Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 73/2021-36
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovaným: 1) celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
2) celé jméno žalované, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do části, v níž žalobkyně po žalovaných požadovala zaplacení částka, zastavuje.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, za nějž je splátka hrazena, pod ztrátou výhody splátek až do úplného zaplacení dluhu, počínaje dnem následujícím po dni právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba, že jsou žalovaní povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku částka, úrok ve výši 13,58 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení a dále částku ve výši částka, se zamítá.
IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku částka k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, příjmení, a to v pravidelných splátkách ve výši částka splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, za nějž je splátka hrazena, pod ztrátou výhody splátek až do úplného zaplacení dluhu, počínaje dnem následujícím po dni právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do části, v níž žalobkyně po žalovaných požadovala zaplacení [částka], zastavuje. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, za nějž je splátka hrazena, pod ztrátou výhody splátek až do úplného zaplacení dluhu, počínaje dnem následujícím po dni právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba, že jsou žalovaní povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku [částka], úrok ve výši 13,58 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení a dále částku ve výši [částka], se zamítá. IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení], a to v pravidelných splátkách ve výši [částka] splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, za nějž je splátka hrazena, pod ztrátou výhody splátek až do úplného zaplacení dluhu, počínaje dnem následujícím po dni právní moci tohoto rozsudku.
1. Dne datum podala žalobkyně ke zdejšímu soudu proti žalovaným žalobu o zaplacení částky částka s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že dne datum žalovaní podepsali smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na jejímž základě byl žalovaným dne datum poskytnut úvěr ve výši částka. Žalovaní se zavázali poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru splácet v 30 měsíčních splátkách po částka, počínaje měsícem říjnem 2014. Žalovaní řádně neplnili smluvní podmínky a dostali se do prodlení s úhradou splátek. Žalovaní dosud žalobkyni uhradili pouze částka. Žalobkyně úvěr zesplatnila a pohledávku uplatnila v rozhodčím řízení. Rozhodčím nálezem bylo žalovaným uloženo uhradit částka s příslušenstvím a smluvní pokutou. Na základě rozhodčího nálezu byla u Okresního soudu v Benešově vedena exekuce, která byla usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, zastavena, a to zejména z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. Žalobkyně tak nemá řádný exekuční titul pro vymožení svého dluhu, který však podle hmotného práva nadále existuje. Žalobkyně po zastavení exekuce své nároky vyplývající ze shora uvedené smlouvy o úvěru přehodnotila a přepočítala úvěr, jako by byl úročen sazbou 13,58 % ročně, což je sazba dle časových řad příjmení vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba. Žalobkyně dále započetla částečné plnění žalovaných postupně na úhradu běžného úroku a následně na jistinu. Dluh žalovaných na jistině tak činí částku částka, k tomu žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z této částky od datum do zaplacení a obvyklý úrok ve výši 13,58 % ročně z této částky od datum do zaplacení. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši částka, kterou opírala o článek číslo písm. a) a b) smluvních ujednání smlouvy o úvěru, podle nichž při prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dní vzniká žalovaným povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 % z výše splátky, a v případě prodlení o více než 30 dní povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 13 % z výše splátky. Za prodlení s úhradou splátky číslo byla uplatněna smluvní pokuta ve výši částka. Za prodlení s úhradou splátky číslo byly uplatněny smluvní pokuty ve výších částka a částka a za prodlení s úhradou splátky číslo smluvní pokuta ve výši částka. Žalovaní dlužné částky ani přes předžalobní upomínku neuhradili.
2. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky částka, kterou žalovaní uhradili po podání žaloby dne datum.
3. Výrokem I. soud proto podle § 96 odst. 1, 2, 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) rozhodl o částečném zastavení řízení.
4. Žalovaný 1) se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se nedostavil.
5. Žalovaná 2) se z ústního jednání omluvila, o odročení nepožádala, a uvedla, že dlužnou částku začala splácet po částka od té doby, co jí byla doručena žaloba (asi od dubna až května) a bude i nadále splácet po částka.
6. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Rozhodčím nálezem rozhodce Mgr. jméno příjmení ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku částka s příslušenstvím a smluvní pokutou, a to z titulu dlužného úvěru sjednaného na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum, číslo. Rozhodčí nález dle vyznačené doložky nabyl právní moci dne datum a vykonatelnosti dne datum (z rozhodčího nálezu). Usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, byla exekuce vedená proti žalovaným na základě shora uvedeného rozhodčího nálezu zastavena s odůvodněním, že předmětný rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem, neboť nebyla založena pravomoc rozhodce vydat ve věci rozhodčí nález, a to z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru a rozhodčí smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, porušení ustanovení na ochranu spotřebitele a naplnění znaků zjevné nespravedlnosti (z usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací). Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo usnesení soudu I. stupně potvrzeno (z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací).
