Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 113/2021-82

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 29 272 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 970 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 970 Kč za dobu od 28. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 23 302 Kč, úroku v kapitalizované výši 8 066,82 Kč a dále s úroku ve výši 29 % ročně z částky 17 001,68 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 3 197,28 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 001,68 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 031,68 Kč za dobu od 28. 2. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 970 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 970 Kč za dobu od 28. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 23 302 Kč, úroku v kapitalizované výši 8 066,82 Kč a dále s úroku ve výši 29 % ročně z částky 17 001,68 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 3 197,28 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 001,68 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 031,68 Kč za dobu od 28. 2. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná

se zavázala vrátit zápůjčku a zaplatit poplatek ve výši 25 750 Kč sestávající z úroku ve výši

5 366 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 7 160 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 13 224 Kč (celkem tedy částku ve výši 55 750 Kč)

v 60 týdenních splátkách ve výši 930 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena nejpozději dne 10. 6. 2018. Žalovaná částka 29 272 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 17 001,68 Kč a zůstatek neuhrazeného poplatku ve výši 12 270,32 Kč Vedle jistiny a poplatku se žalobkyně domáhala zaplacení 29% p.a. smluvního úroku z jistiny 17 001,68 Kč za dobu od 11. 6. 2018

do zaplacení, přičemž za dobu od 11. 6. 2018 do 20. 1. 2020 úrok kapitalizovala částkou

8 066,82 Kč, a 8,05% p.a. úroku z prodlení z jistiny 17 001,68 Kč za dobu od 2. 10. 2017 do zaplacení, přičemž za dobu od 2. 10. 2017 do 20. 1. 2020 tento úrok kapitalizovala částkou 3 197,28 Kč. Pohledávka za žalovanou byla společností právnická osoba smluvně postoupena žalobkyni.

2. Žalovaná uvedla, že si půjčila okolo 30 000 Kč, přičemž přibližně tuto částku již zaplatila. Žalovaná částka se jí proto zdá příliš vysoká.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi společností právnická osoba,

IČO a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce a poskytnutou zápůjčku (podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 30 000 Kč převzala) spolu

s poplatkem ve výši 25 750 Kč (celkem tedy částku 55 750 Kč) se v ní žalovaná zavázala splatit

v 59 týdenních splátkách ve výši 930 Kč a poslední splátku ve výši 880 Kč, přičemž 1. splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy (smlouva o zápůjčce). právnická osoba, a.s. pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku).

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet zápůjčku, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové ě nazvané zákaznická karta vyplněno, že žalovaná

je zaměstnaná na plný pracovní úvazek a její pravidelný měsíční příjem činí 31 969 Kč,

a to 15 969 Kč čistý příjem žalované a 16 000 Kč další čistý příjem Odhadované měsíční výdaje žalované byly v zákaznické kartě uvedeny částkou 3 000 Kč. Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalovaná dále uvedla, že bydlí v nájmu, je rozvedená, nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti. Podpisem zákaznické karty stvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů uvedených na obou stránkách karty. Žádné jiné relevantní y označeny a předloženy nebyly. Nebyly tedy nijak doloženy ani ověřovány příjmy a podstatné výdaje žalované.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném

do 30. 6. 2017 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,

a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele

nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle , , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce postoupila společnost právnická osoba žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností právnická osoba dopisem ze dne datum. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

11. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, s ohledem na popsaný skutkový stav věci

má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá i výsledek.

12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty

a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání

i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn.

).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.

. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu

a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou

i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Jak žalobkyně sama uvedla, vycházela z informací získaných od žalované v kartě zákazníka a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalované, a to pracovní smlouvou a výplatními páskami. Tyto y však soudu nedoložila. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalované. Žalobkyně nevylíčila rozhodné skutečnosti, když nepopsala, jak konkrétně její právní předchůdce prověřil při posuzování úvěruschopnosti žalované tvrzené výdaje žalované a zda má dluhy a jak zjištěné informace vyhodnotila. Bez náležitého posouzení příjmů a výdajů žalované, nemohl právní předchůdce žalobkyně dospět k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Přitom nemohl spoléhat jen na žalovanou sdělené skutečnosti. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž

je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015,

čj. -39).

18. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou

mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit,

co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 5 970 Kč (30 000 Kč – 24 030 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovanou zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 5 970 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Ustanovení § 87 odst.

1 věta třetí stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v  odst.

2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaná byla k úhradě dlužné jistiny vyzvána oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, která byla předána k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020 a podle § 573 o. z. byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 17. 2. 2020. V této výzvě žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení dopisu (tj. do 27. 2. 2020). Žalovaná na výzvu nijak nereagovala, ode dne následujícího se tedy ocitla v prodlení a žalobkyni vzniká od 28. 2. 2020 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané (tj. 10 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 001,68 Kč od 2. 10. 2017 do zaplacení. Soud vázán jejím návrhem zavázal žalovanou k zaplacení úroku z prodlení

v jí požadované nižší výši, avšak až od 28. 2. 2020 z přiznané částky 5 970 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl.

20. Ve věci měla převažující úspěch žalovaná, které by tak podle náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná žádné náklady řízení nepožadovala, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.