Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

273 C 3/2020-89

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupené advokátkou JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 73.835 Kč s příslušenstvím + 14.520,24 Kč

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 5.11.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do žalobou uplatněného nároku na zaplacení částky 32 535 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 32 535 Kč od 5.11.2019 do zaplacení.

III. Žaloba se zamítá, co do žalobou uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 14 520,24 Kč.

IV. Žaloba se zamítá, co do žalobou uplatněného nároku za zaplacení úroku ve výši 75,91 % ročně z částky 60 763,48 Kč od 19.4.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 238 464 Kč.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 5.11.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá, co do žalobou uplatněného nároku na zaplacení částky 32 535 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 32 535 Kč od 5.11.2019 do zaplacení. III. Žaloba se zamítá, co do žalobou uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 14 520,24 Kč. IV. Žaloba se zamítá, co do žalobou uplatněného nároku za zaplacení úroku ve výši 75,91 % ročně z částky 60 763,48 Kč od 19.4.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 238 464 Kč. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6.11.2019 domáhala po žalovaném zaplacení částky 73 835 Kč s příslušenstvím a částky 14 520,24 Kč jako smluvní pokuty. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným dne 23.7.2018 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ve výši 62 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 4 140 Kč splatných vždy k 11. dni každého měsíce. V rámci smlouvy byla sjednána smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, u které dojde k prodlení o délce 30 dnů a dále náklady ve výši 200 Kč za každou splátku pro případ prodlení o délce 15 dnů. V čl. 6 Smlouvy pak byla ujednána další smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny pro případ zesplatnění. Celkový úvěr byl úročen úrokovou sazbou ve výši 108,77% ročně. Žalovaný uhradil celkem částku 20 700 Kč, se splátkou splatnou dne 11.2.2019 se dostal do prodlení. Žalobkyně proto využila své právo a pohledávku žalovaného v souladu s bodem 6.3 smlouvy ke dni 17.4.2019 zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila celková dlužná jistina 72 237,63 Kč, kdy dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu 998 Kč dle bodu 6.1. smlouvy, náklady ve výši 600 Kč za prodlení se splátkou dle bodu 6.2. smlouvy a dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 14 520,24 Kč dle bodu 6.5 smlouvy. Dopisem ze dne 17.4.2019 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění pohledávky. Dopisem ze dne 17.10.2019 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

2. V souladu s ust. bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud provedl dokazování čtením podstatného obsahu listinných důkazů, kdy zjistil následující skutečnosti.

4. Z kopie smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že žalovaný zažádal o poskytnutí úvěru ve výši 62 000 Kč, kdy tento úvěr měl být placen v 48 splátkách po 4 140 Kč vždy nejpozději 11 dne každého kalendářního měsíce. Celkem tak měla být uhrazena částka 198 720 Kč. V rámci smlouvy byla sjednána úroková sazba 108,77% p.a. V čl. 6 smlouvy jsou pak upraveny důsledky z prodlení, kdy je v rámci bodu 6.1 sjednána smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, u které se klient ocitl v prodlení o délce 30 dnů, v bodu 6.2 byla sjednána náhrada nákladů pro případ prodlení o délce 15 dnů, a to v částce 200 Kč za každou splátku v prodlení a v bodu 6.5. byla sjednána smluvní pokuta 0,1% denně z nové jistiny pro případ, kdy dojde k zesplatnění celé pohledávky.

5. Z potvrzení České správy sociálního zabezpečení ze dne 29.6.2018, karty hodnocení klienta, výpisu záznamů z registru SOLUS, výpisu z NRKI, občanského průkazu žalovaného a potvrzení České spořitelny a.s. ze dne 23.7.2018 bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného na základě předloženého občanského průkazu, kdy dále ověřila majitele bankovního účtu, na který byl úvěr zasílán a zjistila, že se jedná o účet žalovaného. Z potvrzení České správy sociálního zabezpečení bylo zjištěno, že žalovaný má přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, a to ve výši 10 976 Kč. Dle karty hodnocení klienta měl mít žalovaný výdaje ve výši 3 410 Kč na svou osobu, a dále výdaje ve výši 2 600 Kč na bydlení a inkaso, kdy měl bydlet v pronájmu.

6. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 25.7.2018 bylo zjištěno, že na účet číslo bankovní účet byla poukázána částka 62 000 Kč. Dle smlouvy o úvěru se jedná o číslo účtu, které uvedl žalovaný jako bankovní spojení a dle potvrzení České spořitelny a.s. se jedná o účet žalovaného.

7. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku 20 700 Kč, a to dne 11.9.2018 částku 4 140 Kč, dne 11.10.2018 částku 4 140 Kč, dne 11.11.2018 částku 4 140 Kč, dne 11.12.2018 částku 4 018 Kč, dne 11.12.2018 částku 122 Kč, dne 11.1.2019 částku 18 Kč a dne 11.1.2019 částku 4 122.

