Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
15 C 355/2020-25
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 26 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení
ve výši 9,00 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 6 600 Kč,
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 700 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 572,69 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 258 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 6 600 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 700 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 572,69 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 258 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 25. 9. 2020 domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví rozsudku z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 6. 11. 2017 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti dne 6. 11. 2017 úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se jej zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 800 Kč, vše bylo splatné dne 17. 12. 2018. Žalovaná však neuhradila svůj závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně řádně a včas, a proto vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat uhrazení celé dlužné částky. právnická osoba, postoupila s účinností ke dni 29. 11. 2019 svoji pohledávku za žalovanou na společnost právnická osoba, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 26 600 Kč. Žalobkyně naposledy marně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Žalovaná je mongolským státním příslušníkem, což do řízení vnáší mezinárodní prvek a soud se musel zabývat svou mezinárodní příslušností a rozhodným právem, které bude na případ aplikovat. Kolizní normou je v daném případě dvoustranná mezinárodní smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne 15. 10. 1976 uveřejněné ve Sbírce zákonů vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 106/1978 ze dne 30. 9. 1978. Podle čl. 36 bod 1 uvedené smlouvy se smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými osobami a právnickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, jenž se týká závazků. Podle čl. 37 bod 1 uvedené smlouvy k jednání o návrhu, který vznikl na základě vztahů uvedených v čl. 36 této smlouvy, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce. Ve smyslu citovaných ustanovení jsou tedy české soudy mezinárodně příslušné k projednání věci. Rozhodným právem pak je právní řád České republiky, neboť smlouva byla uzavírána na území České republiky s místem plnění v České republice.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru a z karty zákazníka – žádosti o zápůjčku, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne 6. 11. 2017 uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit včetně souhrnného poplatku ve výši 14 800 Kč, který je tvořen úrokem ve výši 2 800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, hotovostním inkasem splátek ve výši 8 000 Kč a poplatkem ve výši 4 000 Kč. Žalovaná se tuto částku zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit prostřednictvím 58 týdenních splátek, ve výši 600 Kč, přičemž první splátku byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a každou další splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Poslední splátka byla stanovena na 17. 12. 2018. Žalovaná uhradila v průběhu trvání úvěrového vztahu celkem 8 200 Kč. Další splátky však nehradila řádně a včas, neučinila tak ani na základě výzvy žalobkyně. Poslední platba byla žalovanou uhrazena dne 9. 8. 2018. Žalovaná měla dlužnou částku uhradit do 17. 12. 2018. K tomuto dni dlužila úvěrovou jistinu ve výši 20 000 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 6 600 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 572,69 Kč (jedná se o úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 18. 12. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizovaný zákonný úrok
z prodlení ve výši 1 700 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny
ve výši 20 000 Kč od 25. 12. 2018 do 29. 11. 2019), úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné
výši 9,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z přílohy číslo smlouvy o postoupení pohledávek – strana číslo ze seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, soud zjistil, že dne 29. 11. 2019 uzavřela společnost právnická osoba jako postupitel a společnost právnická osoba, jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek. V příloze smluv je mezi postupovanými pohledávkami uvedena pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 7. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla řádně vyzvána k úhradě jejího dluhu před podáním žaloby s tím, že uhradila na tuto smlouvu částku 8 200 Kč.
7. Přípisem zdejšího soudu ze dne 26. 11. 2020 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní
od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení ničím nedoložila.
8. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“,
na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona
a § 420 a § 1810 a násl. o. z.
9. Podle § 2395 o. z. zaváže-li se úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, vznikne smlouva o úvěru.
10. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je
po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,
co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
14. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 9 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
17. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
18. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované řádně nedoložila. Z předložených příjmů nelze dojít k závěru, že žalovaná byla schopna svůj dluh splácet. Žalované jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány její příjmy i výdaje. Právní předchůdce žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudil úvěruschopnost žalované, zda je schopná spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
19. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
20. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je
s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 9 odst. 1 ZoSÚ, absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 20 000 Kč, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor právního předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila
a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení také vrátit.
21. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni, přičemž tuto skutečnost žalované písemně oznámil. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaná ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení zbylé části bezdůvodného obohacení nezměnila.
22. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.
23. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úrok
z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.,
a to od 30. 11. 2019, jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení co do 50 % (75 % úspěch – 25% neúspěch) v částce 1 258 Kč. Celkově náklady řízení činí 2 516 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 064 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 600 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.