Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 C 84/2021-17

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 6 754 Kč

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 594 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 160 Kč, zamítá.

III. Nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 594 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 160 Kč, zamítá. III. Nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení částky 6 754 Kč co do částky 3 000 Kč jako nevrácené jistiny úvěru, co do částky 550 Kč jako smluvní pokuty za nepředložení potvrzení o trvání zaměstnání či pracovního poměru a nepředložení potvrzení okresního soudu, že proti žalovanému nejsou vedena soudní řízení a co do částky 3 204 Kč jako poplatku za poskytnutí úvěru, vše sjednané v úvěrové smlouvě ze dne 23. 2. 2019.

2. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaný dne 23. 12. 2019 v písemné smlouvě o úvěru projevili vůli zavázat se na straně žalobkyně poskytnout žalovanému na jeho požádání částku 3 000 Kč a na straně žalovaného tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 30 dnů od jejich poskytnutí a zaplatit za to úrok z úvěru ve výši 39 % ročně, poplatek ve výši 3 204 Kč s tím, že bylo domluveno, že v případě, že žalovaný vrátí úvěr řádně a včas, žalobkyně mu poskytuje slevu z poplatku tak, že poplatek po slevě bude činit 744 Kč. Žalovaný byl oprávněn při řádném a včasném splacení úvěru uhradit poplatek přímo ve výši po slevě bez jakéhokoli úkonu žalobkyně. Dále si strany sjednaly povinnost žalovaného zaplatit poplatek ve výši 450 Kč za první upomínku k úhradě dlužné částky po 7 dnech prodlení s úhradou úvěru, poplatek ve výši 650 Kč za druhou upomínku k úhradě dlužné částky po 20 dnech prodlení s úhradou úvěru a poplatek ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s předáním vymáhání pohledávky inkasní agentuře právnická osoba Dále si strany sjednaly povinnost k zaplacení smluvní pokuty žalovaným pro případ jeho prodlení se zaplacením úvěru při jeho splatnosti ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 15 % z jistiny úvěru za porušení sjednané povinnosti žalovaného předložit žalobkyni písemně alespoň e-mailem potvrzení o trvání pracovního poměru, či oznámit, že žalovaný v pracovním poměru není a další smluvní pokutu ve výši 15 % z jistiny úvěru za porušení sjednané povinnosti žalovaného předložit žalované potvrzení okresního soudu, že vůči žalovanému nejsou vedena soudní řízení starší 3 měsíců. Žalovaný dne 23. 12. 2019 požádal o poskytnutí úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 23. 12. 2019 ve výši 3 000 Kč. Dne 9. 3. 2020 upomněla žalobkyně žalovaného o zaplacení žalované pohledávky v náhradní lhůtě do 14. 3. 2020. Svou upomínku zopakovala dne 31. 8. 2020 s náhradní lhůtou do 7. 9. 2020 a upozornila žalovaného, že nebude-li dobrovolně uhrazeno, obrátí se na soud se žalobou.

