Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 150/2021-44
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 15 390 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 730 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 516,47 Kč, úrok z prodlení z částky 8 730 Kč ve výši 8,05 % ročně od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí.
II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 6 660 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 113,87 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 792,02 Kč, úrok z prodlení z částky 270 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, úrok 23,72 % ročně z částky 9 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 302 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 730 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 516,47 Kč, úrok z prodlení z částky 8 730 Kč ve výši 8,05 % ročně od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí. II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 6 660 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 113,87 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 792,02 Kč, úrok z prodlení z částky 270 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, úrok 23,72 % ročně z částky 9 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 302 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně podala soudu dne 27. 1. 2021 návrh, jímž se domáhala uložení povinnosti žalovanému k úhradě částky 15 390 Kč s příslušenstvím s následujícími skutkovými tvrzeními. Mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, obec, a žalovaným došlo dne 22. 3. 2015 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce číslo. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy smluvní podmínky obsažené na další straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala právním nástupcem společnosti právnická osoba, IČO, společnost právnická osoba (dnes pod názvem právnická osoba), IČO, se sídlem adresa, obec a číslo, tj. právní předchůdce žalobkyně. Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Odstavec 3 téhož ustanovení pak stanoví povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně, resp. právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, jejímž podpisem žalovaný stvrdil ujednání v čl. 7 Podmínek:„ Zákazník potvrzuje, že Úvěrující sám nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 Podmínek žalovaný dále prohlásil, že věřiteli před uzavřením Smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že má plnou způsobilost Smlouvu uzavřít a je schopen splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobkyně, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena předmětná Smlouva. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v kartě zákazníka. Žalobkyně navíc zdůrazňuje, že žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 zákona č. 40/2009 Sb. , trestního zákoníku , v pozdějším znění. Nepochybně není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku , která říkají, že„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ a že„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 260 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 270 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 5. 2016. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení uhradil pouze částku 270 Kč, z toho na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 207,93 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 62,07 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 30. 3. 2015. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 1. 5. 2016. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 1. 5. 2016 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 9 000 Kč ode dne 2. 5. 2016 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednané v čl. 1 Podmínek. Protože žalovaný byl v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek (a nikoliv pouze jedné nebo pouze poslední sjednané splátky), nebyly z jeho strany splněny podmínky pro prodloužení účinnosti Smlouvy dle příslušných smluvních ujednání. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, IČO, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svoji aktivní legitimaci. Ke dni postoupení 6. 12. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství částku 15 390 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 052,07 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 537,93 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 15 390 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 6 390 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 792 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 630,34 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 7 792 Kč žalobkyně uvádí, že se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč od 2. 5. 2016 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 6. 12. 2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 2 630,34 Kč žalobkyně uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč od 9. 5. 2016 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 6. 12. 2019. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o. s. ř. o. s. ř. písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.
3. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalovaného bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.
4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005 . Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a , odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není. Žalobkyně svůj nárok odvozuje výhradně od listin, které byly v řízení k důkazu provedeny, kdy ani doplnění jiných listin či doplnění tvrzení by odlišný závěr nemohlo přivodit.
