Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 263/2021-24
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 4.232 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se co do částky 300 Kč, jakožto nákladů spojených s vymáháním pohledávky, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.932 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 348 Kč od 21.9.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 526 Kč od 21.10.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 198 Kč od 21.11.2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2.860 Kč od 30.1.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.277,86 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba se co do částky 300 Kč, jakožto nákladů spojených s vymáháním pohledávky, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.932 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 348 Kč od 21.9.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 526 Kč od 21.10.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 198 Kč od 21.11.2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2.860 Kč od 30.1.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.277,86 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení 4.232 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. anonymizováno právnická osoba, s žalovaným uzavřela účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejímž základě žalovanému mj. umožnila čerpat služby poskytované třetími stranami. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně nezaplatil za odebrané služby částku ve výši 3.932 Kč, jež je složena ze čtyř dílčích nároků ve výši 348 Kč, splatný dne 20.9.2018, ve výši 526 Kč, splatný dne 20.10.2018, ve výši 198 Kč, splatný dne 20.11.2018, a ve výši 2.860 Kč, splatný dne 29.1.2019. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, na dlužné částky ničeho nezaplatil. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky v celkové výši 3.932 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivním.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. anonymizováno právnická osoba, s žalovaným uzavřela dne datum účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací číslo na jejímž základě žalovanému mj. umožnila čerpat služby poskytované třetími stranami. Součástí účastnické smlouvy byla i kupní smlouva, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ke koupi koncové zařízení (mobilní telefon) za kupní cenu 4.989 Kč (akontace ve výši 1.999 Kč), kterou měl žalovaný splatit prostřednictvím 23 měsíčních splátek ve výši 130 Kč. Žalovaný nezaplatil 22 splátek po 130 Kč, tj. 2860 Kč, s tím, že tato částka byla splatná dne 29.1.2019. Žalovaný vedle toho právní předchůdkyni žalobkyně ještě nezaplatil zprostředkovatelské služby a platební služby: 348 Kč splatných dne 20.9.2018, 526 Kč splatných dne 20.10.2018 a 198 Kč splatných dne 20.11.2018, tj. celkem 1.072 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný, třebaže vyzván ke zjednání nápravy, na dlužné částky ničeho nezaplatil.
5. Lze uzavřít, že žalovaný nezaplatil částku v celkové výši 3.932 Kč.
6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně v písemné formě uzavřena nepojmenovaná smlouva dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), jejíž nedílnou součástí byly mj. všeobecné podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (§ 1751 NOZ). Právní předchůdkyně žalobkyně byla povinna umožnit žalovanému mj. využívání platebních služeb či služeb třetích stran, oproti čemuž byl žalovaný povinen žalobkyni zaplatit za platební služby nebo za služby, které mu byly poskytnuty třetími stranami. Pokud se jedná o služby třetích stran, které jsou především představovány prémiovými SMS, AUDIOTEX atd., je nutno zdůraznit, že se jedná o služby, jež nejsou službami elektronických komunikací v souladu s § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Těmito službami rovněž není poskytování platebních služeb. Žalovaný uvedenou povinnost nesplnil řádně a včas, když na vystavené faktury ničeho neuhradil (1.072 Kč), pročež se následující den po splatnosti jednotlivých faktur ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu za poskytnuté a odebrané služby (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
7. Nedílnou součástí uzavřené nepojmenované smlouvy bylo též ujednání o koupi koncového zařízení, jež soud po právní stránce posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně v písemné podobě uzavřena kupní smlouva dle § 2079 a násl. NOZ, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně (prodávající) odevzdala žalovanému (kupující) věc, která byla předmětem koupě, a umožnila mu k ní nabýt vlastnické právo, oproti čemuž se žalovaný zavázal věc převzít a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně ujednanou kupní cenu. Předchůdkyně žalobkyně svou povinnost splnila, předmětné zařízení žalovanému dodala, který jej převzal, avšak tento svou povinnost, tj. zejména povinnost zaplatit za odebrané zboží zbývající část kupní ceny prostřednictvím dojednaných splátek porušil, když zaplatil toliko jednu měsíční splátku z dohodnutých měsíčních splátek, pročež se právní předchůdkyně žalobkyně důvodně domáhala na žalovaném zaplacení zbývající části kupní ceny. Žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 NOZ), tudíž žalobkyni přísluší vedle dlužné kupní ceny též úrok z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
8. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ).
9. Pokud se týká dílčího nároku na zaplacení částky 300 Kč, jakožto nákladů spojených s vymáháním pohledávky, soud tento nárok výrokem I. tohoto rozsudku zamítl jako nedůvodný. Soud především vyšel z toho, že samotná skutečnost, že se žalobkyně zabývá skupováním zjevně velkého množství pohledávek, s čímž jsou logicky spojeny určité (možná i nemalé) náklady, naprosto neznamená, že by se tyto náklady v paušalizované výši měly bez dalšího, tj. automaticky, přenášet na žalovaného, třebas byl v řízení jinak zcela neúspěšný.
