Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

117 C 15/2020-25

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem územní celek

sídlem adresa

o zaplacení 9 375 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni

pohledávku ve výši 6 896 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 891 Kč ve výši 10% ročně od 11.09.2019 do 09.10.2019 ve výši 92,49 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 10 892 Kč ve výši 10% ročně od 10.10.2019 do 16.10.2019 ve výši 21,18 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 9 893,00 Kč ve výši 10% ročně od 17.10.2019 do 12.11.2019 ve výši 74,20 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 8 894 Kč ve výši 10% ročně od 13.11.2019 do 10.12.2019 ve výši 69,18 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 7 895 Kč ve výši 10% ročně od 11.12.2019 do 10.01.2020 ve výši 67,98 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 6 896 Kč ve výši 10% ročně od 11.01.2020 do zaplacení

2) pohledávku ve výši 2 479,69 Kč

3) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,16 % p.a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 11.09.2019 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,16 % p.a. z částky 10 842,65 Kč od 11.09.2019 do 09.10.2019 ve výši 440,22 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,16 % p.a. z částky 10 763,34 Kč od 10.10.2019 do 16.10.2019 ve výši 105,49 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,16 % p.a. z částky 9 764,34 Kč od 17.10.2019 do 12.11.2019 ve výši 369,09 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,16 % p.a. z částky 8 765,34 Kč od 13.11.2019 do 10.12.2019 ve výši 343,56 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,16 % p.a. z částky 7 766,34 Kč od 11.12.2019 do 10.01.2020 ve výši 336,97 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,16 % p.a. z částky 6 767,34 Kč od 11.01.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 11.9.2019 dosáhne částky 57 542 Kč,

se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 6 896 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 891 Kč ve výši 10% ročně od 11.09.2019 do 09.10.2019 ve výši 92,49 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 10 892 Kč ve výši 10% ročně od 10.10.2019 do 16.10.2019 ve výši 21,18 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 9 893,00 Kč ve výši 10% ročně od 17.10.2019 do 12.11.2019 ve výši 74,20 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 8 894 Kč ve výši 10% ročně od 13.11.2019 do 10.12.2019 ve výši 69,18 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 7 895 Kč ve výši 10% ročně od 11.12.2019 do 10.01.2020 ve výši 67,98 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 6 896 Kč ve výši 10% ročně od 11.01.2020 do zaplacení 2) pohledávku ve výši 2 479,69 Kč 3) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,16 % p.a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 11.09.2019 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,16 % p.a. z částky 10 842,65 Kč od 11.09.2019 do 09.10.2019 ve výši 440,22 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,16 % p.a. z částky 10 763,34 Kč od 10.10.2019 do 16.10.2019 ve výši 105,49 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,16 % p.a. z částky 9 764,34 Kč od 17.10.2019 do 12.11.2019 ve výši 369,09 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,16 % p.a. z částky 8 765,34 Kč od 13.11.2019 do 10.12.2019 ve výši 343,56 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,16 % p.a. z částky 7 766,34 Kč od 11.12.2019 do 10.01.2020 ve výši 336,97 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 52,16 % p.a. z částky 6 767,34 Kč od 11.01.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 11.9.2019 dosáhne částky 57 542 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výroku II tohoto rozsudku. Tvrdí, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne 22.8.2016 smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20.001 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úrokem ve výši 66,63 % p. a. splácet ve splátkách po 999 Kč měsíčně. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož byl úvěr ke dni 9.9.2019 zesplatněn. Žalobkyně se domáhá jistiny ve výši 6 767,34 Kč, smluvních pokut ve výši 129 Kč a 2 479,69 Kč, úroků a úroků z prodlení v rozsahu dle výroku II rozsudku. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil na úvěru do zesplatnění částku 31.968 Kč, poté 4.995 Kč. Žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Jeho opatrovník požádal o odročení jednání z důvodu pracovního vytížení. Protože pracovní vytížení nebylo blíže specifikováno, nadto je z úřední činnosti soudu známo, že územní celek disponuje vícero zaměstnanci, tudíž i pokud by jeden z nich byl pracovně vytížen, uvedené nebrání přítomnosti jiného, nebyla žádost o odročení vyhodnocena jako důvodná.

3. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 28.1.2021, č.j.  –37 bylo zjištěno, že žalovanému byl s ohledem na zjištěnou demenci jmenován opatrovník s právem ho zastupovat mj. v případě právních jednání týkajících se finančních služeb.

4. Z návrhu smlouvy o úvěru číslo z oznámení o schválení a z doručenky bylo zjištěno, že dne 25. 8. 2016 žalobkyně schválila návrh žalovaného, spotřebitele, na uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20.001 Kč za úrok ve výši 66,64 %. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 48 splátkách po 999 Kč. V bodě 12 jsou uvedeny nároky žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splátkami, a to: právo na úhradu účelně vynaložených nákladů s prodlením se splátkou v částce 200 Kč, právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou delší než 30 dnů a 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení po zesplatnění, a právo na zesplatnění.

5. Z formuláře hodnocení klienta, z výpisů z SOLUS, NRKI a z rozhodnutí bylo zjištěno:

Žalovaný o sobě při žádosti o úvěr uvedl, že je rozvedený, bydlí v pronájmu, má pouze příjem ve výši 13.868 Kč, uvedl výdaje: žalovaný + manželka 3.800 Kč, děti 0 Kč, splátky 0 Kč, spoření 0 Kč, náklady na bydlení, doprava, apod. 2.500 Kč. Doložil rozhodnutí ČSSZ, dle kterého od března 2016 pobírá namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně starobní důchod ve výši 13.868 Kč. Dále předložil výpis z účtu. Prohlásil, že má dostatek prostředků na splácení. Žalovaný neměl záznam v SOLUS a NRKI.

6. Z upomínek, dopisů a podacích archů bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného o platby ze smlouvy upomínala, 9.9.2019 ho vyzvala k úhradě zesplatněných částek úvěru.

7. 3. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný na úvěru zaplatil žalobkyni do zesplatnění částku 31.968 Kč.

8. Soud neprovedl důkaz registrací žalované v registru ČNB, když uvedené nebylo v řízení rozporováno. Soud neprovedl důkaz vyjádřením znalce k úrokům, když právní hodnocení věci nepodléhá znaleckému přezkumu.

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Podle ,3 , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016 (dále jen ZosÚ), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

14. Žalobkyně byla dle § 9 odst. 1,3 ZosÚ povinna zjišťovat úvěruschopnost žalovaného.

15. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

16. Ustanovení § 1 ZosÚ je transpozicí směrnice 2008 /48/ Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39.

17. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena. Z jednotlivých ustanovení je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení ,3 ZosÚ.

18. Ustanovení § 9 odst. 1,3 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008 /48/ nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

19. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“

20. Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.“

21. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně povinnost uloženou § 9 ZosÚ nesplnila, neboť žádným způsobem neověřila tvrzení žalovaného o nákladech na bydlení, nedotazovala se při zjištěné invaliditě na jeho výdaje na zdravotní stav a dostatečně nezjišťovala, jaké jiné má žalovaný závazky (když ne všechny závazky se splácí splátkami, na které se žalobkyně ptala). Pokud by žalobkyně přistupovala k uzavření smlouvy tak, jak jí ukládá § 9 ZosÚ, musela by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že není oprávněna úvěr poskytnout.

22. Žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 9 ZosÚ žalobkyně zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.

23. Přesto žalobkyně smlouvu o úvěru uzavřela s vědomím zajištění svého závazku smluvními sankcemi, úroky a poplatky. Právě na takováto jednání cílí § 9 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti žalobkyně byly uzavřeny smlouvy o úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřené smlouvy jako právní jednání uzavřená v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatná.

24. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Protože smlouva o úvěru je neplatná, má žalobkyně ve smyslu § 2993 o.z. právo jen na vrácení dosud neuhrazené jistiny. Protože poskytnutá jistina byla žalovaným ještě před zesplatněním vrácena, žalovaný již z titulu tohoto právního vztahu žalobkyni ničeho nedluží a žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , když úspěšnější je žalovaný, vznik jehož nákladů není ze spisu zřejmý.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.