Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 122/2021-29
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Růžičkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa
o zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žalovanému se proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žalovanému se proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se u soudu dne datum podaným návrhem domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 x částka, a to s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z každé této částky a vždy od datum do zaplacení. Na odůvodnění vznesených nároků ve výších 2 x částka žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky došlo dne datum k uzavření smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo. Na základě této smlouvy číslo zajišťovala pak žalobkyně pro žalovaného služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to do datum, kdy dle žalobkyně došlo k ukončení této smlouvy účastníků. Žalobkyně dále na odůvodnění vzneseného nároku tvrdila, že v souladu s Všeobecnými podmínkami (na které daná smlouva odkazovala) měl žalovaný smluvní povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy číslo vrátit jí danou smlouvou pronajaté technická zařízení, a to jednak Set-top box/CA Modul sériové číslo číslo a jednak Set-top box/CA Modul sériové číslo číslo (dále první uvedený Set-top box jen jako„ technické zařízení 1“, druhý jako„ technické zařízení 2“ a oba společně jako„ technická zařízení“). Dle žalobkyně byla smlouva číslo ukončena dne datum, přičemž žalovaný ale v rozporu se svými povinnostmi po ukončení smlouvy číslo ani přes výzvy právního zástupce žalobkyně technická zařízení žalobkyni nevrátil. V důsledku toho vznikl žalobkyni na základě smlouvy číslo nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši částka za nevrácení každého z technických zařízení, kdy tato v uvedené smlouvě sjednaná smluvní pokuta zajišťovala dle žalobkyně právě povinnost žalovaného vrátit žalobkyni technická zařízení, a to do 10ti dní od ukončení smlouvy, tj. dle žalobkyně do 10ti dní od datum. Celá předmětná pohledávka se dle žalobkyně stala splatnou dne datum.
2. Žalovaný se k návrhu žalobkyně na zahájení řízení ani přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování přijal soud závěr o skutkovém stavu, podle kterého žalovaný a žalobkyně (ještě pod obchodním názvem/ právnická osoba s.r.o.) jako poskytovatel, uzavřeli dne datum podpisem formuláře„ Smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací číslo – kombinovaná televize.“ V rámci této smlouvy pak její smluvní strany zejména sjednaly, že žalovaný souhlasí s Všeobecnými obchodními podmínkami (dále jen„ VOP“) a Zvláštními podmínkami, a i to, že žalovaný tyto obdržel a bere na vědomí, že jsou součástí této smlouvy. Rovněž přímo v předmětné smlouvě smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši částka za (i) nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněný zásah do zapůjčeného koncového zařízení. Zvláštní podmínky pro službu Kombinované televize DIGI TV pak v čl. 4 v té souvislosti stanovily, že v případě ukončení smlouvy je žalovaný povinen technické zařízení vrátit žalobkyni ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Předmětná smlouva číslo také obsahuje ujednání, podle něhož se účastník zavazuje využívat služby objednané touto smlouvou/dodatkem nejméně po dobu 24 měsíců od účinnosti smlouvy/dodatku. Nedohodnou-li se smluvní strany před uplynutím této doby na prodloužení vázanosti, přechází smlouva uplynutím této doby do režimu smlouvy neurčité, a to v souladu s čl. 5 Všeobecných podmínek. Ten pak stanovil, že„ Je-li Smlouva uzavřena na dobu určitou a nedohodnou-li se Smluvní strany před uplynutím této doby na prodloužení vázanosti, přičemž Účastník musí s takovým prodloužením vyslovit prokazatelný souhlas, přechází smlouva uplynutím doby vázanosti do režimu smlouvy neurčité.“.
4. Podle § 1724 odst. 1 o.z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.
5. Podle § 1751 odst. 1 o.z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
6. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
7. Po aplikaci cit. zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav soud uzavřel, že žalobě nelze vyhovět z toho důvodu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o takových rozhodných skutkových okolnostech (rozhodných pro možný závěr o důvodnosti žaloby), na podkladě kterých v žalobě žalobkyně dovozovala (resp. činila právní závěr), že k ukončení smlouvy účastníků číslo došlo k datum. Když pak byla dle zjištěného skutkového stavu smluvní pokuta částka za řádné a včasné nevrácení každého z technických zařízení sjednána v téže smlouvě pro zajištění smluvní povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni každé z těchto technických zařízení do 10ti dní od ukončení dané smlouvy, a zároveň bylo zjištěno, že daná smlouva byla sjednána na dobu určitou do datum s automatickou prolongací na dobu neurčitou (nedojde-li k jejímu prodloužení na jinou dobu určitou výslovným souhlasem žalovaného... což žalobkyně rovněž netvrdila a neprokázala, že by nastalo), a když se zároveň z tvrzení žalobkyně (a ani z provedených důkazů) nepodávala žádná taková skutečnost, se kterou by zákon nebo daná smlouva samotná až do současnosti pojily zánik/ukončení dané smlouvy, nebylo možno logicky přijmout ani právní závěr o tom, že žalovaný svoje smluvní povinnosti z dané smlouvy (vrátit do 10ti dní od ukončení smlouvy technické zařízení 1 a i technické zařízení 2) porušil. Pokud pak tedy žalobkyně netvrdila a neprokázala takové skutečnosti, pro které by bylo možno přijmout právní závěr o tom, že žalovaný porušil ty své smluvní povinnosti, které obě žalobkyní nárokované smluvní pokuty zajišťovaly, nebylo možno na podkladě § 2048 o.z. uzavřít, že by žalobkyni právo na obě žalobou nárokované smluvní pokuty vzniklo, a tedy ani uzavřít, že by byla žaloba (návrh na zahájení tohoto řízení) podána důvodně. Když pak jednání ve věci samé probíhalo za splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. bez účasti žalobkyně, kteréžto je tak nutno přičíst procesně k tíži to, že jí nemohlo být soudem poskytnuto poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (o tom, že stran vyložených relevantních skutkových okolností neunáší břemeno tvrzení a břemeno důkazní), byla žaloba zamítnuta pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního na straně žalobkyně, a to i ohledně veškerého žalobou nárokovaného příslušenství daných smluvních pokut, a tedy v celém rozsahu (viz. výrok č. I tohoto rozsudku).
8. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud žalovanému proti žalobkyni dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (viz. výrok č. II tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.