3. Po právní stránce soud vyšel z § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úrokem zde soud nemyslí pouze sjednaný úrok ve výši 39 % ročně z úvěrované částky od poskytnutí úvěru do jeho zaplacení, ale též část poplatku ve výši 744 Kč, kterou byl žalovaný povinen vrátit za předpokladu řádného a včasného vrácení úvěru. Materiálně (obsahově) vzato, je úrokem odměna úvěrujícího za poskytnutí úvěru úvěrovanému. Naproti tomu pod poplatkem za poskytnutí úvěru se rozumí odměna a kompenzace úvěrujícímu za povinnost úvěrujícího udržovat disponibilní zdroje, z nichž by k žádosti úvěrovaného úvěr poskytl. V souzeném případě ovšem taková povinnost žalobkyni nevznikla, protože do žalobkyní vypracované formulářové smlouvy o spotřebitelském úvěru byla rovněž vtělena žádost žalovaného o poskytnutí úvěru a závazek žalobkyně jej poskytnout do 4 dnů od uzavření úvěrové smlouvy. Jelikož žalobkyně neměla povinnost udržovat disponibilní zdroje, z nichž by mohla k žádosti žalovaného poskytovat úvěr, je třeba na část poplatku ve výši 744 Kč hledět tak, že se jedná o odměnu žalobkyně za poskytnutí úvěru, tedy o úrok. Pokud jde o výši úroku, soud jej posuzoval mimo jiné i z hledisek §§ 580 a 588 o. z. a dospěl k závěru, že byť 39 % roční úrok a současně úrok ve výši 744 Kč za poskytnutí prostředků ve výši 3 000 Kč na dobu 1 měsíce je úrokem vysokým, je z hlediska dobrých mravů na samotné hranici toho, co lze ještě akceptovat. Uvedený závěr je třeba činit zejména s ohledem na to, že úvěr byl poskytnut v nízkém objemu a na krátkou dobu. Tzv. mikropůjčky jsou specifickým segmentem úvěrového trhu, u nichž se pro účely srovnání s úrokovými sazbami úvěrů poskytovaných peněžními y nabízí srovnání s úročenými úvěry z kreditních karet, které byly v prosinci 2019 průměrně úročeny úrokem ve výši 18,36 % ročně. Jelikož judikatura Nejvyššího soudu pro závěr o nemravnosti ujednání o úroku zpravidla vyžaduje (s přihlédnutím k dalším okolnostem) dosažení trojnásobku běžné úrokové sazby bank, nelze v souzeném případě sjednanou úrokovou sazbu považovat za nemravnou. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení (vrácení) jistiny úvěru ve výši 3 000 Kč po zohlednění žalobních tvrzení, že žalovaný jí uhradil částku 2 300 Kč, tzn., přiznal jí právo na zaplacení jistiny úvěru ve výši 700 Kč a dále zaplacení úroku ve výši 744 Kč a co do částky 2 300 Kč jako jistiny úvěru ji zamítl.

4. Pokud jde o část poplatku ve výši 2 460 Kč, tu soud hodnotí podle obsahu jako ujednání o smluvní pokutu podle § 2048 věty první o. z. Ve smlouvě je totiž domluveno, že tuto část poplatku žalovaný nezaplatí, pokud úvěr vrátí řádně a včas a není k tomu třeba žádného jednání žalobkyně. Jinými slovy jedná se o peníz, který žalovaný zaplatí pouze a jedině tehdy, poruší-li svoji povinnost vrátit úvěr při jeho splatnosti, proto je ve skutečnosti smluvní pokutou. Strany si ve smyslu § 122 odst. 1 písm. a) části věty před středníkem zákona o spotřebitelském úvěru sjednaly povinnost žalovaného zaplatit částky 450 Kč, 650 Kč a 1 500 Kč, jako náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, nicméně odeslání upomínky za 450 Kč, jakož i předání pohledávky inkasní agentuře, soud nepovažuje za účelné, a proto na ně ve smyslu § 122 odst. 1 písm. a) části věty za středníkem zákona o spotřebitelském úvěru hledí jako na smluvní pokutu. Podle ust. § 2048 věty první o. z. soud posoudil též ujednání účastníků o povinnosti žalovaného zaplatit částku 450 Kč za porušení jeho povinnosti předložit žalobkyni písemně alespoň e-mailem potvrzení o trvání pracovního poměru, či oznámit, že žalovaný v pracovním poměru není a dalších 450 Kč za porušení povinnosti žalovaného předložit žalované potvrzení okresního soudu, že vůči žalovanému nejsou vedena soudní řízení starší 3 měsíců. Jelikož však § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru omezuje souhrn všech uplatněných smluvních pokut součinem koeficientu 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, v souzeném případě 0,5 x 3 000 Kč = 1 500 Kč, žalobkyni vzniklo právo na zaplacení částky 1 500 Kč. Po zohlednění žalobních tvrzení, dle nichž žalovaný zaplatil na smluvní pokutě částku 350 Kč, činí nárok žalobkyně 1 150 Kč. Pro částky 1 310 Kč dle žalobních tvrzení odpovídajícím jako části poplatku z úvěru a co do částek 2 x 450 Kč za nepředložení sjednaných dokumentů, žalobu zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , (dále jen „ ”) kdy převážně procesně úspěšný žalovaný by měl proti žalobkyni právo na náhradu poměrné části svých nákladů řízení. Jelikož mu však žádné náklady nevznikly, soud žalobkyni povinnost k jejich náhradě neukládal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.