Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 145/2021-57
Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Richterovou ve věci
žalobce: název žalobce
sídlem adresa
zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku částka s příslušenstvím. Uvedl, že žalovanému byly na základě smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši částka. Žalovaný se zavázal uhradit minimální splátky úvěru ve výši stanovené v čl. 4 smlouvy. Součástí smlouvy je povinnost spolu s jistinou uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20% z čerpané jistiny úvěru, tj. částka; při splatnosti celého dluhu si strany ujednaly, že smluvní úrok bude 15 % p.a., který se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného, a jehož celková výše činí částka, a smluvní pokutu ve výši částka za každých 30 započatých dnů prodlení. Nárok na smluvní pokutu vzniká po dobu prvních 90 dní prodlení žalovaného. Smluvní pokuta se na konci každého kalendářního měsíce taktéž stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Součástí celkové dlužné částky je smluvní pokuta ve výši částka. Žalobce eviduje k dnešnímu dni úhradu žalovaného v celkové výši částka. Dle bodu 6.5 Smlouvy se celý dluh stává bez dalšího splatným v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než šedesát dnů. Dlužná částka se stala splatnou a žalovaný je v prodlení od datum.
2. Žalovaný uvedl, že celkově zaplatil částka, dle jeho údajů celková přijatá částka od žalobce nikdy nepřekročila částka, úvěr proto považuje za splacený. Snažil se v tomto směru o nějakou dohodu se žalobcem, který však nadále trval na zaplacení celé částky. Dále uvedl, že při uzavírání smlouvy nebyla ze strany žalobce nijak přezkoumána ani ověřena úvěruschopnost žalovaného.
3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaný uzavřel dne datum s žalobcem distančním způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na jejímž základě mu byl poskytnut revolvingový úvěr do celkové výše úvěrového limitu částka s úrokovou mírou 20,00 % měsíčně, který dle výpisů z účtu čerpal v celkové výši částka v období od datum do datum, a to na účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný se smlouvou zavázal ke splácení úvěru včetně úroků dle čl. 6 (20% za měsíc z poskytnutých financí) a v případě splatnosti celého dluhu smluvního úroku ve výši 15% p.a., poplatků za poskytnutí úvěru dle čl. 5 smlouvy, a to vše ve splátkách podle čl. 4 smlouvy, které činí 1/4 dlužné částky, minimálně však částka. Splatnost jednotlivých splátek byla stanovena ke konci každého kalendářního měsíce. Žalovaný na svůj dluh uhradil částka. Předžalobní upomínkou ze dne datum bylo prokázáno, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky v celkové výši částka ve lhůtě do datum, výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne datum, jak vyplývá z poštovního podacího archu.
4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
5. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
6. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobcem a žalovaným (žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; ust. § 1810 občanského zákoníku) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku.
8. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.). Zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
10. Podle ust. § 101 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.) jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.
11. V daném případě žalobce v řízení netvrdil a ani nenavrhl důkazy k prokázání zda/že posoudil schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud však žalobce nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na jeho omluvenou absenci u jednání, a odročení jednání za tím účelem by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ust. § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytl úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit).
12. Proto soudu nezbývá než uzavřít, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky dne datum je podle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. neplatná (§§ 580 a 588 občanského zákoníku), a s ohledem na to, že žalovaný tuto neplatnost namítl, není třeba se zabývat otázkou, zda jde o neplatnost absolutní nebo relativní. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Pokud tedy žalobce žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytl částku částka a žalovaný celkem uhradil částku částka, je nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení beze zbytku uhrazen, a to včetně případného zákonného úroku z prodlení od výzvy žalobce na vydání bezdůvodného obohacení (předžalobní výzva odeslaná žalovanému dne datum, prodlení nejdříve od datum). Další nároku žalobce jsou nedůvodné, neboť vycházejí z neplatné smlouvy. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.
13. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl ve sporu plně úspěšný, náhradu nákladů řízení však nepožadoval.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dní ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Blansku.