Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 39/2021-59
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kohoutkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 6 164,06 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se pro částku 1 000 Kč částečně zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 524,06 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 1 524,06 Kč od datum do datum a s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 524,06 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Soud žalobu pro částku 4 640 Kč, 29% úrok ročně z částky 3 833,27 Kč od datum do zaplacení a pro 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 3 833,27 Kč od datum do datum, 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 2 309,21 Kč od datum do datum, 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 3 309,21 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se pro částku 1 000 Kč částečně zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 524,06 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 1 524,06 Kč od [datum] do [datum] a s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 524,06 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Soud žalobu pro částku 4 640 Kč, 29% úrok ročně z částky 3 833,27 Kč od [datum] do zaplacení a pro 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 3 833,27 Kč od [datum] do [datum], 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 2 309,21 Kč od [datum] do [datum], 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 3 309,21 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 6 164,06 Kč (z toho 3 833,27 Kč dlužní jistina zápůjčky, 2 330,79 Kč dlužný poplatek) s kapitalizovaným úrokem 1 624,74 Kč (tj. 29% úrok ročně z částky 3 833,27 Kč od datum do datum) a s 29% úrokem ročně z částky 3 833,27 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 529,99 Kč (8,5% úrok z prodlení ročně z částky 3 833,27 Kč od datum do datum) a s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 3 833,27 Kč od datum do zaplacení, jakožto dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným dne datum, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti zápůjčka 6 000 Kč, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem 4 640 Kč ve 45 týdenních splátkách po 237 Kč. Žalovaný částečně hradil, do dne podání žaloby dluží na jistině 3 833,27 Kč (pozn. soudu na jistině tak uhradil 2 166,73 Kč), na poplatku 2 330,79 Kč (pozn. soudu na poplatku tak uhradil 2 309,21 Kč; celkem tak uhradil do dne podání žaloby 4 475,94 Kč, byť žalobkyně uváděla 4 200 Kč, zjevně uvedené chybně vypočetla). Dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. K výzvě soudu žalobkyně dotvrdila a doložila, jakým způsobem byla při sjednání smlouvy o zápůjčce ověřena úvěruschopnost žalovaného.
2. Dle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.
3. Podáním doručeným soudu dne datum žalobkyně využila svého dispozičního oprávnění, když vzala návrh na zahájení řízení pro částku 1 000 Kč zpět, neboť tuto částku žalovaný žalobkyni po podání žaloby dne datum uhradil. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné podmínky, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I.
4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
5. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
6. Na základě listinných důkazů činí soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne datum bylo mezi žalovaným, jakožto spotřebitelem, a společností právnická osoba, IČO (dle obchodního rejstříku je od datum předmětem podnikání této společnosti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru), uzavřeno písemné ujednání, označené jako smlouva o zápůjčce číslo na základě kterého tato společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalovanému 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit společně s poplatkem 4 640 Kč, který se skládal z úroku 799 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení 1 952 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení 1 889 Kč, a to ve 45 týdenních splátkách ve výši 237 Kč, poslední ve výši 212 Kč. Podpis žalovaného je obsažen na straně 2 (cca v polovině) smlouvy, na straně 3 a 4 jsou smluvní podmínky tvořené 22 články. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou uzavřela společnost právnická osoba a žalobkyně, byla postoupena pohledávka za žalovaným na žalobkyni (v příloze smlouvy na straně 158 je na řádku číslo uvedena tato pohledávka, označená číslem původní smlouvy a žalovaným), postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání). Dopisem ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání). K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že při sjednání zápůjčky byla ověřena úvěruschopnost žalovaného dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, uvedené bylo ověřeno oproti dokladům vyžádaných od žalovaného (pracovní smlouva, 3x výplatní páska – 8, 9/2017), uvedené je zaznamenáno v zákaznické kartě ze dne datum. Protože žalovaný uvedl, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek, žije ve spolubydlení, nemá vyživovací povinnost, nemá úvěr ani zápůjčku u jiné společnosti, s ohledem na výši jeho příjmu a výši zápůjčky, byla tato poskytnuta. K tomuto tvrzení žalobkyně doložila pouze zákaznickou kartu ze dne datum, která má tabulkovou (formulářovou předtištěnou) podobu, a je v ní zaškrtnuto a doplněno, že žalovaný požaduje zápůjčku ve výši 5 000 Kč, žije na adrese adresa žalovaného, jako spolubydlící, o této zápůjčce se dozvěděl přes internet, má učňovské vzdělání, je svobodný, důvodem zápůjčky je potřeba vybavení domácnosti, nevlastní auto, má plný pracovní úvazek jako technik kontroly jakosti ve právnická osoba, jeho čistý měsíční příjem je 6 424 Kč, ostatní příjem žadatele je 5 000 Kč (bez uvedené zdroje tohoto příjmu), další čistý příjem domácnosti je 14 000 Kč (bez uvedení toho, komu je tento příjem vyplácen a co je jeho zdrojem, navíc když žije žalovaný pouze jako spolubydlící). Celkový příjem je tak 25 424 Kč (byť je vyplněno 24 424 Kč, chyba v počtu). Odhadované měsíční výdaje jsou 5 000 Kč. Měl doložit 3 výplatný pásky, ale doložil zjevně jen dvě a to za období od 8, 9/2017. Žádné doklady (např. kopie doložených dokladů žalovaným) žalobkyně nedoložila.
7. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Ve vztahu k žalované pohledávce má soud dále s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaný zažádal právního předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, o poskytnutí zápůjčky, přičemž jeho původní záměr byl získat zápůjčku v hodnotě 5 000 Kč, jak vyplnil v zákaznické kartě. Dle samotné smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum mezi právnická osoba, a žalovaným, bylo mezi nimi nakonec uzavřeno ujednání, na základě kterého právnická osoba, poskytl žalovanému 6 000 Kč v hotovosti. V této věci se nepochybně jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelskou zápůjčku ve smyslu § 2390 an. o. z., o komerčně nazývanou„ rychlou“ zápůjčku poskytovanou nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr, resp. zápůjčku, jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutou zápůjčku splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí zápůjčky dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila o obecné tvrzení a citaci právních předpisů, jakým způsobem právnická osoba, plnil svoji zákonnou povinnost, a ve vztahu k této konkrétní zápůjčce uvedla skutečnosti zaznamenané v zákaznické kartě klienta, kterou doložila. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Proto by měl standardně lustrovat žalovaného v rejstřících či databázích (insolvenční rejstřík, rejstřík zahájených exekucí, SOLUS, NRKI apod.), a uvedené zohlednit při posouzení jeho úvěruschopnosti. V tomto případě byl žalovaný lustrován dle tvrzení žalobkyně pouze v insolvenčním rejstříku a ve zbytku spoléhal úvěrující na skutečnosti sdělení, či podepsané (neboť byly předtištěny) v zákaznické kartě. Nelze vycházet z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o zápůjčce, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020). Soud dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když poskytl spotřebitelskou zápůjčku, neboť neprověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku řádně. Z údajů, jak jsou vyplněny v zákaznické kartě, plyne, že měsíční příjem žalovaného má být 6 424 Kč čistého (vzhledem k tomu, že právnická osoba, si nečinil kopie tvrzených dokladů, nelze ověřit, zda tomu tak skutečně bylo) a jeho další příjem 5 000 Kč (není uvedeno, co je zdrojem příjmu, a pokud se jedná o peníze od totožného zaměstnavatele, pak z jakého titulu jsou vypláceny, zda se tedy jedná o pravidelné či nahodilé platby), přičemž poskytnutá zápůjčka je 6 000 Kč. Dále je zde uveden příjem 14 000 Kč jakožto příjem domácnosti, když přitom žalovaný uvedl, že bydlí jako spolubydlící. Zda je skutečně takový příjem vyplácen a komu, a zda jej může žalovaný počítat při zohlednění své příjmové stránky, nebylo ze strany poskytovatele zápůjčky nikterak zjišťováno. V kontextu tvrzených měsíčních odhadovaných výdajů žalovaného – 5 000 Kč, když je zarážející tato nízká výše měsíčních výdajů (bydlí-li jako spolubydlící, musí platit něco na nájemném nebo náhrady za bydlení., nemluvě o nákladech na živobytí apod.). Pochybnosti z hlediska ověření solventnosti vzbuzuje to, že právní předchůdce žalobkyně nevyžadoval k ověření tvrzených měsíčních výdajů např. doklad o nákladech bydlení. Z hlediska posouzení úvěruschopnosti žalovaného je zcela nedostačující toliko informace o tvrzeném zaměstnání na plný pracovní úvazek, absenci vyživovací povinnosti k další osobě a bydlení u ve spolubydlení. Nebankovní poskytovatel zápůjčky musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce z důvodu nesplnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku ze zápůjčky a dalších poplatcích. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Z hlediska výpočtu dlužné částky je nutné od celkově poskytnuté zápůjčky 6 000 Kč odečíst platby realizované žalovaným 4 475,94 Kč (do podání žaloby) a po datum ještě 1 000 Kč, které žalobkyně započetla na neplatně sjednané plnění, tedy na neexitující dluh žalovaného. Jiný výklad by na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení v sazbě 8,5 % ročně. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II., kdy žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 524,06 Kč (6 000 Kč mínus 5 475,94 Kč) s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 1 524,06 Kč od datum (tj. ode dne následujícího po dni, kdy měla být uhrazeno dle předmětné smlouvy o zápůjčce poslední splátka; žalobkyně neprokázala, že by došlo k zesplatnění dříve) do datum a s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 524,06 Kč od datum do zaplacení. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl, soud tedy žalobu zamítl pro částku 4 640 Kč, 29% úrok ročně z částky 3 833,27 Kč od datum do zaplacení a pro 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 3 833,27 Kč od datum do datum, 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 2 309,21 Kč od datum do datum, 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 3 309,21 Kč od datum do zaplacení (tato formulace v sobě zahrnuje žalobkyní požadované kapitalizované úroky, a je plně vyčerpán rozsah žalované částky).
8. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Dle § 146 odst. 1 písm. b), § 146 odst. 2 o. s. ř., žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Částečné zastavení řízení dle výroku I. zavinil sice žalovaný, pokud soud uvažuje zápočet úhrad žalovaného na bezdůvodné obohacení žalovaného, avšak protože žalobkyně sama provedla zápočet ve vztahu k poplatku, jakožto žalované částce poplatku, pro kterou je žaloba zamítnuta, nelze rozhodovat ve vztahu k výroku I. co do náhrady nákladů řízení ve prospěch ani jedné ze stran. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 9,5 %, v rozsahu 90,5 % úspěšná nebyla. Žalovanému by příslušela náhrada v rozsahu 81 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí