Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 82/2021-41

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Silvií Hodaňovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 13.572,97 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6.999 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 26. 2. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 6.312 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2.266,07 Kč od 26. 12. 2020 do 25. 2. 2021, z částky 2.329,97 Kč od 26. 1. 2021 do 25. 2. 2021 a z částky 1 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, úrok 0,1 % denně z částky 2.266,07 Kč od 26. 12. 2020 do zaplacení, z částky 2.329,97 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení a z částky 2.403,33 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení a částky 261,97 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 77 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6.999 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 26. 2. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 6.312 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2.266,07 Kč od 26. 12. 2020 do 25. 2. 2021, z částky 2.329,97 Kč od 26. 1. 2021 do 25. 2. 2021 a z částky 1 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, úrok 0,1 % denně z částky 2.266,07 Kč od 26. 12. 2020 do zaplacení, z částky 2.329,97 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení a z částky 2.403,33 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení a částky 261,97 Kč, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 77 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 13.311 Kč a dále úroku ve výši 0,1 % denně a částky 261,97 Kč. Žalobu odůvodňuje tím, že mezi účastníky byla dne 25. 11. 2020 uzavřena smlouva o úvěru na částku 7.000 Kč. Mezi účastníky byl dohodnut úrok ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a celková částka, kterou měla žalovaná vrátit, činila 13.311 Kč. Žalovaná zaplatila ověřovací poplatek ve výši 1 Kč. Částka 261,97 Kč pak představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení z částky neuhrazené jistiny.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Účastníci uzavřeli dne 25. 11. 2020 smlouvu o úvěru na částku 7.000 Kč s tím, že částka, kterou měla žalovaná vrátit, činila 13.311 Kč. Půjčka trvala 92 dní a konečná splatnost úvěru byla dne 25. 2. 2021. Zápůjční úroková sazba činila 0,1 % denně a poplatek za poskytnutí a správu úvěru 1.960 Kč měsíčně za každý započatý měsíc trvání úvěru. Úvěr měl být vrácen ve třech splátkách, první splátka ve výši 4.436 Kč měla být uhrazena ke dni 25. 12. 2020, další ve stejné výši k datu 25. 1. 2021 a poslední splátka ve výši 4.437,83 Kč ke dni 25. 2. 2021 (smlouva o úvěru a splátkový kalendář). V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná uvedla, že je OSVČ a má rámcovou smlouvu s právnická osoba Jako svůj měsíční čistý příjem uvedla částku 55.000 Kč. Uvedla, že je vdaná, počet vyživovacích osob je jedna a bydlí ve vlastním bytě/domě. Jako povinné výdaje uvedla částku 27.500 Kč, ostatní výdaje 6.310 Kč (žádost o poskytnutí úvěru). Dne 25. 11. 2020 byla z účtu žalované uhrazena částka 1 Kč a dne 25. 11. 2020 na účet žalované byla převedena částka 7.000 Kč (výpis z účtu). Z emailu anonymizováno dne 25. 11. 2020 byl zaslán mail se závazky žalované, a to hypoteční úvěr 4.000 Kč, úvěr přes stavební spoření 4.000 Kč, anonymizováno 8.000 Kč, HC 8.500 Kč, náklady na bydlení 3.000 Kč (mail na č. l. 33 spisu).

4. Ze systému anonymizováno soud zjistil, že zde bylo vedeno celkem 6 exekučních řízení, a to řízení ve věci sp. zn. spisová značka pro právnická osoba kde bylo již vymoženo. Dále exekuční řízení sp. zn. spisová značka, kde byla v prosinci 2019 vymožena částka celé exekuce, přičemž exekuce byla vedena pro částku 181.673,97 Kč. Další exekuce byla vedena pro právnická osoba pod sp. zn. spisová značka pro částku 811,40 Kč a byla skončena ke dni 23. 11. 2020. Další exekuce byla vedena pod sp. zn. spisová značka pro anonymizováno příjmení jméno pro částku 5.477,81 Kč a dne 4. 11. 2020 byla skončena. Další exekuce je vedena pro právnická osoba ve věci sp. zn. spisová značka pro částku 14.000 Kč, exekuce byla zahájena dne 22. 9. 2020 a doposud nebyla skončena. Poslední exekuční řízení bylo vedeno pod sp. zn. spisová značka pro částku 172.357 Kč pro anonymizováno stát. instituce a dne 25. 9. 2020 byla tato exekuce k tomuto datu vymožena.

5. Soud posuzoval smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu o úvěru podle . Podle smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Pokud jde o žalobkyni, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle , o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení ZosÚ.

