Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 246/2020-29
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovaný: celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 41 050 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 800 Kč, spolu s úrokem z prodlení z částky 21 800 Kč ve výši 8,5 % ročně od 14. 2. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 19 250 Kč, spolu s úrokem z prodlení z částky 19 250 Kč ve výši 8,5 % ročně od 14. 2. 2018 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 800 Kč, spolu s úrokem z prodlení z částky 21 800 Kč ve výši 8,5 % ročně od 14. 2. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 19 250 Kč, spolu s úrokem z prodlení z částky 19 250 Kč ve výši 8,5 % ročně od 14. 2. 2018 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Žalobkyně podala soudu dne 28. 12. 2019 žalobu, jíž se domáhala uložení povinnosti žalovanému k úhradě částky 41 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z žalované částky od 14. 02. 2018 do zaplacení s následujícími skutkovými tvrzeními. Žalobkyně a žalovaný dne 20. 12. 2016 uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 44 250 Kč (jistina 25 000 Kč, kapitalizovaný úrok 19 250 Kč). Úvěr měl žalovaný splácet v týdenních splátkách po 738 Kč tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy, další splátky pak vždy do sedmého dne od předchozí splátky s tím, že předně bylo hrazeno na cenu půjčky (kapitalizovaný úrok), až následně na jistinu. V případě prodlení s plněním dluhu se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (čl.„ Následky porušení povinností klienta“) stal dluh včetně příslušenství v termínu splatnosti další týdenní splátky splatným. Žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši 3 200 Kč, vydělila týdenní splátkou 738 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaný dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky tak nastala ke dni 24. 1. 2017 a datum prodlení ke dni 14. 2. 2018. Žalobkyně ovšem požaduje zákonný úrok z prodlení pouze za od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy počátek 13. 2. 2018.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.
3. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalovaného bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.
4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005 . Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a , odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.
5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:
6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 12. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 25 000 Kč, čerpanou v hotovosti při podpisu smlouvy, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou 19 250 Kč v 60 týdenních splátkách po 737,50 Kč, úhrada prvé splátky dne 27. 12. 2016. Poplatek sestával z úroku ve výši 8 750 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 5 000 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 5 500 Kč Celkem tak byla k úhradě předepsána částka 44 250 Kč. Dle smlouvy byl úvěr poskytnut v hotovosti s týdenním režimem splátek. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Karta klienta. Při úhradě celkové částky v 60 splátkách byla sjednána úroková sazba 66 % p. a., RPSN byla uvedena 195,34 %. Žalovaný ve smlouvě stvrdil povinnost úplně, přesně a pravdivě informovat žalobkyni o svých příjmech, závazcích, dluzích a půjčkách, prostřednictvím Evidenční karty. /smlouva o zápůjčce, smluvní podmínky na č. 1 20 - 22 spisu/
7. Dle evidenční karty klienta ze dne 19. 12. 2016 žalovaný uvedl, že má základní vzdělání, je svobodný, nevlastní vůz, není majitelem nemovitosti, nebyl soudně ani trestně stíhán, neměl u společnosti půjčku. Dále uvedl, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako zedník. Čistý měsíční příjem byl uveden ve výši 21 000 Kč, má jeden zdroj příjmu. Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny ve výši 6 000 Kč, nájemné 4 000 Kč, výživné 2 000 Kč, telefon 200 Kč. Výdaje celkem byly uvedeny ve výši 12 200 Kč, pravidelné příjmy 21 000 Kč, použitelné příjmy 8 800 Kč. Zaměstnání ověřeno pracovní smlouvou, výplatní páskou. Dále jsou jako předložené uvedeny dokumenty, jimiž jsou povolení k pobytu, živnostenský list, 3x výplatní pásky, nájemní smlouva. /evidenční karta klienta na čl. 22 spisu/