8. Z výzvy k zaplacení ze dne 14.3.2019, výzvy k zaplacení ze dne 11.4.2019 a oznámení o zesplatnění ze dne 17.4.2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění pohledávky. Dne 17.4.2019 pak došlo k zesplatnění z důvodu neuhrazení dlužných splátek.

9. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovaný byl dne 17.10.2019 opět vyzván k úhradě.

10. Pokud jde o vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25.10.2018 včetně příloh, z tohoto vyjádření nebyly soudem zjištěny žádné relevantní informace.

11. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

12. Soud vzal z provedených důkazů za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 23.7.2018 uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalobkyně poukázala 62 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 4 140 Kč splatných vždy k 11. dni každého měsíce. Žalovaný peněžní prostředky žalobkyni dle ujednané smlouvy nesplácel, proto žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k jejich vrácení. Žalovaný celkem uhradil pouze částku 20 700 Kč. K zesplatnění celkové dlužné částky došlo dopisem žalobkyně ze dne 17.4.2019.

13. Podle , (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle , o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy.

21. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla pouze z informací týkajících se příjmů žalovaného, kdy však, pokud jde o výdaje žalovaného, tyto žalobkyně v rámci posuzování zcela zjevně podhodnotila tak, aby mohl být úvěr poskytnut. Jestliže žalobkyně započítávala na měsíční životní náklady pouze částky životního minima tj. 3 410 Kč na žalovaného a 2 600 Kč na veškeré náklady spojené s bydlením a inkasem, nemohly tyto částky reálně odpovídat nákladům, které žalovaný nepochybně na živobytí musí měsíčně vynakládat. Soudu je navíc z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává desítky obdobných žalob, kdy karty hodnocení klienta mají často stejnou výdajovou stránku, tedy pouze životní minimum 3 410 Kč. Žalobkyně nijak nezkoumá reálné náklady klienta, kdy takřka alibisticky odkazuje na skutečnost, že klient je povinen uvádět pravdivé informace. Žalobkyně však v tomto vztahu vystupuje jako profesionál na trhu s úvěry, v jehož zájmu je neposkytovat úvěry klientům, u kterých je zjevné, že nebudou mít na placení splátek, kdy naopak klient se nachází v situaci, kdy mu úvěr neposkytne bankovní instituce a musí se tak obracet na nebankovní společnosti. Žalobkyně si je však velmi dobře vědoma této skutečnosti, kdy si případné neuhrazení splátek jistí smluvními pokutami, poplatky a nemravně vysokým úrokem. V tomto případě nejen, že žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, ale celková splacená částka měla činit více jak trojnásobek poskytnutého úvěru. Žalobkyně tak nemohla očekávat, že žalovaný bude schopen takovýto úvěr dlouhodobě splácet. Naopak jednání žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného i celková konstrukce smlouvy, která je značně nevyvážená v neprospěch spotřebitele, má za následek pouze fakt, že žalobkyně poskytne úvěr i za situace, kdy klient není schopen úvěr dlouhodobě splácet, což ve výsledku vede ke vzniku ještě hlubšího zadlužení klienta, kdy dle smlouvy je pak povinen hradit další sankce v podobě smluvních pokut a poplatků.

22. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšla-li žalobkyně pouze z prokázaných příjmů žalovaného a navíc přehlížela zjevnou neschopnost žalovaného splácet, nedostála žalobkyně své povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“

23. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 62 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil celkem pouze částku 20 700 Kč, k úhradě na jistině tak zbývá částka 41 300 Kč. Protože je žalovaný v prodlení, má žalobkyně v souladu s ust. obč. zák. nárok také na zákonné úroky z prodlení, jejichž výše je upravena Pohledávka žalovaného byla zesplatněna ke dni 17.4.2019, od 18.4.2019 tak byl žalovaný v prodlení. Žalobkyně však požadovala zákonné úroky až ode dne 5.11.2019, proto soud přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení až od 5.11.2019 Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení

24. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 30 937 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náklady spojené s prodlením ve výši 600 Kč, smluvní pokutu ve výši 14 520,24 Kč a úroky za poskytnutí úvěru ve výši 75,91% p.a., v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobkyni nárok na tyto částky nevznikl.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

26. V tomto případě byla žalobkyně úspěšná v částce 41 300 Kč a neúspěšná v částce 47 055,24 Kč, kdy by tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení žalovanému. Tento však zůstal po celou dobu řízení zcela nečinný, kdy mu dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl o nepřiznání nákladů řízení žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným soudním rozhodnutím, může se oprávněná domáhat soudního výkonu tohoto rozhodnutí (exekuce).