Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 185/2021-25
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa
o zaplacení 9 490,26 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 251 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 13. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V rozsahu povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 5 239,26 Kč spolu s úrokem ve výši 1 490,06 Kč a ve výši 29 % ročně z částky 5 330,65 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 641,01 Kč a dále ve výši rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 330,65 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným ve výroku I. tohoto rozsudku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 251 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 13. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V rozsahu povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 5 239,26 Kč spolu s úrokem ve výši 1 490,06 Kč a ve výši 29 % ročně z částky 5 330,65 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 641,01 Kč a dále ve výši rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 330,65 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným ve výroku I. tohoto rozsudku se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne datum uzavřel s předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému zápůjčku ve výši 7 tis. Kč, kterou se žalovaná včetně„ poplatku“ ve výši 5 302 Kč (sestávajícího z kapitalizovaného úroku ve výši 932 Kč, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a z poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč) zavázal vrátit v 45ti týdenních splátkách po 274 Kč. Žalovaný ovšem splátky nehradil řádně a včas a žalobkyni vzniklo právo na úhradu celé nesplacené jistiny a poplatku. Předmětnou pohledávku dne 20. 1. 2020 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalovaném domáhala úhrady nedoplatku jistiny zápůjčky ve výši 5 330,65 Kč a nedoplatku poplatku ve výši 4 159,61 Kč, dále úroku ve výši 29 % ročně kapitalizovaného za dobu od 8. 2. 2019 do 20. 1. 2020 ve výši 1 490,06 Kč a dále ve výši 29 % ročně z jistiny zápůjčky od 21. 1. 2020 do zaplacení a také úroku z prodlení z dlužné jistiny v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 27. 9. 2018 do 20. 1. 2020 ve výši 641,01 Kč a dále ve stejné výši z jistiny zápůjčky od 21. 1. 2020 do zaplacení.
Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závazných závěrů judikatury odvolacího soudu (př. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 5. 2021, č. j. 25 Co 106/2021 ), jak mu ukládá ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), neboť nosné důvody argumentačních závěrů odvolacího soudu dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelem dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou povahou odpovídají zcela bazálnímu administrování jakékoliv zápůjčky či úvěru). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze (převážné bezobsažnosti) nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze
(s drobnou výjimkou skutečných nákladů spojených s inkasem splátek) běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, nemá odvolací soud a potažmo soud nalézací pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši dosahuje více než 75 % čerpané zápůjčky. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky v takové extrémní výši (ostatně i přímo ve smlouvě specifikovaný úrok ve výši 29 % ročně představuje více než trojnásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase) dlužno ex offo posoudit jako ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoník), přičemž nelze předpokládat, že by zapůjčitelka, která své podnikání zakládá na poskytování takto extrémně nevýhodných zápůjček, přistoupila k poskytnutí zápůjčky za tzv. úrok obvyklý. Neplatnost ujednání o výši úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků tak zde působí neplatnost celé smlouvy, tudíž soud nároky žalobkyně posoudil dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku , podle něhož žalobkyni náleží pouze právo na vrácení toho, oč se žalovaný obohatil (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku ). K obdobným důsledky by pak vedla aplikace ustanovení § číslo ve spojení s ustanovením § 1815 občanského zákoníku , kdy ujednání o výši úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků lze hodnotit jako ujednání nepřiměřené ve spotřebitelské smlouvě, jestliže v posuzované věci zapůjčitelka se pokusila prostřednictvím ujednání o nákladech a odměnách shora uvedených zastřít skutečnou výši úroku, tudíž se v tomto případě neuplatní zákaz přezkumu přiměřenosti ujednání o ceně, neboť to nebylo učiněno transparentním, srozumitelným a poctivým způsobem (ostatně zapůjčitelka se ani nepokusila ve smlouvě objasnit, jaké konkrétní úkony či služby vydlužiteli pod uvedenými takřka mysteriózními označeními poskytuje). To konkrétně znamená, že pokud zapůjčitelka poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 7 000 Kč a žalovaný dle žalobních tvrzení na své závazky uhradil celkem 2 749 Kč, náleží žalobkyni na bezdůvodném obohacení žalované částky 4 251 Kč (pouze v této výši se žalovaný reálně obohatil na úkor zapůjčitelky při plnění stejného druhu) spolu s úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následující po doručení výzvy žalobkyně, tedy ode dne 13. 2. 2021. Ve zbylém požadavku musel soud žalobu zamítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byl převážně úspěšným žalovaný, nicméně na straně žalovaného soud žádné náklady řízení neshledal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu ).
Rozsudek obsahuje toliko zkrácené odůvodnění (§ 157 odst. 4 občanského soudního řádu ).
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze podat návrh na jeho výkon k soudu nebo soudnímu exekutorovi.