Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 70/2021-41

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Starou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa, obec a číslo

zastoupené Mgr. jméno příjmení, advokátkou

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa, obec

o zaplacení 193 971,59 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 117 302,37 Kč se zákonným úrokem

z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 117 302,37 Kč od 26. 12. 2020 do zaplacení,

a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 76 669,22 Kč, úroku ve výši 17,9% ročně z částky 193 971,59 Kč od 30. 4. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 193 971,59 Kč od 30. 4. 2020 do 25. 12. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 76 669,22 Kč od 26. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 487 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 117 302,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 117 302,37 Kč od 26. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 76 669,22 Kč, úroku ve výši 17,9% ročně z částky 193 971,59 Kč od 30. 4. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 193 971,59 Kč od 30. 4. 2020 do 25. 12. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 76 669,22 Kč od 26. 12. 2020 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 487 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 193 971,59 Kč spolu s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO uzavřela se žalovaným dne 25. 4. 2018 smlouvu o úvěru vedenou na úvěrovém účtu č. bankovní účet, na jejímž podkladě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se v ní zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky pravidelnými 93 měsíčními splátkami ve výši 4 005 Kč, jež byly splatné vždy 15. den v měsíci. Dne 2. 7. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dodatek ke smlouvě o úvěru, ve kterém se dohodli na změnách splácení úvěru tak, že žalovaný se zavázal splatit úvěr pravidelnými měsíčními splátkami splatnými vždy k 20. dni v měsíci. Dne 24. 6. 2019 uzavřeli další dodatek ke smlouvě o úvěru, v němž se dohodli na splátkách splatných vždy k 16. dni v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 17,90 % p.a. Žalovaný úvěr zcela vyčerpal, ale splátky řádně a včas nehradil. Celkem žalovaný uhradil částku 82 697,63 Kč. Poněvadž žalovaný ani po opakovaných výzvách dlužnou částku nezaplatil, prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou dluh ke dni 29. 4. 2020 za splatný a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila. Po zesplatnění žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 6. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni a žalovaný byl o této skutečnosti informován dopisem ze dne 10. 7. 2020. Žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, přesto však nebyla dlužná částka uhrazena. Žalobkyně má za to, že jí vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která představuje dlužnou jistinu ve výši 193 971,59 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok ve výši 17,90 % ročně z částky 193 971,59 Kč od 30. 4. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 193 971,59 Kč od 30. 4. 2020 do zaplacení.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného v databázi dlužníků, v insolvenčním rejstříku, prověřením platnosti občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Žalovaný v těchto databázích neprocházel, ani nebyl jeho občanský průkaz nalezen v databázi neplatných dokladů. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba a není s ním vedeno jednání o ukončení pracovního poměru a deklaroval příjem ve výši 11 207 Kč měsíčně. Dále žalovaný uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, že bydlí u rodičů, dále, že mu nejsou prováděny žádné srážky ze mzdy či účtu z důvodu exekuce. Žalovaný nesplácel žádný další úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně, ani u jiných bank či leasingových společnosti, nesplácel výživné, neměl žádné náklady na léky a nájem či jiné povinné výdaje. Dále právní předchůdkyně žalobkyně z výpisu z účtu za období od 1. 4. 2017 do 25. 4. 2018 prověřovala pravidelné měsíční příjmy ze zaměstnání a výdaje, jiné příjmy a obrat na účtu žalovaného.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. , podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO uzavřela se žalovaným dne 25. 4. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit úroky z úvěru ve výši 17,90 % ročně v pravidelných 93 měsíčních splátkách po 4 005 Kč splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce s tím, že poslední splátka ve výši 3 706 Kč měla být splatná dne 15. 1. 2026. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 25. 4. 2018, podklady pre súdne konanie). Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 2. 7. 2018 byla splatnost splátek sjednána na každý 20. den kalendářního měsíce a dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 24. 6. 2019 na každý 16. den kalendářního měsíce. Žalovaný celý úvěr vyčerpal dne 25. 4. 2018, kdy právní předchůdkyně žalobkyně převedla na účet žalovaného částku 200 000 Kč ( (prokázáno výpisem z účtu za období od 1. 4. 2018 do 25. 4. 2018). Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba a jeho průměrný měsíční příjem činí 11 207 Kč. Dále žalovaný uvedl, že nemá žádný další příjem, nehradí nájem, ani jiné splátky úvěru, dále nemá žádnou vyživovací povinnost a náklady na léky a jiné výdaje (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 25. 4. 2018). Žalovaný dlužnou částku nesplácel řádně a včas, celkem uhradil právní předchůdkyně žalobkyně částku 82 697,63 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a celý úvěr ke dni 29. 4. 2020 zesplatnila. Žalovaný o tom byl informován dopisem ze dne 2. 5. 2020. Dlužná částka ke dni 29. 4. 2020 činila 197 438 Kč (prokázáno rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 2. 5. 2020). Dopisem ze dne 10. 7. 2020 právní předchůdkyně žalovanému oznámila, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 6. 2020 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 6. 2020, potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 7. 2020, přílohou číslo – seznam pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 10. 7. 2020). Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění ze dne 15. 12. 2020 a podacím archem z téhož dne), neuhradil však ničeho (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by na dluh hradil).

5. Podle , (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle , zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle rozsudku SD EU ve věci anonymizováno C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

9. Podle , 2 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Podle dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle a násl. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si své pohledávky.

15. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . a ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci anonymizováno C -679/18 sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( ). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

16. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

17. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

18. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

19. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného náležitým způsobem. Bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace o jeho příjmu, nicméně podstatné výdaje žalovaného nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Obezřetnost právní předchůdkyně žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že žalovaný v žádosti o úvěr neuvedl žádné výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně z výpisů z účtu za období od 1. 4. 2017 do 25. 4. 2018 zjistila pouze příjem žalovaného ve výši 11 207 Kč měsíčně. Ze zůstatků na účtu je zřejmé, že žalovanému nezbývaly žádné finanční prostředky, z nichž by byl schopen splátky úvěru splácet. Žalovaný sice uvedl, že bydlí u rodičů, právní předchůdkyně žalobkyně však nedostatečně zkoumala jeho další veškeré výdaje (jídlo, drogerie, doprava, ošacení, volnočasové aktivity). Nezjišťování životních výdajů žalovaného se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalovaného, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení jeho reálné životní situace.

20. Smlouva o úvěru je tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 117 302,37 Kč (vyplacená jistina ve výši 200 000 Kč mínus částka 82 697,63 Kč zaplacená žalovaným), žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě vyhověno. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatil, úrok z prodlení podle a ve spojení s , a to od 26. 12. 2020 do zaplacení ( a ).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 117 302,37 Kč, tedy z 60,50 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 76 669,22 Kč, tedy z 39,50 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 21 % (60,50 % - 39,50 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 760 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 193 971,59 Kč sestávající z částky 8 860 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v  a. t. a z částky 4 430 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v  a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 050 Kč ve výši 4 840,50 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 21 % z částky 35 650,50 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 7 487 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Praze.

Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí.