Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 95/2021-28
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6.696,28 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 10.317,78 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení jdoucími z částky 4.412,37 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a s úroky ve výši 29% jdoucími z částky 2.366,28 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úroky ve výši 20,5% jdoucími z částky 2.046,09 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 10.317,78 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení jdoucími z částky 4.412,37 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a s úroky ve výši 29% jdoucími z částky 2.366,28 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úroky ve výši 20,5% jdoucími z částky 2.046,09 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne datum právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě žalovanému poskytla v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč právnická osoba jako poskytovatelka půjčky splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Žalovaný se pak zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s částkou ve výši 8.361 Kč, sestávající se z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.317 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,50 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2.055 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.989 Kč, vrátit v 60 týdenních splátkách po 307 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 5. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 13. 3. 2017.
Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem 15.434,12 Kč. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 s účinností k témuž dni. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným částku 2.926,88 Kč s příslušenstvím zahrnující úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 2.926,88 Kč jako jistiny ve výši 2.046,09 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 880,79 Kč a dále příslušenství tvořené kapitalizovanými úroky ve výši 1.041,39 Kč, kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 404,42 Kč, úroky ve výši 20,50% ročně z dlužné jistiny ve výši 2.046,09 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % z dlužné jistiny ve výši 2.046,09 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Dále právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo ze dne datum, na jejímž základě žalovanému poskytla v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč právnická osoba jako poskytovatelka půjčky opět splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalovaný se pak zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s částkou ve výši 4.612 Kč, sestávající se z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 950 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.863 Kč, vrátit v 45 týdenních splátkách po 236 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 7. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 13. 3. 2017. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem 6.778,88 Kč. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 s účinností k témuž dni. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 3.769,40 Kč jako jistiny ve výši 2.366,28 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 1.403,12 Kč a dále příslušenství tvořené kapitalizovanými úroky ve výši 1.708,38 Kč, kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 467,31 Kč, úroky ve výši 29% ročně z dlužné jistiny ve výši 2.366,28 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % z dlužné jistiny ve výši 2.366,28 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se pak žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud zjistil tento skutkový stav věci:
Mezi žalovaným a společností právnická osoba byla uzavřena jednak smlouva o zápůjčce ze dne datum (číslo), na základě které žalovaný získal zápůjčku ve výši 10.000 Kč v hotovosti, jednak smlouva o zápůjčce ze dne datum (číslo), na základě které žalovaný získal zápůjčku ve výši 6.000 Kč v hotovosti. Ze zákaznické karty ze dne datum se podává, že společnost právnická osoba ověřovala majetkovou situaci žalovaného. Jako ověřené dokumenty jsou zaškrtnuty kolonky s označením občanský průkaz, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Žalovaný uvedl, že je OSVČ, rozvedený a má vyživovací povinnost k jednomu nezaopatřenému dítěti. Ve finančních informacích je dále uvedeno, že měsíční čistá„ mzda“ žalovaného činí 30.000 Kč. Naopak jeho běžné měsíční výdaje pak tvoří nájem/inkaso ve výši 7.000 Kč, telefon v částce 500 Kč, výdaje na domácnost 4.500 Kč, externí splátky činí 3.000 Kč (dle zákazníka). Použitelný příjem pak činí částku 15.000 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky půjčky řádně a včas, poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 13. 3. 2017. Z tabulky umoření pak vyplývá, že žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum (číslo) zaplatil celkem 15.434,12 Kč. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni. Ze zákaznické karty ze dne datum se podává, že společnost právnická osoba ověřovala majetkovou situaci žalovaného. Jako ověřené dokumenty jsou zaškrtnuty kolonky s označením pracovní smlouva/ŽL a daňové přiznání za rok 2015. Žalovaný uvedl, že je OSVČ - taxikář, osobní stav - rozvedený a má vyživovací povinnost k jednomu nezaopatřenému dítěti. Žalovaný dále uvedl, že není držitelem kreditní karty, nemá zápůjčku u jiné společnosti a má svůj bankovní účet (výpisy z bankovního účtu nejsou připojeny). Ve finančních informacích je dále uvedeno, že měsíční čistý příjem žalovaného činí 30.000 Kč. Naopak jeho běžné měsíční výdaje jsou uvedeny jako souhrnné ve výši 11.000 Kč a interní splátky PF (právnická osoba) činí 1.300 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky půjčky řádně a včas, poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 13. 3. 2017. Z tabulky umoření pak vyplývá, že žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum (číslo) zaplatil celkem 6.778,88 Kč. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 s účinností k témuž dni.
4. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
6. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Po právní stránce soud předmětné smlouvy posoudil jako smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o.z. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr dle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru do právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp.zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp.zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními.
11. Za rozhodující pro právní posouzení této věci tedy soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti.
12. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč zaplatit celkem 18.361 Kč a na spotřebitelský úvěr ve výši 6.000 Kč zaplatit celkem 10.612 Kč. Z předložených zákaznických karet je zřejmé, že společnost právnická osoba při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně, a to s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla vždy zkoumána (s kladným výsledkem). Finanční analýza rozpočtu domácnosti žalovaného však vykazuje zásadní nedostatky a je vnitřně rozporná a stejně tak jsou zákaznické karty ohledně zkoumaných výdajů vzájemně rozporné mezi sebou. Především v případě zápůjčky ze dne datum měly měsíční výdaje žalovaného tvořit nájem, což správně bylo ověřováno nájemní smlouvou. Výdaje na bydlení však tvoří i další náklady (energie, vodné apod.) a ty naopak nebyly žádným způsobem ověřovány. Stejně tak není zřejmé, na základě jakých listin byly ověřovány výdaje žalovaného ve výši 4.500 Kč na domácnost. Dále nelze přehlédnout, že žalovaný měl v té době splácet další závazky ve výši 3.000 Kč měsíčně, ale není opět uvedeno, o jaký závazek se jedná. Přitom v příslušné kolonce není ani vyznačeno, že žalovaný má zápůjčku u jiných společností. Tento údaj zcela absentuje, ač je na tuto skutečnost ve formuláři pamatováno. Žalovaný výslovně uvedl, že má vyživovací povinnost k 1 nezaopatřenému dítěti. V tomto směru není o výdajích uvedeno ničeho, ač je mimo vší pochybnost zřejmé, že zákonnou vyživovací povinnost žalovaný musí plnit. Ostatně jinak by tento fakt ani sám neuváděl. Další nesrovnalosti a rozpory pak vyniknou o to více, pokud jsou zákaznické karty porovnány vzájemně. V případě zápůjčky ze dne datum chybí v zákaznické kartě finanční analýza rozpočtu žalovaného zcela. Měsíční výdaje žalovaného jsou uvedeny jen jako„ odhadované“ a v souhrnné částce 11.000 Kč. Není tak vůbec zřejmé, co je má tvořit, když v tomto směru nejsou uvedeny, natož připojeny příslušné podklady. Částky měsíčních výdajů mezi sebou navíc nekorespondují. V případě prvé zápůjčky se mělo jednat o částku celkem 15.000 Kč, o půl roku později již jen 12.300 Kč. Rozpor je i v tom, že v době, kdy žalovaný sjednával zápůjčku ze dne datum, neměl splacenou zápůjčku ze dne datum, na kterou měl splácet týdně 307 Kč, tj. 1.228 Kč měsíčně (4x 307). V zákaznické kartě k zápůjčce ze dne datum je pak u interní splátky PF uvedena částka zcela odlišná ve výši 1.300 Kč měsíčně. Ani v tomto případě není zřejmé, v jaké výši žalovaný plní svou zákonnou vyživovací povinnost na 1 nezaopatřené dítě.
13. Pro shora uvedené nedostatky tak bylo třeba sjednané závazky ze smluv číslo číslo právně kvalifikovat jako právní jednání absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 9 odst. 1 z. s.ú., a to pro rozpor se zákonem spojený se zjevným narušením veřejného pořádku. Plnění na podkladě neplatných právních jednání je tak třeba právně kvalifikovat jako bezdůvodná obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008). V souvislosti s aktem postoupení pohledávek z absolutně neplatných závazků, tak žalobkyně nabyla výlučně právo nárokovat plnění z bezdůvodného obohacení (založeného vyplacením jistin), nikoli však právo na úhradu plnění odvozených od spotřebitelských úvěrů ze smluv číslo číslo zahrnujících nezaplacené poplatky za administraci, odměnu za poskytnutí, smluvní úroky a úroky z prodlení z částek převyšujících zůstatky nesplacených jistin. V této souvislosti samozřejmě nelze pominout, že žalovaný již před datem postoupení plnil, a to na zápůjčku 10.000 Kč celkem 15.434,12 Kč a na zápůjčku 6.000 Kč celkem 6.778,88 Kč. Za tohoto stavu je zřejmé, že žalovaný není tak již povinen z titulu bezdůvodného obohacení cokoliv vydávat. Soud proto žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).
14. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, neboť žaloba byla zamítnuta. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).