Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 260/2020-39
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci
žalobce: ; název žalobkyně
sídlem právnická osoba jméno anonymizována dvě slova, příjmení jméno, anonymizována dvě slova
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 8.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 8.000 Kč od 18.5.2018 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 929,83 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1.152 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.368 Kč k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 8.000 Kč od 18.5.2018 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 929,83 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1.152 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.368 Kč k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b>
Žalobou doručenou soudu dne 23.7.2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 8.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 8.000 Kč od 18.5.2018 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 929,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.152 Kč. V odůvodnění uvedla, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba byla uzavřena rámcová smlouva o úvěru, na jejím základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 8.000 Kč bezhotovostním převodem dne 25.10.2016, poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 1.152 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku ve výši 9.152 Kč nejpozději do 8.11.2016. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, předchůdci žalobkyně tak vznikl dle čl. 9 smlouvy nárok na smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.4.2018 s účinností ke dni 17.5.2018 uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobkyní. Ke dni postoupení činil dluh žalovaného částku 9.152 Kč, jež se skládá z nesplacené jistiny ve výši 8.000 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.152 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 929,83 Kč (od 9.11.2016 do 20.4.2018). Žalobkyně na výzvu k tomu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného soudu sdělila, že v rámcové smlouvě v čl. 12 odst. 12.12 je uvedeno, že úvěrující před uzavřením jednotlivé smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudí schopnost klienta splácet spotřebitelský úvěr dle dostatečných informací od klienta a umístěných v uživatelském účtu a nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Povinností klienta pak bylo poskytnout přesné a pravdivé informace. Žalobkyně dále odkázala na elektronickou platební historii žalovaného, z níž v sekci„ Výsledek kontroly úvěrové historie“ je patrný výsledek provedené lustrace. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně na svůj dluh ničeho neuhradil.
Usnesením č.j. 11 C 260/2020-36 ze dne 6.1.2021 soud žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň jej poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému včetně žaloby doručeno dne 14.1.2021 (do vlastních rukou).
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil ani neprokázal, že by dlužnou částku uhradil. S ohledem na skutečnost, kdy žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu dle ust. § 115a občanského soudního řádu (o. s. ř.) nevyjádřil (soud má za to, že souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání), rozhodl soud bez nařízení jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní.
Rámcovou smlouvou o úvěru ze dne 25.10.2016, prohlášením klienta, platební historií ke smlouvě číslo výpisem z firemního účtu č. bankovní účet, předžalobní upomínkou vzal soud za prokázané, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8.000 Kč a žalovaný se zavázal jej vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.152 do 8.11.2016. Žalobkyně žalovanému sjednané finanční prostředky poskytla dne 25.10.2016, žalovaný však porušil sjednané podmínky, když sjednanou částku neuhradil řádně a včas a dne 9.11.2016 se ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dluhu dopisem ze dne 9.7.2020. Fakturou číslo vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně žalobci dlužný úvěr včetně provize ve výši 9.152 Kč.
Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.4.2018, včetně přílohy a oznámením o postoupení pohledávek zaslaným právním předchůdcem žalobkyně žalovanému dne 22.6.2018.
Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Shora provedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné důkazy, žádné listiny prokazující, že by provedla ověření příjmů a výdajů žalovaného, když odkázala na čl. 12 odst. 12.12 rámcové smlouvy o úvěru a výsledek lustrace provedený předchůdkyní žalobkyně. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017 sp. zn. FA/4056/2014, FA/SU/374 /2015, ze dne 23.7.2015 sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28.5.2018 č.j. FA/SR/SU /1192/2017-20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25.7.2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné příjmy ani výdaje žalovaného nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté půjčky.
Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, poskytla žalovanému dne 25.10.2016 částku ve výši 8.000 Kč, žalovaný do současné doby ničeho neuhradil, když v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by dlužnou částku uhradil či zanikla jinak. Soud tedy považoval nárok žalobkyně v rozsahu částky 8.000 Kč důvodným, včetně požadovaných kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 929,83 Kč a zákonného úroku z prodlení od 18.5.2018 do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení, a proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
Jelikož žalobkyně měla ve věci převážný úspěch, postupoval soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 142a o. s. ř. a přiznal úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů, představovaných zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč, odměnou advokáta 2,5 x 200 Kč, určenou dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., za převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu, dále pak paušální náhradou hotových výdajů advokáta 3x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí zastoupení advokátem, sepis žaloby a předžalobní výzvu a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a paušálních náhrad. Náklady řízení tak celkem přestavují částku 1.368 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně (platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř).
Lhůta k plnění byla stanovena jako zákonná třídenní dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.