10. Soud nespatřuje žádný racionální důvod, na jehož podkladě by bylo možné takové náklady úspěšně přenést na žalovaného, jakožto dlužníka. Z pohledu žalovaného je totiž zcela irelevantní a naprosto bez vazby k jeho konkrétní dlužné pohledávce, že žalobkyni při zpracování skoupených pohledávek vznikají náklady např. na převzetí dokumentace, na kontrolu dat (faktur), na ruční kontrolu dokumentace s daty v informačním systému, na IT import dat do systému, na projití dat, na programování nových polí v IS atd. Je nezbytné si uvědomit, že se jedná o náklady, které žalobkyni sice asi objektivně vznikají, avšak je nutno bezpodmínečně zdůraznit, že se nejedná o náklady, které by žalobkyni vznikaly v přímé souvislosti s touto konkrétní pohledávkou za žalovaným, nýbrž tyto náklady žalobkyni primárně vznikají v důsledku jejích podnikatelských aktiv na poli skupování pohledávek. Pro žalovaného je úplně nepodstatné, že žalobkyni vznikají náklady na metodiku, na školení, na náslechy dodržování pravidel, na kontrolu dodržování metodiky atd. Pokud by žalobkyně měla toliko jednu pohledávku za žalovaným, jistě by nemusela provádět veškeré jednotlivě zmíněné operace, neboť z logiky věci by tomu nebylo jakkoliv zapotřebí. To, že se žalobkyně rozhodla podnikat v oblasti skupování pohledávek a v návaznosti na její vlastní podnikatelské rozhodnutí, na kterém se žalovaný jistě nikterak nepodílel, tj. nijak na něm neparticipoval, musela vytvořit určitý vnitřně provázaný (kontrolní) systém, aby její podnikatelský záměr mohl kvalitně fungovat, přičemž s administrací systému jsou z jeho podstaty spojeny náklady, představují tyto náklady nezbytné podnikatelské náklady, který musí výhradně nést žalobkyně. Jedná se tudíž o náklady, jež jdou výlučně na vrub žalobkyně.
11. Soud v tomto konkrétním případě odmítá žalobkyni přiznat náklady spojené s vymáháním pohledávky, když vlastně ani neví, zda žalobkyni v této souvislosti vůbec nějaké náklady vznikly. Žalobkyně totiž požaduje náklady, resp. částku, která byla stanovena paušálně, a to bez jakékoliv vazby na zcela konkrétní náklady, které byly třebas vyloženy na tvorbu strategie vymáhání. Soud neví, zda tomu má rozumět tak, že žalobkyně, která se zabývá skupováním nezaplacených pohledávek, tj. pohledávek, které nebyly původnímu věřiteli na základě jeho předchozích výzev dlužníky dobrovolně zaplaceny, v takovém každém jednotlivém případě vytváří strategii vymáhání, tj. např. zvažuje, zda věc předá k soudnímu vymáhání? Tomu soud vskutku nevěří.
12. V tomto ohledu soud ještě poznamenává, že v rámci úkonu právní služby – převzetí a příprava zastoupení – je jistě obsaženo i předběžné právní posouzení věci, tj. zda dotyčný nárok může být u soudu úspěšný. Z tohoto důvodu proto nelze připustit, aby jedna (totožná) činnost byla honorována dvakrát. A konečně nelze nezmínit, když v tomto směru poznámka soudu míří stejnou měrou na žalobkyni i na jejího zástupce, že tento konkrétní žalobní návrh jen velmi obtížně vyhovuje požadavkům kladeným na žalobu ve smyslu § 79 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně v žalobě především blíže nerozvedla jednotlivé dílčí nároky, tj. neuvedla, zda se jedná o služby třetích stran, o platební služby nebo o doplatek části kupní ceny. Tyto základní atributy z hlediska vylíčení rozhodných skutečností v žalobě zcela absentují. Za této situace je potom nemyslitelné, aby soud žalobkyni přiznal částku 300 Kč, jakožto náklady na vymáhání, když z obsahu žaloby není vůbec patrné, zda si je žalobkyně plně vědoma, že požadovaný nárok je složen z několika dílčích nároků, a to vše za situace, že sama žalobkyně měla v rámci předsoudní fáze provést několik kroků v rámci správy pohledávky, z nichž by tuto skutečnost musela zjistit. Pokud by ji zjistila, jistě by ji, byť ve stručnosti, rozvedla v žalobním návrhu. Tak se tomu ovšem nestalo.
13. V návaznosti na právě předestřené skutečnosti soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu co do částky 300 Kč zamítl jako nedůvodnou.
14. Výrokem II. tohoto rozsudku soud žalobě (vyjma částky 300 Kč) zcela vyhověl.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.277,86 Kč, přičemž tato částka představuje 85,82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 92,91 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 7,09 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4.232 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
16. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.