7. Dále soud zjistil, že dne datum účastníci podepsali listinu s názvem smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se žalobkyně žalovaným zavázala poskytnout revolvingový úvěr ve výši částka a žalovaní se zavázali úvěr vrátit ve 30 měsíčních splátkách ve výši částka; zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 148,15% ročně a žalovaní měli celkem žalobkyni vrátit částka. V článku VII. pak byly sjednány sankce pro případ prodlení žalovaných (ze smlouvy o revolvingovém úvěru, ze smluvních podmínek). Úvěr byl žalovaným ze strany žalobkyně vyplacen na jejich účet dne datum (z dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaní na úvěr zaplatili žalobkyni celkem částku částka, z tohoto částka po podání žaloby – viz bod číslo (z karty klienta, z přehledu úhrad). Žalovaní však přestali splátky hradit a žalobkyně je vyzvala k úhradě řádnou předžalobní upomínkou (z předžalobní upomínky a podacího archu). Žalobkyně dále předložila příjmení časové řady obec národní banky, podle nichž činila úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR k září 2014 13,58 % ročně, a způsob vyúčtování dlužné částky (z příjmení časových řad, z vyúčtování dlužné částky).
8. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaných soud zjistil, že žalovaný 1) měl pravidelný čistý měsíční příjem ve výši částka, což bylo doloženo poštovní poukázkou k výplatě invalidního důchodu prvního stupně; a žalovaná 2) ve výši částka jako příjem od úřadu práce. Dále měli další příjmy (označené jako výživné, soc. dávky apod.) ve výši částka (z formuláře hodnocení klienta, z kopie dokladů žalovaných, z dokladů o důchodu žalovaného 1) a příjmu žalované 2)). Dle předloženého platebního rozpisu Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Příbrami ze dne datum včetně poštovních poukázek byly žalované 2) vyplaceny za září 2014 tyto dávky: 4x přídavek na dítě po částka, 4x příspěvek na úhradu potřeb dítěte po 3x částka a 1x po částka a dále odměna pěstouna ve výši částka (z platebního rozpisu Úřadu práce). Celkové příjmy byly uvedeny v částce částka. Výdaje obou žalovaných měly činit dohromady částka (bez bližší specifikace) a na 3 nezaopatřené děti ve výši částka. Dále hradili splátky dluhů vůči oprávněné ve výši částka (zřejmě měsíčně). Výše nájemného včetně inkasa, dopravy a ostatních výdajů měla činit částka (aniž by tato částka byla blíže specifikována či doložena listinami); celkové výdaje jsou vypočteny částkou částka (opět bez bližší specifikace). příjmení zdroje tudíž mají činit částka. U položek celkových výdajů, volných zdrojů a koeficientu„ K“ jsou dále ručně dopsány jiné hodnoty, aniž by byly odůvodněny (z formuláře hodnocení klienta). Dle výpisu z nebankovních registrů klientských informací dosáhlo skóre žalovaného 1) hodnoty 319, tudíž spadal do Kategorie I. jako nejvíce rizikové, kdy úvěr bývá zamítán (z výpisů z registru příjmení a NRKI, z potvrzení obec spořitelny).
9. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že proti žalovaným byla na základě rozhodčího nálezu v souvislosti s předmětnou smlouvou vedena exekuce, která byla pro nedostatek pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu a s tím související nezpůsobilostí exekučního titulu zastavena. Žalovaní podepsali s žalobkyní dne datum listinu s názvem smlouva o revolvingovém úvěru (žalobkyně ji podepsala dne datum), na jejímž základě žalovaní dne datum čerpali úvěr ve výši částka. Do dnešního dne žalovaní žalobkyni uhradili celkem částku částka (vč. částky částka, ohledně níž žalobkyně vzala žalobu zpět). Před uzavřením smlouvy žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti zjistila příjem žalovaných v měsíční výši částka, a to z invalidního důchodu prvního stupně vypláceného žalovanému 1) a příjmů od Úřadu práce, výdaje stanovila paušálně částkou částka, bez bližší specifikace.
10. Vzhledem k tomu, že soud neměl úvěruschopnost žalovaných před uzavřením smlouvy řádně prokázanou, resp. nebylo prokázáno, že žalobkyně tuto řádně a s odbornou péči zkoumala, poučil v tomto směru žalobkyni podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Žalobkyně neměla žádná další tvrzení ani důkazy, lhůtu nežádala.
11. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ aplikovatelný ZoSÚ“).
