Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 C 328/2020-52

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 31 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 31 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 31 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,00 % ročně z částky 31 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 31 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 31 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 a za dobu od 1. 1. 2020 do zaplacení, s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanoveného Českou národní bankou a je platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 116 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 31 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 31 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,00 % ročně z částky 31 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 31 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 31 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 a za dobu od 1. 1. 2020 do zaplacení, s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanoveného Českou národní bankou a je platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 116 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec].

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí:

jistinu půjčky: 31 000 Kč,

částku dlužného souhrnného poplatku (kapitalizovaný úrok): 6 000 Kč,

plynoucí zákonný úrok z prodlení z částky 31 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 31 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,00 % ročně z částky 31 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 31 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 31 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 a za dobu od 1. 1. 2020 do zaplacení, s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanoveného Českou národní bankou a je platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že žalovaná strana (dále označená též jako dlužník) uzavřela dne 30. 4. 2008 se společností právnická osoba (dále označený též jako poskytovatel půjčky) smlouvu o půjčce číslo. Na základě této smlouvy byly žalované straně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč, které se žalovaná strana zavázala uhradit spolu se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky v částce 21 576 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 52 576 Kč měla žalovaná strana uhradit formou 53 týdenních splátek po 992 Kč. Žalovaná strana však uhradila pouze 15 576 Kč. Pohledávka poskytovatele půjčky za dlužníkem byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na právnická osoba S.à.r.l. (dále označená též jako přechodný věřitel). Dlužná částka byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupena na společnost právnická osoba

3. Dlužnou částku tvoří jistina, zbývající část souhrnného poplatku a úroky z prodlení.

4. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s článkem 6 , podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.

5. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2003 sp. zn. ).

6. Podle , 2 k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost ( ) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní.

7. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila. Lze tak uzavřít, že na straně žalované strany nebyla vznesena žádná námitka, která by činila uplatněný nárok jakkoliv sporným. Uplatněný nárok je dle tvrzených skutečností zjevně opodstatněný.

8. Protože věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání ( ) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky ( ). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán.

9. Proto soud rozhodl bez nařízení jednání a žalobě plně vyhověl.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 vyhotoveného poskytovatelem půjčky, ve spojení s podacím archem ze dne 22. 7. 2015, jakož i z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 9. 2018 vyhotoveného předchozím věřitelem, ve spojení s podacím archem ze dne 14. 9. 2018, má soud za zjištěné, že na žalující stranu byla postoupena pohledávka, která je předmětem řízení ( , ).

11. u zachycující obsah smlouvy o půjčce číslo uzavřenou dne 30. 4. 2008 v režimu mezi předchozím věřitelem a dlužníkem byla prokázána tvrzení žalující strany o sjednání smlouvy o půjčce, její výši a výši souhrnného poplatku, který se dlužník zavázal spolu s jistinou uhradit tak, jak je uvedeno v žalobě. Bylo z ní dále zjištěno, že půjčka měla být splácena v pravidelných týdenních splátkách. Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky. u bylo rovněž prokázáno přenechání uvedené částky, což dlužník stvrdil podpisem smlouvy o půjčce.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 1. 2020 spolu s podacím archem ze dne 13. 1. 2020 má soud za zjištěné, že žalovaná strana byla ohledně dluhu upomenuta.

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr.

14. Vzhledem k  se věc posuzuje podle , (dále jen ), ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť jde o práva a povinnosti vzniklé před 1. 1. 2014. Vztah z postoupení se pak řídí

15. Na žalující stranu byla postoupena vymáhaná pohledávka. Dlužníkovi bylo postoupení pohledávky předchozím věřitelem oznámeno ( , ). Tím bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. ).

16. Mezi dlužníkem a předchozím věřitelem byla uzavřena smlouva o půjčce a dlužníkovi byly přenechány finanční prostředky ( ). Dlužník měl půjčku hradit ve splátkách a zaplatit sjednaný souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky. Zákon připouští, aby smlouva o půjčce byla sjednána jako úplatná ( ), přičemž způsob úročení lze dohodnout, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013 sp. zn. , nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li půjčka v této lhůtě vrácena), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí půjčky do její splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí.

17. Dlužník smlouvu nezpochybnil. Bylo na něm, aby prokázal, že k prodlení s vrácením půjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo a že půjčku vrátil, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2002 sp. zn. a ze dne 24. 7. 2008 sp. zn. ). Dlužník nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení neprokázal.

18. Dlužník původnímu, předchozímu ani současnému věřiteli platby neuhradil, a proto byla žaloba shledána po právu. Dlužník neprokázal, že dlužné částky vrátil řádně a včas, je proto v prodlení a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení ( , 2 ). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. ). Úrok z prodlení náleží v zákonné výši dle ke dni okamžiku prodlení.

19. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.

20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle , přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně.

21. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále žalující straně náleží odměna za zastupování, jelikož byla zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), z tarifní hodnoty určené podle AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění) byla stanovena podle AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 2 úkony právní služby dle AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby) a 1 úkon právní služby dle AT s příslušnou sazbou odměny ve výši jedné poloviny (jednoduchá výzva k plnění).

22. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o půjčce mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. ). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit AT.

23. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy žalující straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku.

24. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.