Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 170/2021-23
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2.000 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne číslo domáhala na žalovaném zaplacení částky 2.000 Kč s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byly mj. Všeobecné podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Jelikož žalovaný závazky z této smlouvy plynoucí nehradil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně od uzavřené smlouvy odstoupila. V důsledku této skutečnosti byl žalovaný povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté přijímací zařízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný toto zařízení nevrátil, vznikla mu povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 2.000 Kč za nevrácené zařízení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, na dlužnou částku ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 2.000 Kč s příslušenstvím, jakož i náhrady nákladů řízení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne datum smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byly mj. i Všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací právní předchůdkyně žalobkyně (dále jen„ všeobecné podmínky“), ve kterých je v bodě 7.6. ve spojení s bodem 7.4. uvedeno, že je nutné, aby klient (žalovaný) do 14 dnů od ukončení smlouvy vrátil právní předchůdkyni žalobkyně pronajaté přijímací zařízení. Pokud tak neučiní, je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna si za to naúčtovat smluvní pokutu. Přímo ve smlouvě pak bylo sjednáno, že účastník (žalovaný) se zavazuje zaplatit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku. Dle ceníku smluvní pokuta činí 2.000 Kč za každé přijímací zařízení, které není vráceno včas a v pořádku. Žalovaný ve smlouvě výslovně prohlásil, že se seznámil s ceníkem právní předchůdkyně žalobkyně i všeobecnými podmínkami. Dne 7.5.2014 žalovaný převzal modem (přijímací zařízení). Tato skutečnost je patrná ze zakázkového listu ze dne 7.5.2014. Jelikož žalovaný povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně písemností ze dne 8.10.2014 od uzavřené smlouvy odstoupila, čímž žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnuté přijímací zařízení, a to nejpozději do 14 dnů ode dne skončení smlouvy, když právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného současně upozornila na skutečnost, že pokud zařízení ve stanovené lhůtě nevrátí, může mu být naúčtována smluvní pokuta. Žalovaný poskytnuté přijímací zařízení doposud nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla následně smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni.
5. V návaznosti na uvedené lze uzavřít, že žalovaný žalobkyni dosud nevrátil poskytnuté přijímací zařízení.
6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky řízení byla platně v písemné formě uzavřena dle § 63 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za použití § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), s tím, že část smlouvy byla určena odkazem na všeobecné podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (§ 1751 odst. 1 NOZ), smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti. Žalovaný byl na základě této smlouvy, a to po jejím skončení, k čemuž došlo v důsledku toho, že žalovaný povinnosti z této smlouvy plynoucí neplnil řádně a včas, povinen právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve lhůtě 14 dnů poskytnuté přijímací zařízení. Žalovaný ovšem po skočení smlouvy, když právní předchůdkyně žalobkyně od ní řádně odstoupila, právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté přijímací zařízení nevrátil. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo důvodné právo naúčtovat žalovanému smluvní pokutu ve výši 2.000 Kč za nevrácené zařízení. Smluvní pokuta byla ve smlouvě platně sjednána dle § 2048 a násl. NOZ, když její výše byla určena v ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni z právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 NOZ).
8. S ohledem na výše soud výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
10. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.