Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 104/2020-35
Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Voštovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 1 154,70 euro s příslušenstvím
takto:
částečně rozsudkem pro uznání
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 554,70 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 16. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
a dále
II. Žaloba se žádostí, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 600 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 16. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
částečně rozsudkem pro uznání I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 554,70 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 16. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. a dále II. Žaloba se žádostí, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 600 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 16. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou došlou soudu dne 8. 1. 2020 se žalobkyně (návrhem na vydání EPR) domáhala na žalované zaplacení částky 1 154,70 EUR s příslušenstvím z titulu náhrady škody podle nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu. Žalobu odůvodnila tak, že žalobkyně se měla dne datum účastnit letu žalované č. anonymizováno číslo (označený též jako anonymizováno číslo) z anonymizováno do obec, kdy plánovaný odlet byl stanoven na údaj o čase hod. a plánovaný přílet na údaj o čase hod. následujícího dne. Tento let byl však bez udání důvodu zrušen. Žalobkyni nebyl nabídnut náhradní let. Žalobkyně si proto náhradní let zajistila sama dne datum s časem odletu ve údaj o čase hod. a časem příletu do obec v údaj o čase hod. Žalobkyně dorazila do cílové destinace (obec) v údaj o čase hod. dne datum namísto v údaj o čase hod. téhož dne, což bylo o více než 6 hodin později oproti plánovanému času příletu. Žalobkyni tak vznikl nárok na náhradu škody podle nařízení ve výši 600 EUR. Kromě toho však vznikla žalobkyni další škoda kvůli zrušení předmětného letu. Žalobkyni nebyla proplacena původní letenka a navíc si byla nucena zakoupit na vlastní náklady novou letenku u právnická osoba, a tudíž má nárok na proplacení původní letenky a rozdílu ceny původní a nové letenky. Protože původní letenka byla v hodnotě 3 772,50 Kč a nově zakoupená měla hodnotu 14 186,50 Kč, má žalobkyně nárok na navrácení ceny ve výši 3 772,50 Kč a doplacení rozdílu, který zde činí 10 414 Kč. Žalobkyně tak má v přepočtu nárok na odškodnění ve výši 554,70 EUR. Na základě výše uvedeného žalobkyně požaduje uhrazení částky 1 154,70 EUR (tj. 600 EUR + 554,70 EUR).
2. Soud vydal elektronický platební rozkaz dne 21. 2. 2020, č. j. EPR 3957/2020 -7, proti kterému žalovaná podala včas odpor, ve kterém uvedla, že nesporuje tvrzené zrušení letu, avšak k tomuto zrušení došlo na základě mimořádné okolnosti. Dne anonymizováno číslo došlo k uzemnění letadel typu anonymizováno číslo, a to jak ze strany anonymizováno 7 slov, tak i ze strany anonymizováno 5 slov. V tomto okamžiku tvořily uzemněná letadla třetinu flotily žalované. Žalovaná tomuto rozhodnutí orgánů dozorujících na leteckou přepravu nemohla jakkoli zabránit ani ho ovlivnit, má tedy za to, že se jednalo o mimořádnou okolnost. Z důvodu uzemnění letadel nemohla žalovaná operovat všechny naplánované lety, neboť došlo k uzemnění sedmi letadel, se kterými žalovaná počítala do provozu. Žalovaná tak navrhla žalobu zamítnout.
