Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 139/2021-45
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 4 470 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3 000 Kč jdoucím od 7. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 470 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3 000 Kč jdoucím od 13. 12. 2019 do 6. 2. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 459,18 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 500 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3 000 Kč jdoucím od 7. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 470 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3 000 Kč jdoucím od 13. 12. 2019 do 6. 2. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 459,18 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 500 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 4 470 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II.. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ původní věřitel“), Rámcovou smlouvu o úvěru (dále jen„ RSÚ“). Proces uzavření RSÚ byl takový (k procesu uzavření RSÚ prosím vizte čl. 4 RSÚ), že na internetových stránkách webová adresa žalovaný vyplnil registrační formulář, do kterého vyplnil jméno, příjmení, rodné číslo, e-mailovou adresu, číslo mobilního telefonu, adresu trvalého pobytu, adresu místa skutečného pobytu, číslo občanského průkazu, číslo cestovního pasu, název zaměstnavatele, adresu zaměstnavatele a pracovní zařazení; uvedl svůj souhlas s tím, aby Úvěrující za účelem přímého marketingu nakládal s jeho osobními údaji a potvrdil, že se s RSÚ řádně seznámil a souhlasí s ní. Pro podepsání RSÚ a zřízení klientského účtu na www stránkách původního věřitele bylo třeba, aby žalovaný provedl tzv. registrační poplatek, a to výhradně z bankovního účtu žalovaného. Při úhradě registračního poplatku byl žalovaný povinen uvést, číslo účtu příjemce, vygenerované variabilní a specifické symboly, částku, unikátní text potvrzení RSÚ„ Potvrzuji sml. (kód ECSP vygenerován Úvěrujícím). Žalobce doplňuje, že anonymizováno kód – kód RSÚ je vygenerovaný automaticky pomocí 12 symbolů (unikátní a neměnná posloupnost symbolů (písmen nebo čísel, do které se zakóduje text RSÚ a ID Klienta)), který se používá jako dodatečné opatření pro identifikaci Klienta a potvrzuje, že text Smlouvy o RSÚ je chráněn, a také slouží pro potvrzení/podepsání RSÚ, tedy jako projev vůle Klienta. Projev vůle žalovaného uzavřít RSÚ uvedeného obsahu byl učiněn okamžikem uhrazení registračního poplatku na bankovní účet původního věřitele. Po uzavření RSÚ byla následně mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, která byla dne 07.10.2017 nahrazena smlouvou o úvěru číslo (dále jen„ smlouva“). Druhá uzavřená smlouva o úvěru technicky představuje dodatekdříve uzavřené smlouvy o úvěru, jímž se prodloužila splatnost úvěru a rekapituluje ty skutečnosti, že žalovanému byla formou bezhotovostního převodu na účet finanční částka ve výši 3 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal původnímu věřiteli splatit spolu s poplatkem za úvěr ve výši 750 Kč a smluvním úrokem z úvěru ve výši 750 Kč, to vše s jednorázovou splatností do dne 04.11.2017. Žalobce doplňuje, že v případě včasného splacení závazku, tj. v termínu splatnosti platila pro žalovaného sleva na poplatek z úvěru, tedy žalovaný v případě včasného splacení závazku hradil pouze částku odpovídající poskytnuté jistině ve výši 3 000 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši 750 Kč. Při včasném splacení závazku tak činila celková splatná částka 3 750 Kč. K výše uvedenému prosím vizte čl. II. a čl. VI. odst. 1 smlouvy. Žalobce doplňuje, že proces uzavření smlouvy o úvěru byl takový (k procesu uzavření smlouvy o úvěru prosím vizte čl. 5 RSÚ), že žalovaný buď zaslal SMS zprávu s obsahem žádosti o úvěr nebo na internetových stránkách webová adresa v rámci svého uživatelského účtu vyplnil žádost o úvěr, v níž si zvolil požadované podmínky úvěru, tj. jistinu a dobu splatnosti. Žádost byla následně potvrzena a podána zadáním hesla dlužníka a kliknutím na tlačítko„ Podat žádost“. Po podání žádosti o úvěr byla následně původním věřitelem posouzena platební schopnost žalovaného a následně byl žalovaný formou sms zprávy či e-mailu informován o poskytnutí úvěru. Následně byla žalovanému na jeho bankovní účet zaslána požadovaná schválená jistina úvěru. Okamžikem poskytnutí úvěru, tj. odeslání požadovaných finančních prostředků na účet žalovaného, byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaný celkovou splatnou částku úvěru neuhradil řádně a včas, protože do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil. Žalovaný původnímu věřiteli ani žalobci neuhradil ničeho. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 04.12.2019 s účinností ke dni 12.12.2019, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 20.01.2020. Z výše uvedeného dovozuje žalobce svou aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částku ve výši 7 470 Kč a skládala se z: nesplacené jistiny ve výši 3 000 Kč, nesplaceného smluvního úroku z úvěru ve výši 750 Kč, nesplaceného poplatku z úvěru ve výši 750 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 470 Kč, poplatků z prodlení ve výši 1 500 Kč. Žalobce učinil rozhodnutí v soudním řízení ku prospěchu žalovaného neuplatnit postoupený nedoplatek poplatků z prodlení. Rozklad žalované pohledávky evidované za žalovaným tak bude následující: nesplacená jistina ve výši 3 000 Kč, nesplaceného smluvního úroku z úvěru ve výši 750 Kč, nesplacený poplatek z úvěru ve výši 750 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 470 Kč. Vzhledem k tomu, že ve Smlouvě, která je právním základem žalovaného nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou, nezbylo Žalobci než postoupené příslušenství pohledávky uvést do pole, které je ve formuláři vyhrazeno kapitalizovanému úroku. Kapitalizovaný úrok ve výši 1 500 Kč se tak skládá z nesplaceného smluvního úroku z úvěru ve výši 750 Kč a nesplaceného poplatku z úvěru ve výši 750 Kč. Žalobce požaduje nad rámec postoupeného příslušenství pohledávky i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 459,18 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 05.11.2017 do 30.09.2019, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 3 000 Kč. Žalobce doplňuje, že kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení byl vypočítán nejpozději ke dni 01.10.2019, tj. k tzv. Rozhodnému dni, k tomu prosím vizte čl. II. odst. 1 výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem prvního dne prodlení se splacením úvěru tj. 05.11.2017, a to od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 13.12.2019 z jistiny ve výši 3 000 Kč do zaplacení. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 09.11.2020 žalobce předkládá i s dokladem o odeslání (§ 142a občanského soudního řádu). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný porušil povinnost splatit částku sjednanou ve smlouvě řádně a včas, vznikla mu povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru, k tomu prosím vizte čl. VI. odst. 2.1.1 smlouvy. Smluvní pokuta je požadována od prvního dne prodlení dlužníka, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Nesplacená část smluvní pokuty byla na žalobce převedena smlouvou o postoupenípohledávek ze dne 04.12.2019 s účinností ke dni 12.12.2019, a to ve výši 1 470 Kč. Po revizním přepočtu smluvní pokuty žalobce po žalovaném požaduje smluvní pokutu ve výši 1 470 Kč, počítané ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, tj. 05.11.2017 z dlužné jistiny pohledávky ve výši 3 000 Kč do 10.03.2019 Smluvní pokuta je požadována a vypočítána v souladu s ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně.