8. Dle tabulky umoření žalovaný realizoval celkem platby ve výši 3 200 Kč /tabulka umoření na č1. 23 spisu/
9. Žalovanému byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně, k poštovní přepravě podán dne 27. 3. 2020, jehož obsahem je předžalobní upomenutí k úhradě dlužné částky. /předžalobní upomínka, podací arch na čl. 24 a 25 spisu/
10. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
11. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 12. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo pro částku 25 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou ve výši 19 250 Kč v 60 splátkách po 737,50 Kč. Poplatek sestával z úroku ve výši 8 750 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a nákladů na hotovostní režim splátek ve výši 5 500 Kč Celkem tak byla k úhradě předepsána částka 44 250 Kč. Úroková sazba činila 66 % p. a., RPSN byla uvedena 195,34 %. Platba na závazek žalobkyně byla uvedena jako hotovostní. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Karta klienta. Žalovaný ve smlouvě stvrdil povinnost úplně, přesně a pravdivě informovat žalobkyni o svých příjmech, závazcích, dluzích a půjčkách prostřednictvím Evidenční karty. V rámci Evidenční karty žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, pracuje na plný pracovní úvazek jako zedník, čistý měsíční příjem uvedl 21 000 Kč, své měsíční celkové výdaje označil celkovou částkou 12 200 Kč (nájem, telefon, výživné, a další), použitelné příjmy byly uvedeny v částce 8 800 Kč. K evidenční kartě klienta doložil občanský průkaz, živnostenský list, 3 výplatní pásky a nájemní smlouvu. Žalovaný celkem uhradil částku 3 200 Kč. Žalovanému byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně, předžalobní upomínka.
12. Shora uvedené bylo zjištěno u listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil.
13. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb. “).
14. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
15. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
16. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši řepo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
18. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
19. Soudem bylo vzato za prokázané, že 20. 12. 2016 uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu, jejímž předmětem byla povinnost předat finanční prostředky oproti povinnosti tyto prostředky uhradit sjednanými úplatami. Smlouva byla označena jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru“. Soud konstatuje, že teorie procesního práva zastává v souladu s § 79 o. s. ř. o. s. ř. zcela jednoznačný závěr o tom, že právní charakteristiku skutků, tzv.„ právní důvod žaloby“, není žalobce povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodných skutečností jako jedna z podstatných náležitostí žaloby slouží k vymezení předmětu řízení po stránce skutkové, nikoliv právní. Právní posouzení věci a aplikace příslušných předpisů na žalobcem vymezený skutek, jehož existenci je však povinen prokázat soudu navrženými, označenými, důkazy, je věcí samotného nalézacího soudu. Soud tak není vázán právním hodnocením uváděným stranami sporu. Nadto soud jednání posuzuje dle jeho obsahu, nikoliv dle jeho označení (§ 555 o. z.).
20. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.
21. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalované bude předána finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátkách, přičemž takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí půjčky. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty v časové návaznosti na uzavření smlouvy, smlouva o zápůjčce může být sjednána jako úplatná, předmětem smluvního vztahu nebyl závazek rezervovat finanční prostředky po celou dobu trvání smlouvy.