3. V replice došlé soudu dne 9. 4. 2020 žalobkyně uvedla, že žalovaná měla dostatečný prostor pro naplánování svých letů, aby nedošlo k narušení práv a pohodlí cestujících, když k uzemnění letadel došlo ze strany anonymizováno 7 slov dne datum, avšak předmětný let č. anonymizováno číslo se měl uskutečnit až dne datum. Navíc pokud by žalovaná let zrušila do datum, tak by se v souladu s čl. 5 odst. 1 písm. c) písm. i) Nařízení č. 261/2004 vyhnula vzniku své odpovědnosti k hrazení paušální kompenzace. Žalovaná tak měla 10 dnů, aby učinila potřebná opatření, avšak neučinila ničeho a žalobkyně se o zrušení letu dozvěděla až na letišti před původně plánovaným odletem. Žalobkyně dále odkázala na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -22/11, Finnair Oyj proti Timy Lassooy:„ Kromě toho z patnáctého bodu odůvodnění nařízení č. 261/2004 vyplývá, že se„ mimořádné okolnosti“ mohou týkat pouze„ jednotlivé (ho) letadl (a) v určitý den“, což nemůže být případ odepření nástupu na palubu cestujícímu z důvodu reorganizace letů následujících po takových okolnostech, které se dotkly dřívějšího letu. Pojem„ mimořádné okolnosti“ má totiž za cíl omezit povinnosti leteckého dopravce, a dokonce ho těchto povinností zprostit, pokud dotčené události nebylo možno zamezit, i když byla přijata všechna přiměřená opatření.“ Žalobkyně s ohledem na shora uvedené uzavřela, že je interní věcí žalované, jakým způsobem a s jakou časovou rezervou plánuje své lety s tím, že negativní dopady plánování letů ze strany žalované nemohou jít k tíži žalobkyně jako cestující a slabší smluvní strany. Žalovaná tak musí mít s ohledem na okolnosti dostatečné rezervy při plánování svých letů, když současně odkázala na rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 4. dubna 2019, ve věci C -501/17.
4. Žalovaná v průběhu jednání dne 2. 11. 2020 k tvrzením žalobkyně uvedla, že se jí nepodařilo zajistit náhradní letadla od jiných leteckých dopravců, neboť ti byli ve stejné situaci jako žalovaná, přičemž tuto situaci se leteckým dopravcům podařilo vyřešit až po několika měsících. Dále uvedla, že nemohla vědět, že prodejce letenky žalobkyni neinformuje o zrušení letu. Žalobkyně nadto upřesnila, že přímý kontakt na žalobkyni neměla, tudíž ji ani nemohla informovat. V rámci tohoto jednání pak žalovaná výslovně uznala nárok žalobkyně co do částky 554,70 EUR, tj. částku odpovídající rozdílu mezi novou letenkou a původní letenkou na zrušený let.
5. Podle ust. § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.
6. Podle ust. § 153a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).
7. Vzhledem k tomu, že byly naplněny všechny shora uvedené podmínky pro vydání částečného rozsudku pro uznání co do částky 554,70 EUR, soud tento rozsudek pro uznání vydal.
8. Mezi účastníky pak bylo nesporné, že žalobkyně se měla dne datum účastnit letu žalované č. anonymizováno číslo (příjmení číslo) z anonymizováno do obec, přičemž žalobkyně cestovala s cestovní kanceláří, tj. žalovaná neměla přímý kontakt na žalobkyni.. Spornou proto zůstala okolnost, zda žalovaná učinila vše, co bylo v jejich silách, aby ke zrušení letu nedošlo, resp. zda učinila vše, aby žalobkyni informovala o zrušení letu včas.
9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé, resp. ohledně nároku na zaplacení náhrady za zrušený let ve výši 600 EUR, když provedl tyto důkazy.
10. Z rozhodnutí anonymizováno 7 slov ze dne datum, soud zjistil, že anonymizováno číslo a číslo byly uzemněny („ suspension of flight operations“) s ohledem na smrtelnou nehodu s letounem anonymizováno číslo„ jméno“, jejíž přesné příčiny byly v této době předmětem šetření. Informace o tomto uzemnění byly rovněž zveřejněny i ve veřejnoprávních médiích téhož dne (např. webová adresa). Vzhledem k tomu, že žalovaná měla ve své flotile 7 letadel tohoto typu, musela všechny tyto letadla okamžitě uzemnit (viz webová adresa).
11. Z e-mailu zaslaného dne 15. 3. 2019 anonymizováno. jméno, pracovníkem žalované, soud zjistil, že žalovaná informovala o zrušení předmětného letu, když tento e-mail měl být zaslán i všem cestovním kancelářím.
12. Shora provedenými důkazy bylo prokázáno, že předmětný let byl zrušen na základě rozhodnutí anonymizováno 7 slov ze dne datum, na základě něhož byly letouny typu anonymizováno číslo a číslo uzemněny, přičemž tento typ letounu tvoří třetinu flotily žalované. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zakoupila letenku u cestovní kanceláře, nemohla žalovaná napřímo informovat žalobkyni o zrušení předmětného letu, neboť nedisponovala žádnými kontaktními údaji, avšak o této skutečnosti informovala cestovní kanceláře 15. 3. 2019.
13. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.
14. Na oblast tohoto sporu dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje nařízení EHS 295/91 (dále jen„ Nařízení“).
15. Soud na uvedený případ aplikoval Nařízení, dle kterého mají cestující v případě zrušení nebo významného zpoždění letu právo na náhradu škody podle čl. 5 ve spojení s čl. 7.
16. Podle bodu 12 preambule Nařízení obtíže a nepohodlí způsobené cestujícím zrušením jejich letů by se měly rovněž zmírnit. Toho by mělo být dosaženo povinností dopravců informovat cestující o zrušení letu před plánovaným časem odletu a navíc jim nabídnout přiměřené přesměrování tak, aby cestující mohli provést jiná opatření. Pokud tak neučiní, měli by letečtí dopravci cestující odškodnit s výjimkou případu, kdy ke zrušení letu dojde za mimořádných okolností, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata.
17. Podle bodu 14 preambule Nařízení stejně jako podle Montrealské úmluvy by měly být povinnosti provozujících leteckých dopravců omezeny nebo vyloučeny v případech, kdy byla událost způsobena mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zamezit, kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Tyto mimořádné okolnosti se mohou vyskytnout zejména v případě politické nestability, povětrnostních podmínek neslučitelných s uskutečněním letu, bezpečnostních rizik, neočekávaných nedostatků letové bezpečnosti a stávek, které postihují provoz provozujícího leteckého dopravce.
18. Podle bodu 15 preambule Nařízení za vznik mimořádných okolností by se měl považovat případ, kdy dopad rozhodnutí řízení letového provozu, které se vztahuje k jednotlivému letadlu v určitý den, vyvolá velké zpoždění, zpoždění do dalšího dne nebo zrušení jednoho nebo více letů uvedeného letadla, i když byla dotčeným leteckým dopravcem přijata všechna přiměřená opatření, aby zabránil zpoždění nebo zrušení.
19. Podle čl. 5 Nařízení
1. V případě zrušení letu: a) je dotčeným cestujícím nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s článkem 8; b) je dotčeným cestujícím nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s čl. 9 odst. 1 písm. a) a odst. 2 a v případě přesměrování, jestliže očekávatelný čas nového odletu je alespoň následující den po plánovaném odletu zrušeného letu, pomoc stanovená v čl. 9 odst. 1 písm. b) a c); c) mají dotčení cestující v souladu s článkem 7 právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce, jestliže i) nejsou o zrušení informováni alespoň dva týdny před plánovaným časem odletu, nebo ii) nejsou o zrušení informováni ve lhůtě od dvou týdnů do sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování, které by jim umožnilo odletět nejpozději dvě hodiny před plánovaným časem odletu a dosáhnout jejich cílového místa určení nejpozději čtyři hodiny po plánovaném čase příletu, nebo iii) nejsou informování o zrušení ve lhůtě kratší sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování jejich letu, které by jim umožnilo odletět nejpozději jednu hodinu před plánovaným časem odletu a dosáhnout cílového místa určení nejpozději dvě hodiny po plánovaném čase příletu.
2. Jestliže jsou cestující informováni o zrušení, musí jim být poskytnuto vysvětlení ohledně možné náhradní dopravy.
3. Provozující letecký dopravce není povinen platit náhradu v souladu s článkem 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata.
4. Důkazní břemeno týkající se otázek, zda a kdy byl cestující informován o zrušení letu, spočívá na provozujícím leteckém dopravci.
20. Podle čl. 7 odst. 1 Nařízení odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši:
a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše číslo kilometrů; b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů; c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b). Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase.
21. Z judikatury SDEU k Nařízení, zejména pak k čl. 5 odst. 3 ve spojení s body 12, 14 a 15 preambule tohoto Nařízení k pojmu„ mimořádné okolnosti“ vyplývají následující závěry.
