Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 163/2021-30
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení v kapitalizované výši částka, a to do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky částka s úrokem z prodlení v kapitalizované výši částka, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení částka, a to do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka], a to do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do částky [částka] s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka], se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení [částka], a to do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum, zaplacení pojistného ze smlouvy číslo ze dne datum za období od datum do datum k vozidlu anonymizována dvě slova registrační značka, když poměrné pojistné činilo částka a náklady upomínání a vymáhání za tři upomínky částka, a úroku z prodlení za dobu od datum do datum (částka).
2. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.
3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud po jeho faktické adrese pátral, jinou adresu, než trvalé bydliště, nezjistil. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne datum).
4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně pojistnou smlouvou ze dne datum prokázala povinnost žalovaného hradit ve vztahu k pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla (tzv. povinné ručení) a havarijní pojištění„ anonymizována tři slova“ vozidla anonymizována dvě slova částka čtvrtletně od datum na dobu neurčitou, smlouva sazebník poplatků neobsahuje, samostatný sazebník č. l. 15 podpis žalovaného nenese. Provozovatel vozidla je odlišný (jméno anonymizováno), vozidlo z dovozu bylo zaregistrováno a byly mu přiděleny registrační značka (žádost č. l. 14). Rozpisem plateb č. l. 16 žalobkyně prokázala, že samotné pojistné činí částka, 3x částka je požadováno na nákladech vymáhání. Dopisy č. l. 17 a 18 žalobkyně prokázala upomínku žalovanému, výstrahu před zrušením pojištění a výpověď smlouvy ke dni datum (od tohoto dne se tak zřejmě jednalo o nepojištěné vozidlo!). Právní zástupce žalobkyně prokázal předžalobní výzvou č. l. 19 a podacím archem č. l. 20, vypracování a odeslání kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného (který svému smluvnímu partnerovi změnu adresy zřejmě neohlásil).
5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali spotřebitelský závazek z pojistné smlouvy ve smyslu § 2758 a násl. občanského zákoníku a zejména pak v režimu zákona č. 168/1999 Sb. Nárok na částku částka z titulu dlužného pojistného je tedy nepochybný a soud mu mohl výrokem I shora vyhovět. Stejně tak mohl soud přiznat úrok z prodlení z této částky za korektně stanovené období a se správně použitou sazbou (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), když tento úrok z takové jistiny za žalobkyní uplatněné období činí částka. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného.
6. Pokud se týká částky částka a příslušné části úroku z prodlení, soud žalobu výrokem II shora zamítnul, neboť takové poplatky nebyly sjednány v textu samotné pojistné smlouvy, ačkoliv tomu nic nebránilo a žalobkyně může situaci předčasného ukončení platební smlouvy či neuhrazení pojistného (což je ve většině pojistných vztahů prakticky jediná podstatná povinnost pojištěnce) pravidelně předvídat a tomu uzpůsobit obsahovou stránku pojistné smlouvy. V této souvislosti i nadále platí závěry, vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost. Dále je třeba přihlédnout k odůvodnění (a právní větě) rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016 ze dne 19. 6. 2018, dle kterého je uvádění takových smluvních povinností v navazujících dokumentech nepřípustnou překážkou pro to, aby se s povinnostmi spotřebitel mohl seznámit.
7. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části úspěšná (57,91 %), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení (15,84 %). Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po částka a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á částka ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši částka. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.
8. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o nezanedbatelnou částku, žalovaný je dle četných exekucí (62 EXE 3329/2021, 69 EXE 1349/2021, 46 EXE 4106/2020) zřejmě předlužen a na celém území státu do nedávné doby platil nouzový stav, proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného přiměřeně navýšil lhůty k plnění, aby měl žalovaný reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný zvláštní důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty pro ještě mírnější postup. Nezbývá než doufat, že žalovaný ve vlastním zájmu lhůtu k plnění přijme jako možnost vyhnout se navýšení těchto částek o náklady případného exekučního řízení o další tisíce Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.