Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 175/2021-43
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 2 842 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 549 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 549 Kč od 26. 4. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 293 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 293 Kč od 26. 4. 2018 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 574 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 549 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 549 Kč od 26. 4. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 293 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 293 Kč od 26. 4. 2018 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 574 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 31. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení 2 842 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 26. 4. 2018 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru, která měla být dle žaloby uzavřena mezi právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy byly žalované dne 5. 1. 2018 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve lhůtě do 25. 4. 2018 a v téže lhůtě uhradit právnímu předchůdci žalobkyně též poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 549 Kč a poplatek za prodloužení termínu splatnosti úvěru ve výši 293 Kč. Tuto svou povinnost však nesplnila a doposud na svůj dluh z uvedené smlouvy nezaplatila ničeho. Pohledávka z předmětné smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni. Ta se domáhala shora uvedených dlužných částek v celkové výši 2 842 Kč a zákonného úroku z prodlení z celkové dlužné částky za dobu ode dne následujícího dni sjednané splatnosti úvěru do zaplacení.
2. Žalovaná se k podané žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádná z účastnic se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto souhlas účastnic s tímto postupem ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.
4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli prostřednictvím internetu smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně dne 5. 1. 2018 bezhotovostním převodem ve prospěch bankovního účtu č. bankovní účet uvedeného ve smlouvě vyplatil peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, a to pod variabilním symbolem číslo, což je rodné číslo žalované. Žalovaná se ve smlouvě původně zavázala tuto částku vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 549 Kč, obojí ve lhůtě do 4. 2. 2018. Následně byly mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřeny dva dodatky k předmětné úvěrové smlouvě. V obou těchto dodatcích se žalovaná zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za prodloužení splatnosti úvěru ve výši 293 Kč, přičemž tak byla povinna učinit v obou případech ve lhůtě pěti dnů ode dne uzavření příslušného dodatku. Pro případ, že poplatek v této lhůtě neuhradí, bylo v obou dodatcích sjednáno, že se tyto dodatky od samého počátku ruší a hledí se na ně, jako by nebyly uzavřeny. Termín splatnosti úvěru měl být na základě obou dodatků v případě úhrady shora uvedených poplatků postupně prodloužen nejprve do 17. 4. 2018, následně pak až do 25. 4. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 1. 1. 2021 postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovanou plynoucí z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována jeho dopisem z 2. 2. 2021. Žalobkyně následně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 6 659,52 Kč vzniklého z titulu předmětné úvěrové smlouvy předžalobní výzvou z 2. 2. 2021.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru v účinném znění.
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl na základě úvěrové smlouvy uzavřené ve smyslu § 2395 o. z. závazkový právní vztah. Právní předchůdce žalobkyně svým smluvním povinnostem prokazatelně dostál, neboť žalované poskytl peněžní prostředky v ujednané výši. Tím mu ve smyslu § 2395 o. z. vzniklo právo na vrácení poskytnuté jistiny úvěru ve výši 2 000 Kč a současně i na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 549 Kč, který v daném případě plnil funkci smluvního úroku, a to v ujednané lhůtě splatnosti, tj. nejpozději do 4. 2. 2018. Výše sjednaného poplatku se soudu nejeví s ohledem na okolnosti, za kterých byl úvěr žalované poskytnut, jako nepřiměřeně vysoká. Soud je ochoten u krátkodobých úvěrů či zápůjček splatných v řádech dní, maximálně jednotek měsíců (tzv. mikropůjček), akceptovat i násobně vyšší úrokové sazby, než jaké jsou obecně obvyklé u dlouhodobějších úvěrů poskytovaných bankami, neboť je logické, že pokud by poskytovatelé těchto úvěrů své produkty úročili obvyklou úrokovou sazbou uplatňovanou v sektoru bankovních úvěrů, pohyboval by se jejich zisk s ohledem na krátkodobost úvěrového vztahu a zpravidla nevysokou jistinu úvěru v řádech desítek, maximálně stovek korun, což by bylo jednoznačně nerentabilní. Ačkoliv tedy v posuzovaném případě sjednaný úrok (tj. poplatek za poskytnutí úvěru) nepochybně poměrně výrazně převyšoval obvyklé sazby bankovních úvěrů v době uzavření předmětné smlouvy, ze shora popsaných důvodů jej soud nevyhodnotil jako nepřiměřený.
9. Žalovaná v řízení nijak nerozporovala tvrzení žalobkyně, že na svůj dluh z předmětné smlouvy ničeho neuhradila. Bylo přitom na ní, aby v případě, že svůj dluh ze smlouvy již zcela či alespoň částečně uhradila, takovou skutečnost soudu tvrdila a zejména pak prokázala. Žalovaná však zůstala po celou dobu trvání řízení nečinnou, na podanou žalobu nereagovala a se soudem nekomunikovala. Soud proto vyšel z toho, že skutečně neuhradila na svůj dluh ničeho. Dospěl tedy k závěru, že nároky žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 2 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 549 Kč jsou důvodné.
10. Jiný závěr však soud přijal, pokud jde o nárokovaný poplatek za prodloužení termínu splatnosti úvěru ve výši 293 Kč. Tento poplatek byl sjednán v rámci obou dodatků k úvěrové smlouvě, které žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně. Z žaloby nevyplývá, zda nárokovaný poplatek za prodloužení splatnosti úvěru představuje poplatek sjednaný v dodatku, jímž měla být poprvé prodloužena splatnost úvěru do 17. 4. 2018, nebo se jedná o poplatek sjednaný v druhém dodatku, kterým mělo dojít k prodloužení splatnosti úvěru až do 25. 4. 2018. V každém případě však nárok na úhradu tohoto poplatku nemůže být oprávněný. V obou předmětných dodatcích bylo totiž zároveň ujednáno, že pokud žalovaná neuhradí poplatek za prodloužení splatnosti úvěru ve lhůtě 5 dnů od uzavření dodatku, dodatek se od samého počátku ruší a hledí se na něho, jako by nebyl uzavřen. Jestliže se žalobkyně domáhá úhrady poplatku za prodloužení splatnosti úvěru, pak již jen z toho lze dovodit, že žalovaná tento poplatek ve stanovené lhůtě neuhradila. Z toho plyne, že příslušný dodatek, ať už se jednalo o v pořadí první či druhý, byl v důsledku neuhrazení poplatku od počátku zrušen a žalobkyně se nyní na jeho podkladě nemůže domáhat vůči žalované žádného plnění.
11. S ohledem na shora uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru ve výši 2 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 549 Kč, celkem tedy částku 2 549 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 26. 4. 2018 do zaplacení. Nárok na úhradu úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadovaného poplatku za prodloužení splatnosti úvěru ve výši 293 Kč včetně příslušného zákonného úroku z prodlení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 2 842 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 2 549 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 293 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu měla tudíž procesní úspěch žalovaná. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastnic ve věci tak činí 90 % ku 10 % ve prospěch žalobkyně, které tak ve smyslu shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 80 % (90 % - 10 % = 80 %). Náklady řízení žalobkyně 968 271 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit.vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč podle § 137 ods.t 3 písm. a) cit. vyhl.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 574 Kč (80 % z celkových nákladů řízení ve výši 1 968 Kč), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
13. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.