22. Z rozsudku SDEU ve spojených věcech C‑ 402/07 a C‑ 432/07, Christopher Sturgeon, Gabriel Sturgeon, Alana Sturgeon v . Condor Flugdienst GmbH (C‑ 402/07) a Stefan Böck, Cornelia Lepuschitz v . Air France SA (C‑ 432/07), vyplývá, že pro účely uplatnění nároku na náhradu škody lze na cestující zpožděných letů nahlížet stejně jako na cestující zrušených letů, a že se tedy mohou dovolávat nároku na náhradu škody podle čl. 7 Nařízení, jestliže z důvodu zpoždění letu utrpí ztrátu času tří nebo více hodin. Nicméně takové zpoždění nezakládá nárok na náhradu škody ve prospěch cestujících, jestliže letecký dopravce může prokázat, že významné zpoždění bylo způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření, tedy okolnostmi vymykajícími se účinné kontrole dopravce.
23. Z rozsudku SDEU ve věci C‑ 501/17, Germanwings GmbH v . Wolfgang Pauels, vyplývá, že letecký dopravce je zproštěn povinnosti poskytnout náhradu cestujícím dle čl. 7 Nařízení, jestliže může prokázat, že je zrušení nebo významné zpoždění letu na příletu způsobeno„ mimořádnými okolnostmi“, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření, tj. letecký dopravce musí prokázat, že použil veškeré personální nebo hmotné zdroje a finanční prostředky, kterými disponuje, s cílem zabránit zrušení nebo významnému zpoždění letu.
24. Z judikatury SDEU dále vyplývá, že mimořádnými okolnostmi, které zbavují leteckého dopravce povinnosti poskytnout cestujícím náhradu škody, je třeba rozumět takové okolnosti, které nejsou z důvodu své povahy či původu vlastní běžnému výkonu činnosti dotyčného leteckého dopravce a vymykají se jeho účinné kontrole (viz rozsudek SDEU ve věci C‑ 549/07, Friederike Wallentin-Hermann v . Alitalia – Linee Aeree Italiane SpA a rozsudek SDEU ve spojených věcech C‑ 402/07 a C‑ 432/07, Christopher Sturgeon, Gabriel Sturgeon, Alana Sturgeon v . Condor Flugdienst GmbH (C‑ 402/07) a Stefan Böck, Cornelia Lepuschitz v . Air France SA (C‑ 432/07). Těmito mimořádnými okolnosti se kupříkladu rozumí poškození pneumatiky letadla takovým cizím předmětem, jako je volný úlomek nacházející se na letištní dráze a její následná výměna (viz rozsudek SDEU ve věci C‑ 501/17, Germanwings GmbH v . Wolfgang Pauels), anebo střet letounu s ptákem a následná bezpečnostní kontrola (viz rozsudek SDEU ve věci C‑ 315/15, Marcela Pešková, Jiří Peška v . Travel Service, a.s.), přítomnost paliva na letištní dráze, která vedla k uzavření této dráhy, pokud dotčené palivo nepochází z letadla dopravce, který uskutečnil tento let (viz rozsudek SDEU ve věci C‑ 159/18, André Moens vs. Ryanair Ltd), erupce sopky Eyjafjallajökull (viz rozsudek SDEU Ve věci C‑ 12/11, Denise McDonagh v . Ryanair Ltd.).
25. Judikaturou SDEU bylo dále dovozeno, že v případě, kdy nastala mimořádná okolnost, je letecký dopravce povinen přijmout přiměřená opatření (jak byla popsána shora v odstavci 23 tohoto rozsudku), aby zabránil zrušení nebo významnému zpoždění dotyčného letu, avšak není možné od něj požadovat, aby podstoupil neúnosné oběti s ohledem na kapacity svého podniku v rozhodné době za účelem předejití tomu, aby mimořádné okolnosti, jimž byl letecký dopravce vystaven, způsobily zrušení letu. Přitom s ohledem na zvláštní podmínky, za kterých probíhá letecká doprava, a na stupeň technologické komplexnosti letadel je třeba konstatovat, že letečtí dopravci jsou při výkonu své činnosti běžně vystavováni různým technickým závadám, které se při provozu letadel nevyhnutelně objevují. Ostatně právě za účelem vyhnout se takovým závadám a předejít poruchám ohrožujícím letovou bezpečnost jsou letadla podrobována obzvláště přísným pravidelným kontrolám. Oprava technické závady způsobené nedostatkem údržby letadla tedy musí být považována za vlastní běžnému výkonu činnosti leteckého dopravce, avšak nelze vyloučit, že technické závady mohou v určitých případech patřit mezi mimořádné okolnosti, pokud vyplývají z událostí, které nejsou vlastní běžnému výkonu činnosti dotčeného leteckého dopravce a vymykají se jeho účinné kontrole. Tak je tomu například v situaci, kdy konstruktér letadel, která tvoří flotilu dotčeného leteckého dopravce, nebo příslušný orgán odhalí, že daná letadla, ačkoliv jsou již v provozu, mají skrytou výrobní vadu ohrožující letovou bezpečnost (viz rozsudek SDEU ve věci C‑ 549/07, Friederike Wallentin-Hermann v . Alitalia – Linee Aeree Italiane SpA).