5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:
6. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 22. 3. 2015 smlouvu o zápůjčce číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku 9 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou 6 660 Kč sestávající z úroku ve výši 1 260 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč, nákladů na hotovostní režim splátek ve výši 3 600 Kč v 58 týdenních splátkách v hotovosti po 270 Kč Celkem tak byla k úhradě předepsána částka 15 660 Kč. Dle smlouvy zápůjčka byla poskytnuta v hotovosti s týdenním režimem splátek. Při úhradě celkové částky v 58 splátkách byla sjednána úroková sazba 23,72 % p. a., RPSN činila 75,72 %. Žalovaný ve smlouvě stvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty. /smlouva o zápůjčce na č. 1 18 - 19 spisu/
7. V kartě zákazníka ze dne 22. 3. 2015 žalovaný uvedl, že žije v pronajatém bytě, pracuje jako obchodní zástupce u zaměstnavatele právnická osoba s čistým příjmem 20 000 Kč, výdaje činí celkem 16 750 Kč, použitelný příjem činí 3 250 Kč /karta zákazníka na č. l. 17 spisu/
8. právnická osoba, IČO jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne 6. 12. 2019 smlouvou o postoupení pohledávek, kdy v seznamu postoupených pohledávek je vedena pohledávka za žalovaným. /smlouva o postoupení pohledávek, seznam pohledávek na čl. 23 – 26 spisu, seznam postoupených pohledávek na čl. 27 Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému adresováno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Téhož dne byla žalovanému adresována Informace o zpracování osobních údajů. /oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek na č. l. 22, 28 spisu/
9. Žalovanému byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 3. 9. 2020, jehož obsahem je předžalobní upomenutí k úhradě dlužné částky. /předžalobní upomínka na čl. 20 – 21 spisu, podací lístek na čl. 29 spisu/
10. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
11. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 22. 3. 2015 smlouvu o zápůjčce číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku 9 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou 6 660 Kč sestávající z úroku ve výši 1 260 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč, nákladů na hotovostní režim splátek ve výši 3 600 Kč v 58 týdenních splátkách v hotovosti po 270 Kč Celkem tak byla k úhradě předepsána částka 15 660 Kč. Dle smlouvy zápůjčka byla poskytnuta v hotovosti s týdenním režimem splátek. Při úhradě celkové částky v 58 splátkách byla sjednána úroková sazba 23,72 % p. a., RPSN činila 75,72 %. Žalovaný ve smlouvě stvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty. V kartě zákazníka ze dne 22. 3. 2015 žalovaný uvedl, že žije v pronajatém bytě, pracuje jako obchodní zástupce u zaměstnavatele právnická osoba s čistým příjmem 20 000 Kč, výdaje činí celkem 16 750 Kč, použitelný příjem činí 3 250 Kč právnická osoba, IČO jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne 6. 12. 2019 smlouvou o postoupení pohledávek, kdy v seznamu postoupených pohledávek je vedena pohledávka za žalovaným. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému adresováno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalovanému byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 3. 9. 2020, jehož obsahem je předžalobní upomenutí k úhradě dlužné částky.
12. Shora uvedené bylo zjištěno z listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil.
13. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb. “).
14. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
15. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
16. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.
17. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši řepo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
19. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
20. Soudem bylo vzato za prokázané, že dne 22. 3. 2015 uzavřeli právní předchůdce žalobkyně a žalovaný smlouvu, jejímž předmětem byla povinnost předat finanční prostředky oproti povinnosti tyto prostředky uhradit sjednanými úplatami. Smlouva byla označena jako„ smlouva o půjčce“. Soud konstatuje, že teorie procesního práva zastává v souladu s § 79 o. s. ř. o. s. ř. zcela jednoznačný závěr o tom, že právní charakteristiku skutků, tzv.„ právní důvod žaloby“, není žalobce povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodných skutečností jako jedna z podstatných náležitostí žaloby slouží k vymezení předmětu řízení po stránce skutkové, nikoliv právní. Právní posouzení věci a aplikace příslušných předpisů na žalobcem vymezený skutek, jehož existenci je však povinen prokázat soudu navrženými, označenými, důkazy, je věcí samotného nalézacího soudu. Soud tak není vázán právním hodnocením uváděným stranami sporu. Nadto soud jednání posuzuje dle jeho obsahu, nikoliv dle jeho označení (§ 555 o. z.).
21. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.
22. V projednávané věci bylo zjištěno, že právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které bylo sjednáno, že žalovanému bude předána finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátkách, přičemž takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí zápůjčky. Lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty v časové návaznosti na uzavření smlouvy, smlouva o zápůjčce může být sjednána jako úplatná, předmětem smluvního vztahu nebyl závazek rezervovat finanční prostředky po celou dobu trvání smlouvy.
