Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 455/2020-49
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Kolbabovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 6 667 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku
II. Žaloba se, co do částky 3 667 Kč a co do úroku ve výši 9 % ročně z částky 2 167 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku II. Žaloba se, co do částky 3 667 Kč a co do úroku ve výši 9 % ročně z částky 2 167 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 6 667 Kč s tím, že žalobkyně se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně dne datum žalované poskytla částku 3 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: poplatku za úvěr ve výši 990 Kč, úroku ve výši 27 Kč, poplatků za výzvy ve výši 1 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 5 167 od datum do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Žalobkyně ani žalovaná ač řádně předvolány, se k jednání soudu nedostavily, ani včas nepožádaly o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně vystavila smlouvu znějící na jméno žalované, jejichž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalované žalobkyní, a to ve výši 3 000 Kč Smlouva o úvěru nebyla žalovanou podepsána. Žalobkyně žalované nevolala. Žalovaná je starobní důchodkyně, která pobírala od datum důchod ve výši 12 968 Kč. Proti žalované nebyla vedena exekuce. Výpisem z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že tato poukázala dne datum částku ve výši 3 000 Kč na bankovní účet č. bankovní účet, jež byl v této době dle sdělení právnická osoba, ze dne datum, veden pro žalovanou. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky výzvami z dní datum, datum, datum a datum.
5. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení.
6. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.
7. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, žalovaná pouze uvedla, že výše jejích příjmů je 12 600 Kč měsíčně a výše jejích výdajů je 5 000 Kč měsíčně, avšak nikterak tyto skutečnosti žalobkyni neprokázala. Žalobkyně žalovanou ani telefonicky nekontaktovala za účelem ověření si informací.
8. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou anonymizována dvě slova Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) čl. 8 směrnice 2008 číslo, o anonymizováno o anonymizována dvě slova a o zrušení směrnice Rady číslo (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle anonymizováno dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.
9. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. C číslo ze dne datum konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie.
10. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrých mravů, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o.z.
11. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.
12. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalované 3 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí částku 3 000 Kč s tím, že žalovaná se do prodlení dostala s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně a přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky 3 000 Kč ode dne datum do zaplacení.
13. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, že žalobě vyhověl co do částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od datum do zaplacení (výrok I.) a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že v řízení sice byla úspěšnější žalovaná, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly, a proto jí soud právo na jejich náhradu nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.