12. Podle § 9 aplikovatelného ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věta druhá aplikovatelného ZoÚS se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
16. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
17. Podle § 1872 odst. 1 o.z. je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.
18. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru číslo podepsaná žalobkyní a žalovanými je absolutně neplatná, jelikož ve smyslu § 9 aplikovatelného ZoSÚ nebyla řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaných daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaných řádně přezkoumala, a to ani poté, co byla soudem v tomto smyslu poučena podle § 118a o.s.ř.
19. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
20. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaných nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena, a to zejména z důvodu zcela zjevně nedostatečného zkoumání příjmu žalovaných a dále též nezkoumání jakýchkoliv jejich výdajů. K prvnímu bodu soud uvádí, že příjem žalovaných tvořily pouze invalidní důchod žalovaného 1), který je zjevně ve velmi nízké výši (částka), odměna pěstouna vyplácená žalované 2) a do příjmů byly zahrnuty i dávky určené na zaopatření nezletilých dětí, tj. prostředky, které nejsou příjmem žalovaných, ale dětí. Z uvedeného vyplývá, že příjmová stránka žalovaných nebyla řádně přezkoumána a doložena a zahrnuje i příjmy jiných osob než žalovaných. Z dokladů předložených žalovanými je přitom zjevné, že se jedná o osoby žijící výlučně ze sociálních dávek.
21. S výše uvedeným souvisí i druhý bod, a sice otázka výdajů žalovaných a jejich zkoumání žalobkyní. V předmětné věci nebyly výdaje žalovaných nijak doloženy ani objektivizovány. Doložená výše invalidního důchodu a sociálních dávek a zejména charakter těchto příjmů naopak zjevně skýtá prostor pro pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalovaných. Zdejší soud reflektuje, že výklad ustanovení § 9 aplikovatelného ZoSÚ by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů či dosavadního dluhového zatížení klienta ve fázi vymáhání (či dokonce insolvence), ale taktéž alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení či na zaopatřování dětí. V daném případě bylo při posouzení žalovaných jakožto žadatelů o úvěr uvedeno, že jejich výdaje představují výdaje ve výši částka, výdaje na děti ve výši částka, splátky jiného úvěru žalobkyni ve výši částka a nájemné, inkaso, doprava a ostatní ve výši částka s tím, že ostatní výdaje jsou nulové. Tím bylo dovozeno bez jakýchkoliv podkladů, že žalovaným zbývá dostatečné množství volných prostředků na úvěr. Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je zřejmá úplná absence ověření výdajů žalovaných ze strany žalobkyně, vedou k závěru, že provedené„ hodnocení klienta“ bylo pouze účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Uvedené pak dokresluje i skutečnost, že v resgitru NRKI byl žalovaný 1) zahrnut do rizikové kategorie, které by úvěr neměl být poskytnut.
22. Dále soud k odpovědnosti žalované za uváděné informace, možnosti jejich prověřování a trestněprávní odpovědnosti dlužníků uvádí, že dle jeho názoru je zcela zjevné, že instituce, která poskytuje úvěr, má dostatečné nástroje k tomu, aby potřebné doklady (ohledně podstatných příjmů a výdajů) od spotřebitele získala. Je to totiž právě instituce, která poskytuje peníze a disponuje tedy tím, co spotřebitel žádá a potřebuje. Je nasnadě, že pokud si instituce od spotřebitele vyžádá konkrétní jí specifikované podklady (v podstatě ve všech případech stejné či totožné), bude aktivita na spotřebiteli, aby tyto podklady úvěrové instituci doložil pod„ sankcí“ neobdržení prostředků. Převážná aktivita je tedy na spotřebiteli a na úvěrové instituci v zásadě pouze to, aby předložené doklady odborně posoudila a vyhodnotila schopnost spotřebitele úvěr splatit. Zcela zjevně tedy není potíž potřebné doklady zajistit, jak uvádí, žalobkyně, nýbrž je odborně vyhodnotit tak, aby z nich schopnost spotřebitele splácet vyplynula. Bezúspěšné jsou proto zpravidla i námitky věřitelů, že nemohou očekávat podvodné jednání zákazníků a prověřovat pravdivost jejich prohlášení, neboť se mnohdy jedná o osoby v bezvýchodné situaci či osoby, které nad svou finanční situací nemají odborný náhled. Právě z uvedených důvodů proto ZoSÚ stanoví povinnost prověřovat úvěruschopnost poskytovateli úvěru, jakožto odborníkovi působícímu na trhu s úvěrovými produkty.
23. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o revolvingovém úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. ve spojení s § 9 aplikovatelného ZoSÚ z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaných, přicházelo do úvahy rozhodnutí podle § číslo o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovaným částku částka. Jelikož žalovaní na tuto částku žalobkyni zaplatili celkem částka, uložil jim soud povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku ve výši částka, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalované ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta). Shora uvedenou částku včetně příslušenství jsou žalovaní povinni zaplatit společně a nerozdílně ve smyslu § 1872 odst. 1 o.z.
24. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud postupoval podle § 160 odst. 1, věta za středníkem o. s. ř. tak, že rozložil splnění povinnosti žalovaných do měsíčních splátek po částka splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, za nějž je splátka hrazena, pod ztrátou výhody splátek, až do úplného zaplacení dluhu, počínaje měsícem následujícím po dni právní moci tohoto rozsudku. Soud posoudil situaci žalovaných za současného zohlednění postavení žalobkyně, jejího předmětu činnosti, jakož i rizik a nevýhod, které jí splátky v soudem stanovené výši částka (kterou navrhla žalovaná) měsíčně přinesou, a dospěl k závěru, že rozvržení plnění do splátek v uvedené výši nevybočuje v posuzované věci z mezí efektivního a řádného uspokojení žalobkyně. Žalovaná 2) si uvědomuje svůj dluh, projevuje snahu věc řešit a dostát svým závazkům. Byť nepříznivá majetková situace žalovaných není sama o sobě důvodem pro aplikaci výjimečného institutu splátek, vzal v předmětné věci soud v potaz, že žalobkyně je finanční institucí, jejímž předmětem činnosti je poskytování úvěrů, které jsou jí následně spláceny v pravidelných splátkách. Soud má proto za to, že plnění v měsíčních splátkách po částka nijak žalobkyni nezatíží a nepřinese jí podstatnější riziko či nevýhodu. Naopak i pro ni může tento postup vést k efektivnějšímu uspokojení za situace, kdy žalovaní nemají žádný majetek a předchozí exekuce doposud nebyla úspěšná. Uvedená výše splátek současně umožní žalovaným hradit náklady na živobytí a další běžné náklady. Závěrem však soud opětovně zdůrazňuje výjimečnost splátek a též skutečnost, že pokud se žalovaní dostanou do prodlení byť i s jedinou splátkou, stane se celý jejich dluh vůči žalobkyni bez dalšího splatným.
25. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, neboť má oporu v neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná).
26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že náleží žalobkyni, a to v rozsahu, v němž měla ve věci úspěch za současného zohlednění úspěchu žalovaných. Soud tak uložil žalovaným povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši částka. Při úplném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka částka. Tato částka pak sestává ze soudního poplatku ve výši částka, a dále z odměny advokáta za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 1 písm. c), bodu 3. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) (příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba, výzva k plnění) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon činí částku částka. Dále se skládá z odměny advokáta za 2 úkony právní služby podle § 7 bodu 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d), g) (částečné zpětvzetí žaloby, účast na ústním jednání dne datum), přičemž odměna činí částka za jeden úkon. K odměně advokáta dále soud připočetl paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony ve výši částka za každý úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a za 2 úkony ve výši částka za každý úkon dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu Náklady řízení dále představuje náhrada cestovních výdajů ve výši částka za cestu k jednání soudu dne datum (automobil OPEL ZAFIRA, palivo: benzin, průměrná spotřeba paliva na 100 km: 8, cena pohonných hmot: částka, sazba základní náhrady: částka, celkem: 310 km) a náhrada za promeškaný čas za 8 půl hodin po částka podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu. Žalobkyni dále náleží náhrada za 21% daň z přidané hodnoty (z veškerých náhrad nákladů řízení vyjma náhrady za zaplacený soudní poplatek) ve výši částka podle § 137 odst. 3 o. s. ř., jejímž je advokát žalobkyně plátcem. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ohledně částky částka (soud do této částky zahrnul i částku částka, kterou žalovaní uhradili po podání žaloby a ohledně níž bylo řízení částečně zastaveno, neboť v této části byla žaloba podána rovněž důvodně), což představuje 91 % žalované jistiny. Tento úspěch je pak nutné ponížit o úspěch žalované v rozsahu 9 %. Žalobkyni tak náleží 82 % z částky částka, což činí částka. Náhradu nákladů řízení jsou žalovaní povinni zaplatit žalobkyni k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř., a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, za nějž je splátka hrazena, pod ztrátou výhody splátek, až do úplného zaplacení této částky, počínaje měsícem následujícím po dni právní moci tohoto rozsudku. Při stanovení lhůty k plnění soud i v tomto případě postupoval podle § 160 odst. 1, věta za středníkem, o. s. ř., kdy vyhověl žádosti žalovaných a umožnil jim zaplatit předmětnou částku ve splátkách ve výši částka měsíčně, a to ze shodných důvodů týkajících se situace žalovaných a postavení žalobkyně v tomto konkrétním případě, které již byly popsány podrobněji výše.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).