Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
15 C 151/2021-26
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 32 138 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 338 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 338 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 20 800 Kč,
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 272,72 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 567,11 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně
z částky 13 658,16 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,96 % ročně
z částky 24 996,16 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 338 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 338 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 20 800 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 272,72 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 567,11 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 658,16 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,96 % ročně z částky 24 996,16 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Původní věřitel“), smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 24. 3. 2018, číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě Původní věřitel poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy poté, co ověřil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaný (Zákazník) se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 5 200 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,96 % ročně sjednanou v čl 1.4 Smlouvy, odměnou za administrativní činnost ve výši 5 200 Kč
a hotovostním inkasem splátek ve výši 10 400 Kč, celkem 60 týdenními splátkami po 780 Kč, počínaje 31. 3. 2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 5. 2019. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Původnímu věřiteli vzniklo následující den po dni splatnosti poslední sjednané splátky, tj. 19. 5. 2019, právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Původní věřitel postoupil s účinností ke dni 29. 11. 2019 svou pohledávku
za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku v celkové výši 14 662 Kč, dále neuhradil ničeho. Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 32 138 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 24 996,16 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 7 141,84 Kč, dále zaplacení kapitalizovaných úroků za období od 19. 5. 2019 do 29. 11. 2019 ve výši 2 567,11 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení za období od 26. 5. 2019 do 29. 11. 2019 ve výši 1 272,72 Kč, úroků ve výši 18,96 % ročně z dlužné jistiny ve výši
24 996,16 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně
z dlužné jistiny ve výši 24 996,16 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaný nereagoval a zůstal dlužný žalovanou částku.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo z Karty zákazníka – žádosti o zápůjčku ze dne 24. 3. 2018, soud zjistil, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena dne 24. 3. 2018 mezi společností právnická osoba, a žalovaným jako Zákazníkem. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy. Zákazník si zvolil hotovostní režim splátek s tím, že původní věřitel poskytuje Zákazníkovi úvěr v částce 26 000 Kč,
a že Zákazník se zavazuje zaplatit původnímu věřiteli za tento úvěr poplatek v částce 20 800 Kč, jenž je tvořen úrokem ve výši 5 200 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši
5 200 Kč a hotovostním režimem splátek ve výši 10 400 Kč, a že celková dlužná částka, kterou je Zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit činí 46 800 Kč. Zákazník se zavázal splatit celkovou dlužnou částku v hotovosti, a to vždy do rukou osoby uvedené v článku 2.3 smluvních podmínek, v 60 týdenních splátkách, přičemž výše každé týdenní splátky od první po poslední činí 780 Kč, a že Zákazník podpisem této smlouvy potvrzuje,
že při uzavření smlouvy v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výši uvedené částky úvěru. Dále se původní věřitel a Zákazník v článku 5.1 smluvních podmínek dohodli,
že v případě prodlení Zákazníka se zaplacením příslušné splátky celkové částky, má původní věřitel právo na úhradu celé dosud nesplacené jistiny včetně zákonného úroku z prodlení.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil,
že smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena dne 29. 11. 2019 mezi společností právnická osoba, jakožto Postupitelem a žalobkyní jako Postupníkem, podle které přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Ta je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, poslaného dle podacího lístku dne 13. 12. 2019, má soud za prokázané, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.
5. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 22. 2. 2021, odeslané dle podacího lístku následujícího dne, soud zjistil, že žalovaný byl k úhradě jeho dluhu před podáním žaloby řádně vyzván s tím, že Zákazník uhradil na tento dluh částku 14 662 Kč.
6. Přípisem zdejšího soudu ze dne 27. 5. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní
od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak,
že vycházela z prohlášení žalovaného uvedeného v žádosti o úvěr, že jeho měsíční příjem
ze zaměstnání činí 10 800 Kč a další měsíční příjem činí 20 000 Kč, a že celkový příjem domácnosti tak činí 30 800 Kč, výdaje činí 16 700 Kč. Dále žalovaný uvedl, že u společnosti právnická osoba, má zápůjčku/úvěr ve výši 20 000 Kč, kterou splácí měsíčními splátkami ve výši 2 700 Kč. Žalobkyně na podporu svých tvrzení předložila Kartu zákazníka
a Smlouvu o spotřebitelském úvěru (obojí již spisem) a dále Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. číslo jednací ze dne 31. 7. 2020.
7. Ze shora provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: dne 24. 3. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 26 000 Kč, což žalovaný svým podpisem potvrdil. Žalovaný měl tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 20 800 Kč, a to pravidelnými měsíčními splátkami po 780 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek bylo mezi stranami smlouvy dohodnuto právo právní předchůdkyně žalobkyně na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z žalobních tvrzení vyplývá,
že žalovaný si svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož na úhradu svého dluhu zaplatil pouze částku ve výši 14 662 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně po vzniku práva na zaplacení zbývající části dluhu převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni a tuto skutečnost mu písemně oznámila. Žalovaný na úhradu zbylé části jeho dluhu nezaplatil ničeho ani poté,
co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění vyzván.
8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
9. Závazkový právní vztah uzavřeli žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání
a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v platném znění, dále jen „o. z.“,
na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona
a § 420 a § 1810 a násl. o. z.
11. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož
i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,
co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
17. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
21. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017 -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
22. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
23. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
24. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Z pouhého prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích nelze dojít k závěru, že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného a poskytla mu spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala jeho příjmy a výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
25. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem
na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak
na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 11 338 Kč (zapůjčených 26 000 Kč po odečtení žalovaným vrácených 14 662 Kč), také vrátit (výrok I.).
26. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaný ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení zbylé části bezdůvodného obohacení nezměnil.
27. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).
28. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ,
a to od 30. 11. 2019 do zaplacení, jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, náhrada nákladů nevznikla.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.