Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 175/2021-43

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 2 842 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 549 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 549 Kč od 26. 4. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 293 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 293 Kč od 26. 4. 2018 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 574 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 549 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 549 Kč od 26. 4. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 293 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 293 Kč od 26. 4. 2018 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 574 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 31. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení 2 842 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 26. 4. 2018 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru, která měla být dle žaloby uzavřena mezi právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy byly žalované dne 5. 1. 2018 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve lhůtě do 25. 4. 2018 a v téže lhůtě uhradit právnímu předchůdci žalobkyně též poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 549 Kč a poplatek za prodloužení termínu splatnosti úvěru ve výši 293 Kč. Tuto svou povinnost však nesplnila a doposud na svůj dluh z uvedené smlouvy nezaplatila ničeho. Pohledávka z předmětné smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni. Ta se domáhala shora uvedených dlužných částek v celkové výši 2 842 Kč a zákonného úroku z prodlení z celkové dlužné částky za dobu ode dne následujícího dni sjednané splatnosti úvěru do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v  , v účinném znění (dále jen„ “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádná z účastnic se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto souhlas účastnic s tímto postupem ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.

4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli prostřednictvím internetu smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně dne 5. 1. 2018 bezhotovostním převodem ve prospěch bankovního účtu č. bankovní účet uvedeného ve smlouvě vyplatil peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, a to pod variabilním symbolem číslo, což je rodné číslo žalované. Žalovaná se ve smlouvě původně zavázala tuto částku vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 549 Kč, obojí ve lhůtě do 4. 2. 2018. Následně byly mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřeny dva dodatky k předmětné úvěrové smlouvě. V obou těchto dodatcích se žalovaná zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za prodloužení splatnosti úvěru ve výši 293 Kč, přičemž tak byla povinna učinit v obou případech ve lhůtě pěti dnů ode dne uzavření příslušného dodatku. Pro případ, že poplatek v této lhůtě neuhradí, bylo v obou dodatcích sjednáno, že se tyto dodatky od samého počátku ruší a hledí se na ně, jako by nebyly uzavřeny. Termín splatnosti úvěru měl být na základě obou dodatků v případě úhrady shora uvedených poplatků postupně prodloužen nejprve do 17. 4. 2018, následně pak až do 25. 4. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 1. 1. 2021 postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovanou plynoucí z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována jeho dopisem z 2. 2. 2021. Žalobkyně následně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 6 659,52 Kč vzniklého z titulu předmětné úvěrové smlouvy předžalobní výzvou z 2. 2. 2021.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle a násl. , v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru v účinném znění.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl na základě úvěrové smlouvy uzavřené ve smyslu § 2395 o. z. závazkový právní vztah. Právní předchůdce žalobkyně svým smluvním povinnostem prokazatelně dostál, neboť žalované poskytl peněžní prostředky v ujednané výši. Tím mu ve smyslu § 2395 o. z. vzniklo právo na vrácení poskytnuté jistiny úvěru ve výši 2 000 Kč a současně i na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 549 Kč, který v daném případě plnil funkci smluvního úroku, a to v ujednané lhůtě splatnosti, tj. nejpozději do 4. 2. 2018. Výše sjednaného poplatku se soudu nejeví s ohledem na okolnosti, za kterých byl úvěr žalované poskytnut, jako nepřiměřeně vysoká. Soud je ochoten u krátkodobých úvěrů či zápůjček splatných v řádech dní, maximálně jednotek měsíců (tzv. mikropůjček), akceptovat i násobně vyšší úrokové sazby, než jaké jsou obecně obvyklé u dlouhodobějších úvěrů poskytovaných bankami, neboť je logické, že pokud by poskytovatelé těchto úvěrů své produkty úročili obvyklou úrokovou sazbou uplatňovanou v sektoru bankovních úvěrů, pohyboval by se jejich zisk s ohledem na krátkodobost úvěrového vztahu a zpravidla nevysokou jistinu úvěru v řádech desítek, maximálně stovek korun, což by bylo jednoznačně nerentabilní. Ačkoliv tedy v posuzovaném případě sjednaný úrok (tj. poplatek za poskytnutí úvěru) nepochybně poměrně výrazně převyšoval obvyklé sazby bankovních úvěrů v době uzavření předmětné smlouvy, ze shora popsaných důvodů jej soud nevyhodnotil jako nepřiměřený.

9. Žalovaná v řízení nijak nerozporovala tvrzení žalobkyně, že na svůj dluh z předmětné smlouvy ničeho neuhradila. Bylo přitom na ní, aby v případě, že svůj dluh ze smlouvy již zcela či alespoň částečně uhradila, takovou skutečnost soudu tvrdila a zejména pak prokázala. Žalovaná však zůstala po celou dobu trvání řízení nečinnou, na podanou žalobu nereagovala a se soudem nekomunikovala. Soud proto vyšel z toho, že skutečně neuhradila na svůj dluh ničeho. Dospěl tedy k závěru, že nároky žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 2 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 549 Kč jsou důvodné.

10. Jiný závěr však soud přijal, pokud jde o nárokovaný poplatek za prodloužení termínu splatnosti úvěru ve výši 293 Kč. Tento poplatek byl sjednán v rámci obou dodatků k úvěrové smlouvě, které žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně. Z žaloby nevyplývá, zda nárokovaný poplatek za prodloužení splatnosti úvěru představuje poplatek sjednaný v dodatku, jímž měla být poprvé prodloužena splatnost úvěru do 17. 4. 2018, nebo se jedná o poplatek sjednaný v druhém dodatku, kterým mělo dojít k prodloužení splatnosti úvěru až do 25. 4. 2018. V každém případě však nárok na úhradu tohoto poplatku nemůže být oprávněný. V obou předmětných dodatcích bylo totiž zároveň ujednáno, že pokud žalovaná neuhradí poplatek za prodloužení splatnosti úvěru ve lhůtě 5 dnů od uzavření dodatku, dodatek se od samého počátku ruší a hledí se na něho, jako by nebyl uzavřen. Jestliže se žalobkyně domáhá úhrady poplatku za prodloužení splatnosti úvěru, pak již jen z toho lze dovodit, že žalovaná tento poplatek ve stanovené lhůtě neuhradila. Z toho plyne, že příslušný dodatek, ať už se jednalo o v pořadí první či druhý, byl v důsledku neuhrazení poplatku od počátku zrušen a žalobkyně se nyní na jeho podkladě nemůže domáhat vůči žalované žádného plnění.

11. S ohledem na shora uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru ve výši 2 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 549 Kč, celkem tedy částku 2 549 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 26. 4. 2018 do zaplacení. Nárok na úhradu úroku z prodlení se opírá o o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadovaného poplatku za prodloužení splatnosti úvěru ve výši 293 Kč včetně příslušného zákonného úroku z prodlení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

12. O nákladech řízení soud rozhodl podle Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 2 842 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 2 549 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 293 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu měla tudíž procesní úspěch žalovaná. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastnic ve věci tak činí 90 % ku 10 % ve prospěch žalobkyně, které tak ve smyslu shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 80 % (90 % - 10 % = 80 %). Náklady řízení žalobkyně 968 271 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 200 Kč podle bodu 1 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu cit.vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč podle ods.t 3 písm. a) cit. vyhl.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 574 Kč (80 % z celkových nákladů řízení ve výši 1 968 Kč), a to k rukám jejího zástupce ( ).

13. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s  na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.