Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 113/2021-51
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 6 585 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 585 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 160 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 820,77 Kč odpovídajícím sazbě 8,05 % ročně z částky 4 500 Kč od 26. 3. 2017 do 1. 7. 2019 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 500 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 368 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 585 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 160 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 820,77 Kč odpovídajícím sazbě 8,05 % ročně z částky 4 500 Kč od 26. 3. 2017 do 1. 7. 2019 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 500 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 368 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení 6 585 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o úvěru, která měla být dle žaloby uzavřena dne 27. 1. 2017 mezi právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 160 Kč, obojí ve lhůtě do 25. 3. 2017. Tuto svou povinnost však nesplnil a doposud na svůj dluh z uvedené smlouvy nesplatil ničeho. Pohledávka z předmětné smlouvy o úvěru byla s účinností k 24. 7. 2019 postoupena na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 4 500 Kč, poplatku ve výši 1 160 Kč (nárokovaného v podobě„ kapitalizovaného úroku“), smluvní pokuty ve výši 2 085 Kč, na jejíž zaplacení měl právnímu předchůdkyně vzniknout nárok dle čl. 5 smlouvy a jejíž výše odpovídá sazbě 0,1 % denně z dlužné jistiny 4 500 Kč za dobu od 26. 3. 2017 do 2. 7. 2018, dále pak požadovala zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny za období ode dne následujícího dni dohodnuté splatnosti úvěru, tj. od 26. 3. 2017, do 1. 7. 2019 v kapitalizované výši 820,77 Kč a běžící úrok z prodlení z dlužné jistiny za období od 25. 7. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27. 1. 2017 prostřednictvím internetu smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně téhož dne vyplatil bezhotovostním převodem ve prospěch bankovního účtu č. bankovní účet, který žalovaný označil ve smlouvě, peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 368 Kč, obojí ve lhůtě do 20. 2. 2017. V čl. 5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného se splacením úvěru či jeho části bude žalovaný povinen uhradit právnímu předchůdci žalobkyně mimo jiné smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Následně byl dne 13. 2. 2017 mezi totožnými smluvními stranami uzavřen dodatek ke shora uvedené smlouvě o úvěru, v němž se právní předchůdce žalobkyně dohodl se žalovaným na navýšení úvěru o 3 000 Kč na částku 4 500 Kč. Současně byl odpovídajícím způsobem navýšen i poplatek za poskytnutí úvěru, a to o 792 Kč na 1 160 Kč, a posunut termín splatnosti úvěru na 25. 3. 2017. I předmětný dodatek obsahoval ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení žalovaného se splacením úvěru. Částku ve výši 3 000 Kč právní předchůdce žalobkyně poukázal ve prospěch shora uvedeného bankovního účtu ještě dne 13. 2. 2017. Následně postoupil pohledávku za žalovaným plynoucí z uvedené úvěrové smlouvy ve znění jejího dodatku s účinností k 24. 7. 2019 na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován dopisem právního předchůdce žalobkyně z 19. 8. 2019, jímž byl současně vyzván k úhradě svého dluhu. Žalobkyně následně opětovně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky z předmětné smlouvy předžalobní výzvou svého zástupce z 12. 3. 2021.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl na základě úvěrové smlouvy uzavřené ve smyslu § 2395 o. z. závazkový právní vztah. Právní předchůdce žalobkyně svým smluvním povinnostem prokazatelně dostál, neboť žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši, tedy ve výši 4 500 Kč. Tím mu ve smyslu § 2395 o. z. vzniklo právo nejen na vrácení těchto prostředků, ale též na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 160 Kč, který v daném případě plnil funkci úroku z úvěru. Soud takto vysoký úrok neposoudil jako nepřiměřený zejména z toho důvodu, že se v posuzované věci jednalo o krátkodobý úvěr, tzv.„ mikropůjčku“, který byl původně splatný ve lhůtě nepřesahující jeden měsíc, a byť byla následně lhůta splatnosti prodloužena dodatkem ke smlouvě, i tak je třeba daný smluvní vztah nepochybně hodnotit jako krátkodobý úvěr. Pro právního předchůdce žalobkyně by nemělo ekonomický smysl, pokud by takový úvěr úročil roční úrokovou sazbou v místě a čase obvyklou pro spotřebitelské úvěry s delší dobou splatnosti, která je samozřejmě výrazně nižší. Navíc nelze přehlížet, že žalovaný obdržel potřebné peněžní prostředky bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti a nemusel absolvovat jistě nepoměrně přísnější test jeho schopnosti úvěr splatit, jakému by byl podroben, pokud by o podobný úvěr požádal například některou banku. S tím souvisí zvýšené riziko celé transakce pro právního předchůdce žalobkyně, jež rovněž odůvodňuje vyšší než obvyklou úrokovou sazbu.
9. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že na předmětný dluh neuhradil doposud ničeho. Bylo přitom na něm, aby v případě, že svůj dluh již uhradil zcela či alespoň částečně, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení nečinným a ani z obsahu spisu nelze žádnou jeho úhradu dovodit. Z toho důvodu soud shledal jako oprávněný nejen nárok na zaplacení jistiny úvěru a poplatku za jeho poskytnutí, ale rovněž na úhradu smluvní pokuty ve výši 2 085 Kč, kterou si žalobkyně nárokovala s odkazem na čl. 5 smlouvy. Žalovaný zjevně porušil povinnost, jejíž splnění bylo smluvní pokutou utvrzeno, tj. řádně a včas splatit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem, navíc sjednaná sazba smluvní pokuty i její celková nárokovaná výše nepřekračují limity stanovené v § 122 odst. 2 a 3 ZSÚ, soud tedy neshledal důvod, proč žalobě nevyhovět i co do požadované smluvní pokuty.
10. Ze shora popsaných důvodů uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 6 585 Kč včetně kapitalizovaného úroku ve výši 1 160 Kč (poplatek za poskytnutí úvěru) a žalovaného zavázal též k zaplacení požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho úhradu vyplývá z § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , za jehož účinnosti prodlení žalovaného nastalo.
11. Žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jí tak vůči žalovanému svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 968 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
12. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.