Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 151/2021-37
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 100 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 588,82 Kč a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 368 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 100 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 588,82 Kč a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 368 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu 28. 4. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným 21. 11. 2018. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytl její právní předchůdce žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve lhůtě do 21. 12. 2018, tento svůj závazek však nesplnil. Pohledávka z předmětné smlouvy o úvěru byla následně jejím právním předchůdcem postoupena žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 4 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč účtované za prodlení žalovaného se splacením úvěru, jejíž výše odpovídala sjednané denní sazbě 0,1 % z částky 4 000 Kč za dobu od 22. 12. 2018 do 5. 5. 2020. V žalobě si dále v položce označené jako„ kapitalizovaný úrok“ nárokovala zaplacení částky 100 Kč odpovídající sjednané úhradě za odeslání dvou písemných upomínek žalovanému. V neposlední řadě požadovala zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru za dobu od prvního dne prodlení žalovaného, tj. od 22. 12. 2018, do 10. 8. 2020, který kapitalizovala na částku 588,82 Kč, a dále za období ode dne následujícího dni postoupení předmětné pohledávky, tj. od 29. 8. 2020, do zaplacení.
2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto souhlas účastníků s tímto postupem ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.
4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 21. 11. 2018 uzavřena smlouva o úvěru číslo. Právní předchůdce žalobkyně na základě této smlouvy poskytl žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Ty se žalovaný zavázal vrátit ve lhůtě 30 dnů ode dne uzavření smlouvy, tj. k 21. 12. 2018. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že v případě porušení povinnosti žalovaného uhradit jakoukoliv část jeho dluhu dle smlouvy řádně a včas je žalovaný povinen zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně navíc mimo jiné smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení s tím, že smluvní pokuta bude splatná den následující po dni takového prodlení, dále úrok z prodlení v zákonné výši a poplatek ve výši 50 Kč za každou písemnou upomínku. Na základě dohody o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 8. 2020 byla pohledávka ze shora uvedené smlouvy o úvěru s účinností k datu 28. 8. 2020 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně písemně informován dopisem z 8. 9. 2020. Žalobkyně následně prostřednictvím předžalobní výzvy jejího zástupce z 12. 4. 2021 vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 6 100 Kč s příslušenstvím vzniklé z titulu předmětné úvěrové smlouvy ve lhůtě do 20. 4. 2021 a upozornila žalovaného, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo ke vzniku závazkového právního vztahu založeného smlouvou o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnil, když poskytl žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši, což žalovaný stvrdil podpisem úvěrové smlouvy. Žalovanému tím dle smlouvy i shora citovaného ustanovení zákona vznikla povinnost poskytnutou jistinu úvěru vrátit v dojednaném termínu splatnosti, tj. nejpozději do 21. 12. 2018.
9. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, nicméně svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalované pohledávky včetně jejího příslušenství.
10. Bylo na žalovaném, aby v případě, že svůj dluh z předmětné smlouvy o úvěru žalobkyni, respektive jejímu právnímu předchůdci uhradil řádně a včas, nebo že na něj alespoň částečně plnil, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Nic z toho se však nestalo, žalovaný zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, na podanou žalobu nijak nereagoval a se soudem nekomunikoval. Soud proto vycházel z toho, že skutečně v souvislosti s předmětnou smlouvou nezaplatil ničeho. S ohledem na tuto skutečnost lze konstatovat, že právnímu předchůdci žalobkyně vznikl rovněž nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 4 000 Kč, který vyplývá přímo z textu úvěrové smlouvy. Jestliže se tedy nyní žalobkyně domáhá smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč, která odpovídá uvedené sazbě za dobu od 22. 12. 2018 do 5. 5. 2020, činí tak zcela poprávu. Stejně tak je oprávněný i její nárok na zaplacení paušální náhrady nákladů na upomínání žalovaného ve výši 100 Kč, který se rovněž opírá o příslušné ustanovení smlouvy a jenž odpovídá dvěma poplatkům po 50 Kč za dvě písemné upomínky odeslané žalovanému.
11. Ze shora uvedených důvodů soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 6 000 Kč včetně požadovaného kapitalizovaného úroku (poplatků za upomínky) ve výši 100 Kč a zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá nejen o smlouvu, ale též o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení pak vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , za jehož účinnosti prodlení nastalo.
12. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 968 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh ve věci samé) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
13. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.