Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
14 C 175/2020-86
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 73 768 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 23 768,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 359 Kč od 6. 2. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 95,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 6. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 6. 2. 2020 dosáhne částky 236 044 Kč, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 000 Kč od 6. 2. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 23 768,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 359 Kč od 6. 2. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 95,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 6. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 6. 2. 2020 dosáhne částky 236 044 Kč, zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 000 Kč od 6. 2. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 63 359 Kč, smluvní pokuty 10 409,28 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi účastníky dne datum, na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč. Tento úvěr se žalovaná zavázala splácet při sjednaném úroku ve výši 151,58 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 4 098 Kč. Žalovaná však poskytnutý úvěr nesplácela řádně, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyni tak vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 998 Kč a 10 409,28 Kč a žalovaná je dále vedle jistiny povinna žalobkyni uhradit také úroky k nesplacené jistině přirostlé do dne zesplatnění (tj. vrátit žalobkyni novou jistinu) a též jí zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši z této nové jistiny od 6. 2. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tak požaduje úhradu nové jistiny ve výši 61 961,91 Kč (složena z původní jistiny ve výši 50 000 Kč a úroku ve výši 11 961,91 Kč). Žalobkyně dále požaduje náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč, sjednané úroky od data poskytnutí úvěru, a to i po zesplatnění úvěru, až do skutečného vrácení jistiny, a to úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % ročně ze zbývající dlužné původní jistiny od 6. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 6. 2. 2020 dosáhne částky 236 044 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala nečinná.
3. Soud z provedených důkazů zjistil, že účastníci podepsali dne datum návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru číslo v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splatit při sjednaném úroku ve výši 151,58 % ročně (viz část A) smlouvy), v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 4 098 Kč O schválení této smlouvy zaslala žalobkyně žalované oznámení ze dne 30. 10. 2019. Z odstavce s nadpisem Náklady v případě opožděných plateb v předsmluvním formuláři vyplývá povinnost žalované uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitne v prodlení delším než 30 dnů, maximálně 2 999 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaný s prodlením delším než 15 dnů. Žalovaná je v případě, že po zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího úplného zaplacení. Z předsmluvního formuláře vyplývá také to, že sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru (podle bodu VII smlouvy k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou svých závazků), kdy tento úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině zahrnuté při zesplatnění do nové jistiny úvěru, a to až do úplné úhrady.
4. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr vyplacen dne 29. 10. 2019 na účet uvedený ve smlouvě.
5. Z„ Předsmluvního formuláře“ z téhož dne soud nad rámec výše uvedeného zjistil, že předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) na tento spotřebitelský úvěr představuje taktéž 151,58 % a celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činí 196 704 Kč.
6. Dopisy ze dne 2. 1. 2020 a 3. 2. 2020, vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužných splátek, smluvní pokuty a účelně vynaloženým nákladů a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru. Poté žalobkyně využila možnosti úvěr zesplatnit, a tento krok žalované oznámila v dopise ze dne 4. 2. 2020. Dle karty Klienta žalovaná na úvěr neuhradil ničeho a zbývá doplatit 112 201,39 Kč ke dni 22. 7. 2020. Předžalobní výzvou ze dne 3. 7. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu a dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána téhož dne.
7. Dle hodnocení klienta je žalovaná zaměstnaná (dle pracovní smlouvy a dodatku na dobu neurčitou) s příjmy 13 300 Kč (dle transakcí na účtu a výplatnic 13 517 Kč) a dle potvrzení ČSSZ a výpisu z účtu invalidní důchod ve výši 7 618 Kč. Výdaje žalované byly v hodnotícím formuláři uvedeny částkou 3 410 Kč s poznámkou životní minimum, a výdaje na bydlení (nájemné a inkaso) 1 400 Kč. Na spoření byla ve formuláři uvedena nula, stejně jako u ostatních výdajů (doprava, kurzy, záliby), splátek a jiných osob v domácnosti. Uvedené částky ale výslovně nebyly také ničím doloženy. Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalovaná uvedla, že bydlí ve vlastním. Z výpisu z účtu je zřejmý také konečný stav k 24. 10. 2019 ve výši – 6 479,86 Kč.