4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaná uzavřela dne 20. 7. 2016 s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, smlouvu o úvěru, která byla nahrazena dne 9. 10. 2017 smlouvou o prodloužení splatnosti úvěru číslo, na jejímž základě předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit ve lhůtě 1 měsíce spolu s poplatkem za úvěr ve výši 750 Kč, úroky ve výši 750 Kč. Strany si dále v čl. 2 1. 1. ujednaly smluvní pokutu popsanou v bodu 1 tohoto rozsudku, jejíž zaplacení se žalobkyně domáhá. Dále si pak strany ujednaly další poplatky spojené s prodlením žalované s placením úvěru v bodě 2. 2. 1.a 2. 2. 2. Výše RPSN úvěru byla sjednána ve výši 1 733,54 % (!). Smlouva byla uzavřena prostředky umožňujícími dálkový přístup. Právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 15. 11. 2016 žalované úvěr ve výši 3 000 Kč převodem na její bankovní účet (smlouva o úvěru, smlouva o prodloužení splatnosti úvěru číslo potvrzení o platbě na účtu, sdělení anonymizováno banky ze dne 8. 6. 2021). Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z postupní smlouvy ze dne 4. 12. 2019 s tím, že žalovaná byla o postoupení pohledávky informována oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 (postupní smlouva, příloha k postupní smlouvě, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020) s tím, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 22. 1. 2020 (podací arch). Předžalobní výzvou ze dne 9. 11. 2020 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky.
5. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.
6. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
9. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný jen částečně. Soud posoudil žalobkyní předloženou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou pro její zcela zjevný rozpor s dobrými mravy, jež soud dovozuje z ujednání o úroku ve výši 1 500 Kč za 1 měsíc, tj. nemravného a lichevního úroku ve výši 600 % ročně (!). Pokud snad žalobkyně v řízení uváděla, že se jedná o jakýsi„ poplatek“ pak je zcela zjevné, že tyto„ poplatky“ nemohly představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Takovéto ujednání o úroku (tj. poplatku za úvěr ve výši 750 Kč a úroků ve výši 750 Kč), které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 600 % ročně, je ujednáním neplatným dle § 588 občanského zákoníku pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z tohoto rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku úvěru. Jelikož je pak ujednání o úroku v úvěrové smlouvě esenciální náležitostí takovéto smlouvy, je smlouva s ohledem na nemravně vysoké ujednání o úroku neplatná jako celek, včetně všech dalších ujednáních o poplatcích a smluvních pokutách, kterých se žalobkyně rovněž v tomto případě domáhala. V rozsahu smluvních pokut a„ kapitalizovaných úroků“ soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti předložené smlouvy. Neplatnost smlouvy je dále umocněna i dalšími sankčními ujednáními v neprospěch žalované (srov. čl. 2 .2.2 a 2. 2. 1. úvěrové smlouvy)
10. Žalobkyně však v řízení doložila, že na účet žalované skutečně zaslala částku v celkové výši 3 000 Kč, a proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná se přijetím částky 3 000 Kč na její bankovní účet od žalobkyně bez právního důvodu bezdůvodně obohatila a toto bezdůvodné obohacení na výzvu žalobkyně nevrátila. Dle žalobních tvrzení žalovaná ničeho dosud nevrátila, bylo tak případně na žalované, aby v řízení tvrdila a prokázala opak. Soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná dosud ničeho neuhradila. Počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení určil soud podle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, ve kterém byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána mimo jiné k vrácení částky 3 000 Kč do 10 dnů s tím, že k této listině byl přiložen poštovní podací arch, ze kterého vyplývá, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 22. 1. 2020. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku se žalované tato výzva dostala do její sféry nejpozději dne 27. 1. 2020 a od 7. 2. 2020 je tedy žalovaná v prodlení se splněním svého dluhu. Jelikož však žalovaná na výzvu dluh nesplnila, má žalobkyně podle ust. § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok II. tohoto rozsudku) a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ve zbývajícím rozsahu žalobu včetně požadovaného příslušenství zamítl (výrok III. tohoto rozsudku).
11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého by měla převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu se však podává, že žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků tohoto řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.