23. Soud má za prokázané, že pohledávky za žalovaným ze shora uvedených smluv byly právní předchůdkyní žalobkyně postoupeny na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu. Dále bylo v řízení prokázáno, že smlouvou ze dne 22. 3. 2015, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 9 000 Kč, se žalovaný zavázal uhradit i částku 6 660 Kč sestávající z částky úroku 1 260 Kč, poplatku za administrativní činnost 1 800 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 600 Kč. Lze tak konstatovat, že strany smlouvy sjednaly hotovostní úrok nikoliv pouze v částce 1 260 Kč, ale nadále i v částce 1 800 Kč, celkem tak hotovostní úrok ve výši 3 060 Kč při poskytnutí částky 9 000 Kč, kdy dle smluvních podmínek při úhradě v 58 splátkách činí úrok 23,72 % p. a. K tomu, které platby jsou úrokem, soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 07. 2014 vydaný ve věci sp. zn. 33 Cdo 1401/2014 , Občanský zákoník s komentářem, Praha 2009, str. 1856. Co se týká výše sjednaného úroku, tak Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí vydaném ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné, přičemž nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil úrok celkem 3 060 Kč za poskytnutí jistiny 9 000 Kč. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat takto stanovenou úrokovou míru. K tomuto je namístě odkázat i na údaj o RPSN, který je uveden ve výši 75,72 %. Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 580 o. z. Taktéž soud hodnotí i částku hotovostního inkasa splátek. Tuto je také nutno považovat za sjednanou v rozporu s dobrými mravy a ujednání účastníků v tomto rozsahu je třeba posoudit jako neplatné, příčící se dobrým mravům. Pokud žalobkyně, respektive právní předchůdce žalobkyně, se zavázal poskytnout žalovanému službu spočívající v zajišťování hotovostního režimu smlouvy, jedná se nepochybně o službu, jíž lze zpoplatnit, neboť s touto službou jsou spojeny náklady (mzdy osob, jež tuto službu zajišťují, hotové, režijní, náklady osob službu zajišťující, náklady na operaci s hotovostí, apod.). Žalovaný sjednal nákladnější formu úhrady, nežli je úhrada bezhotovostní formou převodu. Nicméně částka sjednaná za hotovostní režim plateb není v daném případě v poměru s poskytnutou službou. Je celkem logickým, že poskytovatel zápůjčky odvíjí hodnotu služby, její cenu, od výše zápůjčky, kdy hodnota služby je při vyšší částce zápůjčky vyšší, neboť je operováno s vyšší částkou hotovosti a je třeba provést více úkonů pro zajištění plateb. Nicméně, cena musí být v poměru s poskytnutou službou. Co se týká mzdových nákladů, tak tyto jsou stejnými pro jednotlivé vztahy ze smluv o zápůjčce, vzrůst nákladů na tuto službu se odrazí pouze v nákladech na správu hotovosti a případné množství úkonů při nakládání s ní. Jestliže tak byla sjednána částka ceny hotovostního inkasa 3 600 Kč, neodpovídá tato částka nárůstu nákladů na správu hotovosti oproti jiným smluvním vztahům, typově shodným. Soudem tak v té části smlouvy, v níž byla sjednána částka nákladů hotovostního inkasa, je smlouva hodnocena jako neplatná pro rozpor s dobrým mravem. Pro úplnost soud podotýká, že shora uvedené části právního jednání lze oddělit od ostatního obsahu.
24. Žalobkyně se domáhala úhrady částky 15 390 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 6 390 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 792 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 630,34 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Za situace, kdy úrok a poplatek za hotovostní inkaso byly shledány neplatně sjednanými, žalovaný plnil na jistinu. Tato činila 9 000 Kč. Pokud žalovaný dle tvrzení žalobkyně plnil 270 Kč, tak nadále dlužná částka činí 8 730 Kč. Domáhala-li se žalobkyně úhrady částky 15 390 Kč, tak pro částku 6 660 Kč není nárok důvodným a v této části byla žaloba zamítnuta. Pro částku kapitalizovaného úroku 7 792 Kč a úroku 23,72 % ročně z částky 9 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení byla žaloba zamítnuta.
25. Úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byl žalovanému uložen plnit z částky 8 730 Kč, domáhala-li se žalobkyně přiznání úroku z prodlení nadále z částky 270 Kč (9 000 Kč – 8 730 Kč) od 7. 12. 2019 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta. Co se týká kapitalizovaného úroku z prodlení, tak tento byl žalované uložen k plnění z částky 8 730 Kč za období od 9. 5. 2016 do 6. 12. 2019 ve výši 2 516,47 Kč. Pro částku kapitalizovaného úroku z prodlení 113,87 Kč (2 630,34 Kč minus 2 516,47 Kč) byl žalobní návrh zamítnut.
26. Lhůtu k plnění soud určil podle §160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly určení plnění ve splátkách či v delší lhůtě.
27. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu obou stran převážně úspěšnou. Žalobkyně se domáhala úhrady celkové částky 15 390 Kč, úspěšnou byla pro částku 8 730 Kč (15 390 Kč = 100 %, 8 730 Kč = 56,7 %. Poměr úspěchu a neúspěchu tak činí 100 % - 56, 7 % = 43, 3 %; 56, 7 % - 43,3 % = 13,4 % poměru úspěchu na straně žalobkyně. Nekrácená částka nákladů řízení činí 2 252 Kč a odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 800 Kč a dále nákladům vynaloženým na právní zastoupení. Tyto sestávají z odměny za právní zastoupení ve výši 900 Kč a z náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, podání žalobního návrhu) dle § 14b , odst. 1, písm. c), bodu 2, odst. 5, písm. a), § 11 , odst. 1, písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle § 137 , odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 252 Kč 13,4 % z částky 2 252 Kč jest 302 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 , odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) v zákonné pariční lhůtě (§ 160 , odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.