalobkyně.
12. Soud v tomto konkrétním případě odmítá žalobkyni přiznat náklady spojené s vymáháním pohledávky, když vlastně ani neví, zda žalobkyni v této souvislosti vůbec nějaké náklady vznikly. Žalobkyně totiž požaduje náklady, resp. částku, která byla stanovena paušálně, a to bez jakékoliv vazby na zcela konkrétní náklady, které byly třebas vyloženy na tvorbu strategie vymáhání. Soud neví, zda tomu má rozumět tak, že žalobkyně, která se zabývá skupováním nezaplacených pohledávek, tj. pohledávek, které nebyly původnímu věřiteli na základě jeho předchozích výzev dlužníky dobrovolně zaplaceny, v takovém každém jednotlivém případě vytváří strategii vymáhání, tj. např. zvažuje, zda věc předá k soudnímu vymáhání? Tomu soud vskutku nevěří.
13. V tomto ohledu soud ještě poznamenává, že v rámci úkonu právní služby – převzetí a příprava zastoupení – je jistě obsaženo i předběžné právní posouzení věci, tj. zda dotyčný nárok může být u soudu úspěšný. Z tohoto důvodu proto nelze připustit, aby jedna (totožná) činnost byla honorována dvakrát. A konečně nelze nezmínit, když v tomto směru poznámka soudu míří stejnou měrou na žalobkyni i na jejího zástupce, že tento konkrétní žalobní návrh jen velmi obtížně vyhovuje požadavkům kladeným na žalobu ve smyslu § 79 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně v žalobě především neuvedla, že žalovaný uzavřel dvě účastnické smlouvy, neuvedla, že žalobou požadovaný nárok je složen z několika dílčích a zároveň samostatných nároků, tj. neuvedla, zda se jedná služby třetích stran, o zaplacení podmíněně poskytnutých slev z kupních či o pojištění. Tyto základní atributy z hlediska vylíčení rozhodných skutečností v žalobě zcela absentují. Za této situace je potom nemyslitelné, aby soud žalobkyni přiznal částku 300 Kč, jakožto náklady na vymáhání, když z obsahu žaloby není vůbec patrné, zda si je žalobkyně plně vědoma, že požadovaný nárok je složen z několika dílčích nároků, a to vše za situace, že sama žalobkyně měla v rámci předsoudní fáze provést několik kroků v rámci správy pohledávky, z nichž by tuto skutečnost musela zjistit. Pokud by ji zjistila, jistě by ji, byť ve stručnosti, rozvedla v žalobním návrhu. Tak se tomu ovšem nestalo.
14. V návaznosti na právě předestřené skutečnosti soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu co do částky 300 Kč zamítl jako nedůvodnou.
15. Výrokem II. tohoto rozsudku soud žalobě (vyjma částky 300 Kč) zcela vyhověl.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.391,62 Kč, přičemž tato částka představuje 93,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 96,73 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 3,27 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a.t. ”) z tarifní hodnoty ve výši 9.181,65 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t. , z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
17. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.