7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

9. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

10. Soud vychází z ustanovení , kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve.

14. Soud dospěl k závěru, a to na základě směrnic Evropské unie a konkrétně směrnice 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulích) ve spotřebitelských smlouvách a směrnice Evropského parlamentu a rady 208/48 ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/, že povinností České republiky bylo zajistit ochranu spotřebiteli. Současná koncepce ochrany spotřebitele jak v  , tak , o spotřebitelském úvěru, zajišťuje ochranu spotřebitele formou relativní neplatnosti, kdy spotřebitel je ten, kdo musí uplatnit námitku neplatnosti. To však neodpovídá Evropským směrnicím, což potvrzuje judikatura Evropského soudního dvora, a to např. v rozsudcích ve věci C -240/98 Océano Grupo Editorial versus Roció Murciano a rozhodnutí ve věci C -243/08 Pannon. V těchto rozhodnutích Evropského soudního dvora je vyjádřeno, že účelu směrnice o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách by nebylo dosaženo, kdyby spotřebitel měl mít povinnost sám uplatnit nepřiměřený charakter takových podmínek. Objasňuje se tu důležitost role soudu, který má povinnost otázku neplatnosti takového ujednání posuzovat z vlastního podnětu a nejen v případech, kdy se neplatnosti některá ze stran dovolala.

15. Žalobkyně k prověřování úvěruschopnosti žalované uvedla, že zjištěná průměrná výše příjmu žalované činila 69.884 Kč a pro účely posouzení úvěruschopnosti byla použita částka nahlášená dlužníkem, a to s ohledem na nutnost povinných odvodů zdravotního a sociálního pojištění a úhrady daně z příjmu, tedy částka 55.000 Kč. Pravidelné výdaje byly uvedeny na bydlení 3.000 Kč, kdy dlužník uvedl, že se o tyto výdaje dělí s manželem, další závazky byly 4.000 Kč splátka hypotéky, 8.000 Kč splátka u právnická osoba, 8.500 Kč splátka anonymizováno, dále 4.000 Kč na stavební spoření, ostatní výdaje částka 6.130 Kč. Dále byla uvedena jedna vyživovaná osoba. Pokud jde o ostatní výdaje dlužníka, byla použita částka 6.310 Kč, a to se jedná o výdaje např. na stravu a ošacení. Žalobkyně uvedla, že průměrná výše měsíčního příjmu byla doložena výpisy z bankovního účtu za květen až říjen roku 2020 a dále to, že dlužník je osobou samostatně výdělečně činnou bylo doloženo daňovým přiznáním za rok 2019 a dále smlouvu o spolupráci se právnická osoba, k tomuto uzavření smlouvy nebyl nalezen záznam z centrální evidence exekucí a ani záznam v insolvenčním rejstříku.

16. Ačkoliv žalobkyně uvedla, že příjmy žalované byly doloženy bankovními výpisy za období od května do října roku 2020, které osvědčovaly pravidelný měsíční příjem žalované a dále smlouvou o spolupráci s právnická osoba, žalobkyně takovéto doklady soudu nepředložila, přičemž jednání soudu dne 18. 6. 2020 se neúčastnila a tudíž o povinnosti tato tvrzení prokázat, nemohla být podle , u jednání poučena. Soud tedy není schopen posoudit, zda žalobkyně skutečně prověřovala výši příjmu žalované či nikoliv. Dále pak žalobkyně tvrdila, že žalovaná neměla žádné exekuce, přičemž k datu uzavření smlouvy o úvěru byla na žalovanou jako povinnou vedená exekuce u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka pro společnost právnická osoba Ostatní exekuce, které byly na majetek žalované vedeny, byly již vymoženy. Za této situace dospěl soud k závěru, že žalobkyně jednak neprokázala, že by řádně prověřovala příjem žalované výpisy z jejích účtů a dále také není pravdou, že by na žalovanou nebyly vedeny žádné exekuce. Za tohoto stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně nezkoumala a z tohoto důvodu považuje smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky za neplatnou.

17. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZosÚ, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.

18. Důvodem absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud tedy pouze přiznal žalobkyni nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, tedy to, co žalobkyně poskytla žalované a co žalovaná zaplatila na smlouvu, přičemž dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila 1 Kč a zbývá ji uhradit 6.999 Kč. Tuto částku, jako bezdůvodné obohacení získané žalovanou na základě absolutně neplatné smlouvy, je žalovaná povinna vrátit. Soud také v souladu s  přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši dané

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 77 Kč, přičemž tato částka představuje 3,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 51,57 % a úspěchu žalované v rozsahu 48,43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13.572,97 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).