Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
17 C 68/2021-35
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Librovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 9 % p.a. od 30. 8. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Co do kapitalizovaného úroku ve výši 728,13 Kč se žalobní návrh zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 1 368 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 9 % p.a. od 30. 8. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do kapitalizovaného úroku ve výši 728,13 Kč se žalobní návrh zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 1 368 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 12. 2020 domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 10 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru. Uvedla, že dne 29. 5. 2018 uzavřel žalovaný s jejím právním předchůdcem, společností právnická osoba, smlouvu o revolvingovém úvěru. Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránkách právnická osoba. Žalovaný doručil společnosti prostřednictvím webového rozhraní žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Společnost následně prověřila totožnost dlužníka, posoudila jeho úvěruschopnost a na základě tohoto zhodnocení zaslala dlužníkovi nabídku k uzavření smlouvy o úvěru ve formě návrhu textu smlouvy včetně textu obchodních podmínek a dalších součástí smlouvy. Žalovaný potvrdil, že se s textem smlouvy seznámil a vyjádřil svou vůli akceptovat nabídku společnosti tak, že ve svém uživatelském účtu vložil do příslušného pole unikátní identifikační kód, který mu byl zaslán na telefonní číslo, jež uvedl v rámci registrace. Klikl na příslušnou ikonu a potvrdil, že má zájem být vázán smlouvou o revolvingovém úvěru. Odesláním akceptace nabídky na základě vložení unikátního identifikačního kódu, který slouží jako elektronický podpis a jedinečná identifikace žalovaného, došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalovanému neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání finančních prostředků až do úvěrového limitu 35 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal splatit věřiteli úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru, v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaný na základě uvedené smlouvy čerpal částku 10 000 Kč, neuhradil však ani minimální pravidelnou splátku, byla proto vyzván k úhradě dlužných částek formou výpisů, ale ani přes výzvy dluh neuhradil. Žalobkyně se tak domáhá vrácení jistiny ve výši 10 000 Kč a sjednaného úroku ve výši 8,5 % ročně v kapitalizované výši 728,13 Kč a zákonného úroku z prodlení.
K výzvě soudu žalobkyně neprokázala ani netvrdila, jakým konkrétním způsobem byla jejím právním předchůdcem zkoumána a ověřena schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr.
2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 15. 3. 2021, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 5. 3. 2021).
3. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019, kdy společnost právnická osoba postoupila pohledávku společnosti právnická osoba, která následně pohledávku dne 19. 12. 2019 postoupila žalobkyni.
4. Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 29. 5. 2018 bylo prokázáno, že touto se právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba) zavázal poskytnout žalovanému úvěr do úvěrového limitu ve výši 50 000 Kč. Úroková sazba byla dohodnuta dle platného sazebníku a ke dni uzavření smlouvy činila 8,5 % měsíčně. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky a poplatky za čerpání pravidelnými měsíčními splátkami odpovídajícími minimálním splátkám ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem a poplatkem za čerpání nebo částkou 1 000 Kč dle toho, která z těchto dvou položek je vyšší, a to vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem 29. 5. 2018.
Dle výpisů z účtu (platební informace) byla žalovanému dne 29. 5. 2018 poskytnuta částka 7 000 Kč a 3 000 Kč. Měl uhradit:
- do 29. 6. 2018 částku 1 250 Kč,
- do 29. 7. 2018 částku 2 641 Kč (v kolonce neuhrazené částky z minulého období byla uvedena částka 1 250 Kč)
- do 29. 8. 2018 částku 4 173,09 Kč (v kolonce neuhrazené částky z minulého období bylo konstatováno 2 641 Kč).
Je tedy zřejmé, že žalovaný na dluh ničeho neuhradil.
5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze zčásti. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
11. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné důkazy, žádné listiny prokazující, že by provedla ověření příjmů a výdajů žalovaného, v rámci žalobních tvrzení se pouze omezila na konstatování, že právní předchůdce žalobkyně prověřil totožnost dlužníka a kladně posoudil jeho úvěruschopnost. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právní předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 číslo, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 číslo, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU číslo – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné příjmy ani výdaje žalovaného nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté zápůjčky. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, žalovaný do současné doby ničeho neuhradil, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni poskytnutou částku ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nař. vl. číslo Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).
12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně byla v řízení neúspěšná v poměrně nepatrné části. Žalobkyni tak byly přiznány náklady řízení, které byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 400 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 200 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 100 Kč paušál (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. 168 Kč Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 1 368 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o soudní výkon rozhodnutí.