22. Soud má za prokázané, že uvedenou smlouvou, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč, se žalovaný zavázal uhradit nadále i částku 19 250 Kč sestávající z částky úroku 8 750 Kč, poplatku za administrativní činnost 5 000 Kč, hotovostní režim splátek 5 500 Kč. Lze tak konstatovat, že strany smlouvy sjednaly hotovostní úrok ve výši nikoliv 8 750 Kč, ale i 5 500 Kč, celkem tak hotovostní úrok ve výši 13 750 Kč při poskytnutí částky 25 000 Kč, kdy dle smluvních podmínek při úhradě v 60 splátkách úrok byl uveden 66 % p. a. K tomu, které platby jsou úrokem, soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 07. 2014 vydaný ve věci sp. zn. 33 Cdo 1401/2014 , Občanský zákoník s komentářem, Praha 2009, str. 1856. Co se týká výše sjednaného úroku, tak Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí vydaném ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné, přičemž nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok 13 750 Kč za poskytnutí jistiny 25 000 Kč, byl uveden i úrok daný procentuální sazbou. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat takto stanovenou úrokovou míru. K tomuto je namístě odkázat i na údaj o RPSN, který je uveden ve výši 195,34 %. Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 580 o. z. Taktéž soud hodnotí i částku hotovostního inkasa splátek. Tuto je taktéž nutno považovat za sjednanou v rozporu s dobrými mravy a ujednání účastníků v tomto rozsahu je třeba posoudit jako neplatné, příčící se dobrým mravům. Pro úplnost soud podotýká, že shora uvedené části právního jednání lze oddělit od ostatního obsahu. Pokud žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému službu spočívající v zajišťování hotovostního režimu smlouvy, jedná se nepochybně o službu, jíž lze zpoplatnit, neboť s touto službou jsou spojeny náklady (mzdy osob, jež tuto službu zajišťují, hotové, režijní, náklady osob službu zajišťující, náklady na operaci s hotovostí, apod.). Žalovaný sjednal nákladnější formu úhrady, nežli je úhrada bezhotovostní formou převodu. Nicméně částka sjednaná za hotovostní režim plateb není v daném případě v poměru s poskytnutou službou. Jestliže tak byla sjednána částka ceny hotovostního inkasa 5 500 Kč, neodpovídá tato částka nárůstu nákladů na správu hotovosti oproti jiným smluvním vztahům, typově shodným. Soudem tak v té části smlouvy, v níž byla sjednána částka nákladů hotovostního inkasa, je smlouva hodnocena jako neplatná pro rozpor s dobrým mravem. Za této situace je tak nadbytečným hodnotit věc v režimu ustanovení § 86 , § 87 , odst. 1 zákona č. č. 257/2016 Sb.
23. Žalobkyně se domáhala úhrady částky 41 050 Kč a dále úroku z prodlení (viz níže). Zjištěno bylo, že žalovaný uhradil celkem částku ve výši 3 200 Kč. Za situace, kdy úrok a hotovostní inkaso byly shledány neplatně sjednanými, žalovaný plnil na jistinu. Tato činila 25 000 Kč. Pokud žalovaný plnil 3 200 Kč, tak nadále dlužná částka činí 21 800 Kč. Domáhala-li se žalobkyně úhrady částky 41 050 Kč, tak pro částku 19 250 Kč není nárok důvodným a v této části byla žaloba zamítnuta.
24. Úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byl žalovanému uložen plnit z částky 21 800 Kč od 14. 2. 2018, když k tomuto okamžiku byl již závazek dospělým a žalovaný se ocitl v prodlení. Domáhala-li se žalobkyně přiznání úroku z prodlení nadále z částky 19 250 Kč (41 050 Kč minus 21 800 Kč) od 14. 2. 2018 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta.
25. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly určení plnění ve splátkách či v delší lhůtě.
26. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci převážně úspěšnou. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem 41 050 Kč - 100 %, přičemž úspěšnou byla pro částku ve výši 21 800 Kč – 53,10 %. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 100 % - 53,10 % = 46,90 %, přičemž žalobkyně byla úspěšná z 53,10 %, žalovaný ze 46,90 % 53,10 % - 46,90 % tak činí 6,2 % poměru úspěchu na straně žalobkyně. Při plném úspěchu ve věci by soud žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 642 Kč a v částce 200 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. , §§ 1 , odst. 1, 2, 3, písm. a), 2, odst. 1. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 642 Kč a nákladů v řízení nezastoupeného účastníka ve výši 200 Kč, celkem tak 1 842 Kč. Jelikož byla žalobkyně úspěšná jen do výše 6,2 %, přiznal soud žalobkyni částku odpovídající 6,2 % z částky 1 842 Kč, tedy po zaokrouhlení částku ve výši 114 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.