Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 127/2021-33
Okresní soud v Mostě, se sídlem v obec, ulice a číslo, rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 78 710,32 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 69 380 Kč,
s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 69 380 Kč od datum do zaplacení,
v měsíčních splátkách po 5 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod hrozbou ztráty výhody splátek.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 9 330,32 Kč s úrokem z prodlení, kapitalizovaného úroku ve výši 16 112,93 Kč a úroku ve výši 29,88 % ročně z částky 77 980,32 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 8 219,76 Kč, k rukám zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, LL.M. advokáta se sídlem v obec, v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod hrozbou ztráty výhody splátek.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 69 380 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 69 380 Kč od [datum] do zaplacení, v měsíčních splátkách po 5 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod hrozbou ztráty výhody splátek. II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 9 330,32 Kč s úrokem z prodlení, kapitalizovaného úroku ve výši 16 112,93 Kč a úroku ve výši 29,88 % ročně z částky 77 980,32 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 8 219,76 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], LL.M. advokáta se sídlem v [obec], v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod hrozbou ztráty výhody splátek.
1. Žalobkyně doručila soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 78 710,32 Kč s úrokem a úrokem z prodlení.
2. Podle žaloby, žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši úvěrového rámce 80 000 Kč. Podle žaloby v průběhu úvěrového vztahu žalovaný čerpal celkem 162 000 Kč, přičemž žalované uhradil celkem 92 620 Kč. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru dopisem ze dne datum. Žalobou je požadována jistina ve výši 77 980 Kč, z nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a ze smluvních pokut ve výši 500 Kč. Žalobou je rovněž požadován úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 16 112,93 Kč a úrok z jistiny od datum.
3. Ohledně schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla v podání ze dne datum, že tuto zkoumala na základě údajů z registru NRKI a příjmení a dále z Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Dále pak srovnávala příjmy a výdaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr, kdy žalovaný uvedl, že je zaměstnanec s čistým příjem částka měsíčně, jeho měsíční výdaje na domácnost činí částka a má jednu vyživovací povinnost. Jeho náklady na splácení jiných úvěrů pak činily částka. Žalovaný uvedl, že je svobodný a bydlí u rodičů.
4. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že žalovaný s takovým postupem souhlasí, když se k jemu zaslané výzvě nevyjádřil. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena na adresu trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel.
5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
6. Z úvěrové smlouvy anonymizována dvě slova – revolvingový úvěr soud zjistil, žalobkyní předložená smlouva je žalovaným nepodepsaná. Žalovaný smlouvu podepsal elektronicky. Podle textu úvěrové smlouvy činila výše úvěrového rámce 45 000 Kč a výše prvního čerpání měla činit 45 000 Kč. Ve smlouvě ke své osobě žalovaný uvedl, že pracuje ve společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem 25 000 Kč, dále že bydlí u rodičů, má základní vzdělání, je svobodný a že má jednu vyživovací povinnost.
7. Z výzvy k úhradě ze dne datum a předloženého podacího lístku vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky do 14 dnů od sepsání výzvy.
8. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaný v rámci úvěrového vztahu čerpal celkem částku 162 000 Kč. Úhrady ze strany žalovaného činily celkem 92 620 Kč.
9. Z předžalobní výzvy ze dne datum je patrné, že žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění před podáním žaloby.
10. Z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr řadu dalších úvěrů s celkovou splátkou 7 375 Kč měsíčně.
11. Pokud se žalobkyně spokojila pouze z tvrzení žalovaného o jeho příjmu a s jeho tvrzením, že nemá žádné náklady, postupovala lehkomyslně, neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného. Samotné prověření v externích databázích (příjmení, NRKI, insolvenční rejstřík) soud s ohledem na uvedené pochybnosti nepovažoval za dostatečné.
12. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.
13. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.
21. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
22. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
23. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.
24. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
25. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).
26. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 .
27. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.
28. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.
29. Jak již bylo uvedeno v žalobě, žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z tvrzení žalovaného. Přitom již tato tvrzení byla nejen nedostatečná, ale především nedoložená. Žalovaný nadto měl v okamžiku žádosti o úvěr řadu nesplacených závazků, o čemž žalobkyně věděla a s ohledem na tvrzení žalovaného o jeho poměrech bylo zřejmé, že další úvěr již bude představovat nutně výrazné zatížení žalovaného. Úvěrová smlouva je proto podle § 86 a 87 z. s. ú. neplatná.
30. Žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 162 000 Kč, z čehož žalovaný splatil pouze 92 620 Kč Okresní soud proto žalobkyni přiznal pouze nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu uvedených částek, tedy ve výši 69 380 Kč. Úrok z prodlení okresní soud žalobkyni přiznal až od uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k plnění ze dne datum (14 dnů od sepsání výzvy), když tato lhůta připadá na datum. Ve zbytku soud žalobu zamítnul.
31. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o.s.ř. a povinnost uložil žalovanému s ohledem na celkovou výši částky. Výše splátek byla stanovena tak, aby odpovídala oprávněnému zájmu žalobkyně na zaplacení v přiměřené době (1 roku).
32. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy žalobkyně měla v řízení úspěch (při zohlednění zamítnutého příslušenství) v rozsahu 74 % a neúspěch v rozsahu 26 %, žalobkyni tak náleží 48 % nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2,5 x 4 260 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , třemi režijními paušály po 300 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši 2 425,50 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 3 149 Kč dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 50 % z částky nákladů 17 124,50 Kč přitom činí 8 219,76 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.