26. V tomto případě došlo k situaci, která nemá v současnosti obdoby, neboť z letového provozu byly vyloučeny všechny letouny typu anonymizováno číslo a číslo, které jsou v rámci flotil leteckých dopravců velmi časté, když před předmětnou smrtelnou nehodou, která způsobila uzemnění letounů tohoto typu, nic nenasvědčovalo tomu, že by na těchto letounech byla (skrytá) technická či výrobní závada neslučitelná s leteckým provozem a bezpečností cestujících. O tom, že se nejednalo o běžný technický problém, který by bylo možno považovat za součást výkonu činnosti leteckého dopravce, svědčí i fakt, že doposud jsou letouny tohoto typu v podstatě uzemněny a není jisté, kdy a zda vůbec se do letového provozu v budoucnu vrátí. Vzhledem k této skutečnosti lze dovodit, že uzemnění letounů tohoto typu se zjevně vymyká účinné kontrole leteckých dopravců, tj. tuto situaci lze podřadit pod mimořádné okolnosti ve smyslu Nařízení a judikatury SDEU uvedené shora. Soud se tak neztotožňuje s námitkou žalobkyně, že by mezi uzemněním letounů tohoto typu a předmětným zrušeným letem měla žalovaná dostatek času využít své hmotné, personální anebo finanční kapacity k tomu, aby zrušení letu zabránila. V řízení tedy bylo jednoznačně prokázáno, že zpoždění letu žalobkyně bylo způsobeno mimořádnými okolnostmi, nezávislými na vůli žalované, neboť žalovaná byla nucena respektovat rozhodnutí Evropské agentury pro bezpečnost v letecké dopravě i Úřadu pro civilní letectví, přičemž tyto rozhodnutí nemohla žádným způsobem ovlivnit, jelikož se jedná o rozhodnutí zajišťující vysokou bezpečnost letového provozu jako základní premisy letecké dopravy. Soud má v daném případě za to, že žalovaná učinila veškeré kroky, které lze rozumně požadovat, aby zabránila zrušení předmětného letu. V této souvislosti soud dodává, že žalovaná je nízkonákladovou leteckou společností (což je obecně známo) a ceny, za které nabízí letenky, se pohybují na prahu samé ekonomičnosti provozu. Této skutečnosti jsou si cestující vědomi a cena pro ně bývá rozhodným kritériem pro volbu tohoto dopravce. Za těchto okolností však nelze na žalované požadovat, aby v případě uzemnění třetiny její letecké flotily kupříkladu zakoupila nové letouny, když nebylo možno uvažovat o„ zapůjčení“ jiných letounů od jiných leteckých dopravců, neboť ti byli v obdobné situaci jako žalovaná. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závětu, že zrušení předmětného letu bylo způsobeno mimořádnými okolnostmi za situace, kdy po leteckém dopravci nelze požadovat nepřiměřená opatření, tedy cestujícím nevzniká nárok na náhradu škody podle Nařízení. Soud proto žalobu co do částky 600 EUR zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, což odůvodňuje částečný úspěch účastníků ve sporu.
Poučení:
Proti výroku I. tohoto rozsudku je odvolání přípustné pouze v případě, pokud nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání, nebo nebyly plněny podmínky řízení – rozhodoval věcně nepříslušný soud I. stupně, rozhodnutí vydal vyloučený soudce nebo soud I. stupně v nesprávném obsazení (§ 205b o. s. ř. o. s. ř. ). Proti výroku II. a III. tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.