Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 300/2020-77
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 7 725 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 725 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 590,21 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 002,15 Kč, úroků ve výši 28 % ročně z částky 4 587,15 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 587,15 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019 a dále z částky 587,15 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 725 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 590,21 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 002,15 Kč, úroků ve výši 28 % ročně z částky 4 587,15 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 587,15 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019 a dále z částky 587,15 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 725 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba Ta před sjednáním smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Žalovaný podpisem zákaznické karty stvrdil správnost všech jím uváděných údajů. Na základě uvedené smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 3 725 Kč, která představuje úrok ve výši 681 Kč (sazba 28 % ročně), odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 119 Kč a náklady za hotovostní splácení ve výši ve výši 1 925 Kč, a to vše v 45 týdenních splátkách po 194 Kč. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 13. 10. 2016, žalobkyni vzniklo právo na dosud neuhrazenou jistinu ve výši 4 587,15 Kč a dlužný poplatek ve výši 3 137,85 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 2 590,21 Kč (úrok ve výši 28 % ročně z částky 4 587,15 Kč za dobu od 29. 6. 2017 do 24. 6. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 002,15 Kč (ve výši 8,05 % ročně z částky 4 587,15 Kč za období od 21. 10. 2016 do 24. 6. 2019), úroků ve výši 28 % ročně z částky 4 587,15 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 587,15 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.
3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 3 725 Kč, který představuje úrok ve výši 681 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 28 % ročně), poplatek za administrativní činnost ve výši 1 119 Kč a poplatek za hotovostní režim splácení ve výši 1 925 Kč, splatit v pravidelných 45 týdenních splátkách ve výši 194 Kč (poslední splátka činila 189 Kč). Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. V jejich čl. 12 bylo sjednáno, že pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má poskytovatel zápůjčky právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Podle čl. 20 je smlouva účinná až do uhrazení celkové dlužné částky.
4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost, včetně výzvy k úhradě částky 7 725 Kč do 10 dnů, oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dne 17. 7. 2019.
5. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky rovněž předžalobní upomínkou ze dne 24. 10. 2019, odeslanou téhož dne.
6. Ze zákaznické karty klienta ze dne datum soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek, má jednu vyživovací povinnost, žije v nájmu, vlastní bankovní účet, nevlastní osobní automobil, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Co se týče jeho majetkových poměrů, žalovaný uvedl, že jeho jediný příjem představuje čistá mzda 8 282 Kč, za nájem hradí 1 000 Kč měsíčně, za telefon 400 Kč, splácí externí splátky dle úvěrových registrů ve výši 760 Kč a jeho výdaje na domácnost činí 4 000 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného tak představuje částka 2 122 Kč měsíčně. Podle zákaznické karty měl žalovaný předložit občanský průkaz, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, mzdový výměr a výplatní pásku za červenec 2016.
7. Žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici žádné kopie dokladů žalovaného.
8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Z citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že před poskytnutím úvěru je povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a pokud tak neučiní, smlouva je absolutně neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.
13. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Žalobkyně sice v rámci doplnění žaloby vyložila, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného, uvedla, z jakých hodnot příjmů a výdajů vycházela, nicméně ani přes výzvu soudu tato své tvrzení nepodložila jedinou listino u, ze které by bylo možné pravdivost těchto údajů posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznické kartě jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalovaného. Žalobkyně tedy s ohledem na § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého„ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5 , 7 a 9 nesplnil, neprokázala, že by skutečně provedla lustraci žalovaného v jí tvrzených registrech a že by jí žalovaný předložil listin y obsahující údaje o své majetkové situaci. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v zákaznické kartě spotřebitelem předloženy, nelze mít za prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá nijak nepodložená tvrzení.
14. Žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele představuje veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Poskytovatel úvěru se nemůže zprostit jejího splnění s odkazem na povinnost spotřebitele jednat poctivě. Takový přístup nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se ji zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení.
15. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Její posouzení je třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.
16. Posuzovanou smlouvu je třeba považovat od počátku za absolutně neplatnou. Žalobkyně proto má vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny ve výši 5 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Jestliže žalobkyně tvrdila, že žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit celkem částku 8 725 Kč a přitom po něm žalobou požadovala zaplacení částky 7 725 Kč (výše pohledávky za žalovaným ke dni postoupení 24. 6. 2019), lze vyjít z toho, že žalobkyně již na úhradu dluhu žalovaného započetla částku 1 000 Kč a žalovanému tak zbývá uhradit na jistině celkem 4 000 Kč. Soud poukazuje, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002 , nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007 ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.
17. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně při zohlednění požadavku na zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení požadovala úroky z prodlení od 21. 10. 2016 soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení až od 2. 8. 2019. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky z titulu obou (absolutně neplatných) smluv do deseti dnů od doručení tohoto dopisu a které žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne 17. 7. 2019. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že se tak stalo 22. 7. 2019, pročež poslední den lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení nastal dne 1. 8. 2019. Soud proto přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení za dobu od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to v požadované výši 8,05 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni vzniku prodlení žalovaného.
18. Co do zbývající požadované částky 3 725 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 590,21 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 002,15 Kč, úroků ve výši 28 % ročně z částky 4 587,15 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 587,15 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019 a dále z částky 587,15 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, je žaloba nedůvodná a soud žalobu v této části zamítl, jak plyne z výroku II. tohoto rozhodnutí.
19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala k okamžiku podání žaloby (a to včetně příslušenství). S ohledem na to, že v řízení byl zcela zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.