Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
15 C 38/2021-41
Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr Ivou Kaňákovou v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně,
zastoupený titul titul. jméno příjmení, advokátem,
sídlem adresa žalobkyně,
proti
žalované: celé jméno žalované, datum narození,
bytem adresa žalované,
o zaplacení částky 16.671,04 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 10.953,56 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 10.953,56 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3.780,08 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem v částce 1.173,13 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 29 % p.a. z částky 10.953,56 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 707,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 10.953,56 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 10.953,56 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3.780,08 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem v částce 1.173,13 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 29 % p.a. z částky 10.953,56 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 707,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 5. 2017 číslo na základě které právní předchůdce žalobce (právnická osoba, IČO), poskytl žalované finanční prostředky v částce 20.000 Kč. Žalovaná se celkovou částku zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2.015 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena ke dni 21. 11. 2018. Žalovaná však nehradila řádně a včas, čímž porušila smluvní podmínky. Ze strany žalované byla poslední příslušná splátka uhrazena dne 24. 6. 2018 a celkem žalobci, jakož i právnímu předchůdci žalobce, uhradila 19.155 Kč, pročež žalovaná žalobci dluží na jistině částku 10.953,56 Kč a dlužné částky na poplatku ve výši 5.717,48 Kč.
2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se během řízení nikterak nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO, jako cedentem a společností právnická osoba jako cesionářem ze dne 20. 1. 2020 zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na současného žalobce. Z dopisu o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky na současného žalobce. Ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky v částce 20.000 Kč. Z tabulky umoření ze dne 27. 1. 2020 vyplývá, že žalovaná na dlužné jistině žalobci dluží částku 10.953,56 Kč. Soud z předžalobní výzvy ze dne 20. 1. 2020 a podacího lístku zjistil, že žalovaná byla vyzvána k plnění před podáním samotné žaloby. Žalovanou nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by žalobci ještě něčeho uhradila na dlužné částce.
5. Soud má za prokázané, že došlo k platnému postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o.z.“).
6. Podle ust. § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Soud má za prokázané, že na žalobce přešla všechna práva ze smlouvy o postoupení pohledávky, z čehož vyplývá, že žalobce je aktivně legitimován v předmětném sporu.
7. Mezi právním předchůdcem žalobce, jakožto věřitelem, a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovaná vystupovala ve smluvním vztahu v pozici spotřebitele, neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání.
8. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,, zákon č. 257/2016 Sb. “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná.
11. Nejvyšší soud ČR v rozsudku pod sp. zn. spisová značka uvedl, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence. V neposlední řad chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu tímto zákonem, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech.
12. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil úvěryschopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d, viz ústavní nález sp. zn. ústavní nález.
13. Žalobce na výzvu soudu týkající se posouzení úvěryschopnosti žalované sdělil, že právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 84 – 86 zákona č. 257/2016 Sb. , když žalovaná byla dotázána na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované, přičemž tuto skutečnost potvrzuje i předmětná smlouva, v níž je uvedeno:,,zákazník rovněž potvrzuje, že Provident před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“ K uvedenému soud uvádí, že tvrzení žalobce jsou nedostatečná, žalobcem nebylo prokázáno ničeho, z čeho by vyplývalo, že došlo ze strany právního předchůdce žalobce k posouzení úvěryschopnosti žalované. Netřeba říkat, že v souladu s ust. § 75 zákona č. 257/2016 Sb. je povinen poskytovatel provozovat svou činnost s odbornou péčí, přičemž ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jsou nastíněny zdroje informací, z nichž poskytovatel má vycházet. Ačkoliv je zřejmý akcent na,,informace“ získané přímo od spotřebitele, nelze tím rozumět pouhá ničím dalším nepodložená,,tvrzení“ spotřebitele o jeho některých poměrech. Z tohoto důvodu je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr.
14. Soud proto uzavřel, že žalobce, resp. právní předchůdce žalobce, nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 zákona č. zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s rozsudkem sp. zn. spisová značka, jakož i ústavním nálezem sp. zn. ústavní nález a shledal takovou smlouvu absolutně neplatnou.
15. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle ust. § 2991 o. z., neboť k poskytnutí finančních prostředků v částce 20.000 Kč ze strany žalobce, resp. právního předchůdce žalobce, žalované došlo a žalovaná žalobci částečně plnila. Dlužná jistina činí 10.953,56 Kč, soud proto s ohledem na výše uvedené zavázal žalovanou k úhradě pouze v této částce, tj. 10.953,56 Kč. Pouze v této výši lze žalobě vyhovět, ve zbývajícím rozsahu týkající se kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 3.780,08 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.173,13 Kč a rovněž úroků ve výši 29 % p.a. z částky 10.953 od 21. 1. 2020 do zaplacení, vyhovět nelze vzhledem k výše citovaným závěrům zdejšího soudu, a proto soud v tomto rozsahu žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného, v tomto případě se jedná o oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne 20. 1. 2020. Počínaje dnem 21. 1. 2020 se žalovaná dostala do prodlení a je tak žalobci povinna uhradit úroky z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením č. 351/2013 Sb.
16. Nákladový výrok je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť žalobce měl ve věci samé částečný úspěch, tj. v rozsahu 31,41 %. Náhrada sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 800 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení. Pro výpočet odměny právního zástupce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,AT“), kdy za jeden úkon právnímu zástupci žalobce náleží odměna ve výši 300 Kč dle ust. § 14b odst. 1 písm. c) AT. Právní zástupce žalobce učinil celkem 3 úkony právních služeb (převzetí, sepsání žaloby a předžalobní výzvy), proto mu náleží odměna ve výši 900 Kč, spolu s režijní náhradou ve výši 300 Kč za tyto 3 úkony dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, zvýšené o 21 % DPH dle § 14a AT, tj. o částku 252 Kč Celkem náklady činí 2.252 Kč, přičemž oprávněný nárok žalobce v rozsahu 31,41 % odpovídá částce 707,40 Kč. Platební místo je určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
17. Lhůta k plnění je stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozsudku k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon soudního rozhodnutí.