8. Dle výpisu z registru SOLUS neměla žalovaná v registru záznam. Dle výpisu NRKI žalovaná dosáhla skóre 225, což patří do kategorie I. 166 – 315 – nízké body, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán.
9. Dle vyjádření znalce je absolutní výše úroků shodná u nominální úrokové sazby a u efektivní úrokové sazby.
10. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Dle § 1970 obč. zák., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle ustanovení § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
13. Podle § 547 občanského zákoníku, právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Dle ustanovení § 580 odst. 1 obč. zák je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 obč. zák., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 1879 obč. zák., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
17. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne datum platně uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 50 000 Kč a žalovaná se zavázala pravidelně splácet měsíční splátky ve výši 4 098 Kč. Žalovaná však své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru neplnila, protože řádně a včas nehradila předepsané splátky. Žalobkyni proto vzniklo právo úvěr zesplatnit, a tohoto práva využila dne 4. 2. 2020.
21. Jelikož žalovaná v tomto vztahu vystupuje jako spotřebitel ve smyslu § 419 občanského zákoníku, jedná se o spotřebitelskou smlouvu dle § 1810 občanského zákoníku a je proto nutné na ni aplikovat také zákon o spotřebitelském úvěru, kdy v § 86 tohoto zákona je stanovena povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
22. Je obecně známo, že banky i nebankovní poskytovatelé úvěrů, jejichž motivací je výnos z úroků jako ceny peněz při očekávání řádného splacení úvěru, obecně vyžadují k posouzení úvěruschopnosti doložení bonity klienta zejména právě doklady, jako je potvrzení o zaměstnání, výpisy z účtu žadatele, s tím, že pokud k uvedenému doložení nedojde, úvěr neposkytnou.
23. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Poskytování úvěrů bez doložení bonity je navíc aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situaci dluhových spirál, zpeněžování obydlí dlužníků„ nad jejich hlavami“, generování zisku z nákladů při vymáhání. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Právě prevence těchto negativ byla evidentním účelem zakotvení požadavku odborné péče do § 9 odst. 1 ZSÚ (jakož i k jeho následné novelizaci zákonem č. 43/2013 Sb. – srov. jeho důvodovou zprávu – parlamentní tisk 781/0, www.psp.cz). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud. Lze proto uzavřít, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.) (srov. judikaturu 22 A 22/2013 – 19, Krajský soud v Ostravě, ze dne 29. 1. 2015).
24. Z předložených důkazů ani z hodnocení klienta nebylo zřejmé, zda si žalobkyně dostatečně ověřovala výdaje žalované, když v hodnocení klienta žalovaná uváděla, že má výdaje 1 400 Kč nájem/inkaso, avšak dokument k tomuto chybí. Rovněž výdaje klienta nebyly nijak zkoumány. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Lze jen těžko uvěřit tomu, že celkové výdaje žalované činily pouze 4 810 Kč. Zároveň měla žalovaná negativní záznam v nebankovním registru, dle kterého (resp. získaného skóre) jí půjčka mohla být poskytnuta pouze v omezené výši, resp. měla být zamítána. Žalobkyně nijak nezohlednila konečný zůstatek na účtu žalované, ze kterého je zřejmé, že jí musel být poskytnut buď úvěr, anebo se dostala do nepovoleného zůstatku. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
25. S ohledem na zjištěnou neplatnost smlouvy o zápůjčce má žalobkyně právo v souladu s ust. § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 50 000 Kč představující jistinu (rozdíl mezi poskytnutým úvěrem 50 000 Kč a uhrazenou částkou 0 Kč) ve zbývajícím rozsahu ohledně nároků na zaplacení úroků a poplatku jí uplatněné nároky platně nevznikly. Soud vyhověl žalobkyni i co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, avšak pouze z přiznané částky. Soud žalobu ve zbytku zamítl.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Při určení poměru úspěchu a neúspěchu ve věci soud ohledně úroku z prodlení a úroku ve výši 95,9 % ročně vycházel z částek, ke dni vyhlášení rozsudku. Ve věci byla úspěšnější žalovaná, nicméně ze spisu se nepodává, že by jí nějaké náklady řízení vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.