Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
51 C 58/2021-31
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Zdeňkem Sýsem jako samosoudcem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 3 701 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 100 Kč s 9% úrokem z prodlení od 26. 11. 2018 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se návrh, aby byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3 100 Kč za dobu od 25. 8. 2016 do 25. 11. 2018.
III. Zamítá se návrh, aby byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobci částku 701 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 701 Kč od 25. 8. 2016 do zaplacení.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 879 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 100 Kč s 9% úrokem z prodlení od 26. 11. 2018 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se návrh, aby byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3 100 Kč za dobu od 25. 8. 2016 do 25. 11. 2018. III. Zamítá se návrh, aby byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobci částku 701 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 701 Kč od 25. 8. 2016 do zaplacení. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 879 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 3. 8. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 3 701 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce na základě smlouvy o úvěru ze dne 3. 3. 2016 poskytl žalovanému úvěr ve výši 3 100 Kč, žalovaný však dosud žalobci dlužnou částku nevrátil. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí společně s poplatkem ve výši 701 Kč, a to do 24. 8. 2016. Žalobce marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek. Naposledy předžalobní výzvou ze dne 22. 11. 2018.
2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.
3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.
4. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru č. anonymizováno, všeobecných obchodních podmínek právnická osoba, s.r.o. účinných od 5. 1. 2014, potvrzení jméno příjmení příjmení ze dne 21. 7. 2021 o připsání částky 3 100 Kč na účet žalovaného, upomínek ze dne 27. 6. 2016, 2. 9. 2016, 9. 9. 2016 a předžalobní výzvy ze dne 22. 11. 2018 včetně kopie podacího lístku České pošty s datem podání 22. 11. 2018, soud zjistil následující skutkový stav:
5. Žalobce předložil soudu žalovaným nepodepsanou smlouvu ze dne 3. 3. 2016, na základě které měl poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 100 Kč, které měl žalovaný splatit spolu s poplatkem ve výši 710 Kč do 24. 8. 2016. Dle výpisu z účtu byla žalovanému dne 3. 3. 2016 zaslána částka 3 100 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení celé dlužné částky několika upomínkami ze dne 27. 6. 2016, 2. 9. 2016, 9. 9. 2016 a naposledy také předžalobní výzvou ze dne 22. 11. 2018, kterou podal k poštovní přepravě dne 22. 11. 2018.
6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , dále jenom „občanského zákoníku “, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnili-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby druhá strana jí vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobce tvrdil, že prostřednictvím internetových stránek žalobce byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z přiložených důkazů však nevyplynulo, že by konkrétně žalovaný se smlouvou souhlasil. Smlouva není s žalovaným podepsána, ani zde není možnost jednoznačného určení jednající osoby, když kopie občanského průkazu, kód ze SMS, inkaso ani emaily jednoznačně nemohou určit, kdo byl jednající osobou, která SMS, email či občanský průkaz poskytl nebo obdržel, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsaná smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv zvolený žalobcem neumožňuje žádnou, aspoň relativní možnost identifikaci osoby. K jednoznačné identifikaci jednací osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovozuje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků, a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy.
10. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části skutečně poskytnuté jistiny ve výši 3 100 Kč, neboť předestřená smlouva nebyla ze strany žalovaného řádně podepsána, ani nebylo možné určit jednající osobu a tím pádem nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření předmětné smlouvy. Žalobce tak poskytl žalovanému dne 3. 3. 2016 peněžní prostředky bez právního důvodu a žalovanému tak vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení. Žalobci tak vznikl dle § 2993 občanského zákoníku nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 3 100 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl pouze v části poskytnuté jistiny a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 3 100 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení celé dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 22. 11. 2018. Žalovaný se ocitl s ohledem na domněnku doby dojití dle ust. § 573 občanského zákoníku v prodlení dne 26. 11. 2018. Od tohoto data žalobci náleží úrok z prodlení. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
11. Vzhledem k tomu, že nebyla prokázána existence celé úvěrové smlouvy, nepřiznal soud žalobci poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 701 Kč včetně požadovaného příslušenství z této částky a pokud jde o přiznanou částku 3 100 Kč, pak nepřiznal příslušenství za dobu od 25. 8. 2016 až do 25. 11. 2018, když nárok na vydání bezdůvodného obohacení se stává splatným až na výzvu, tedy jak bylo výše uvedeno, stal se nárok splatným 25. 11. 2018 a ode dne následujícího se dostal žalovaný do prodlení.
12. S ohledem na neprokázání existence výše uvedené smlouvy se soud dále nezabýval otázkou ohledně případné absolutní neplatnosti smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce (viz. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 AS 30/2015 -39 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ), či alespoň absolutní neplatnost některých ujednání smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (Nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18 , či pro lichvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001 ), která by dle obsahu tvrzení žalobce ohledně podmínek sjednání smluv mohla přicházet v úvahu.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečně, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
14. V daném případě požadoval žalobce svou žalobou částku 3 701 Kč a uspěl co do částky 3 100 Kč, což představuje 83,8% úspěch ve věci. Co do částky 701 Kč byla žaloba zamítnuta, což představuje 16,2% neúspěch žalobce. 83,8 % - 16,2 % = 67,6% a soud tedy přiznal z celkově požadovaných nákladů řízení ve výši 1 300 Kč, 67,6% z této částky, tedy částku po zaokrouhlení 879 Kč. Původní částka 1 300 Kč se skládala jednak ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, paušální náhrady, dále náhrady nákladů za právní zastoupení za 3 úkony právní pomoci dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva se skutkovým a právním základem a písemný sepis žalobního návrhu po 200 Kč, 3x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč, tedy částka 1 300 Kč Celkem 67,6% z této částky pak představuje částku 879 Kč a soud ložil žalovanému tuto částku zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, řádně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.