Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 13/2021-28
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 18 343 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 344 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 344 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 999 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 316,61 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 872,21 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 935,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 451,72 Kč, úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 3 395,45 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 395,45 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 051,45 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 344 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 344 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 999 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 316,61 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 872,21 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 935,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 451,72 Kč, úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 3 395,45 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 395,45 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 051,45 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 343 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o zápůjčce, které s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. Ta před sjednáním obou smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě jí poskytnutých informací a dokladů. Na základě smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne datum se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit rovněž úrok ve výši 1 400 Kč (sazba 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 290 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, jelikož na svůj dluh uhradila celkem 3 596 Kč, z toho na úrok bylo započítáno 1 400 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 308,36 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 827,64 Kč a na poplatek za životní pojištění 60 Kč. Žalobkyně proto vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou jistinu ve výši 10 000 Kč a na dlužné úhrady ve výši 4 094,00 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 6 872,21 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 28. 1. 2017 do 6. 12. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 316,61 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 4. 2. 2017 do 6. 12. 2019), úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
2. Na základě smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne datum se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit rovněž úrok ve výši 637 Kč (sazba 20,98 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 100 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 172 Kč, a to vše v 43 týdenních splátkách po 263 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, jelikož na svůj dluh uhradila celkem 7 060 Kč, z toho bylo započítáno na jistinu 3 604,55 Kč, na úrok 637 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 400 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 311,07 Kč a na poplatek za životní pojištění 107,38 Kč. Žalobkyně proto vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou jistinu ve výši 3 395,45 Kč a dlužné úhrady ve výši 853,55 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 2 451,72 Kč (úrok ve výši 20,98 % ročně z částky 3 395,45 Kč od 16. 7. 2016 do 6. 12. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 935,41 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 3 395,45 Kč od 23. 7. 2016 do 6. 12. 2019), úroků ve výši 20,98 % ročně z částky 3 395,45 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky 3 395,45 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.
4. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč, který představuje úrok ve výši 1 400 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 23,72 % ročně), poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a rovněž poplatkem za životní pojištění ve výši 290 Kč, splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 305 Kč.
5. Ze zákaznické karty klienta ze dne datum soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že žije v bytě s partnerem, má 3 vyživovací povinnosti, nevlastní vozidlo, má u právní předchůdkyně žalobkyně aktivní půjčku, u jiných poskytovatelů nikoliv. Její příjem ze zaměstnání činí 7 600 Kč, partnerův pak 17 000 Kč, pobírá přídavky ve výši 1 500 Kč. Mezi měsíční výdaje žalované patřil nájem/inkaso v částce 1 200 Kč, výdaje domácnosti 9 000 Kč, splátky ve výši 1 100 Kč a rovněž výdaje na telefon v částce 200 Kč. Jako použitelný příjem uvedla 14 600 Kč. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že žalovaná předložila občanský průkaz, SIPO a výměr státní podpory.
6. Mezi společností právnická osoba a žalovanou byla dále dne uzavřena dne datum sjednána smlouva o půjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 4 137 Kč, který představuje úrok ve výši 637 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 20,98 % ročně), poplatek za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 100 Kč a dále poplatkem za životní pojištění ve výši 172 Kč, splatit v pravidelných 43 týdenních splátkách ve výši 263 Kč.
7. Ze zákaznické karty klienta ze dne datum soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že žije ve vlastním bytě, má 3 vyživovací povinnosti, nevlastní vozidlo, má u právní předchůdkyně žalobkyně aktivní půjčku, u jiných poskytovatelů nikoliv. Její příjem představuje státní podpora ve výši 9 100 Kč. Mezi měsíční výdaje žalované patřil nájem/inkaso v částce 1 000 Kč, splátky ve výši 1 000 Kč, výdaje na telefon v částce 200 Kč a náklady na domácnost v částce 5 000 Kč. Jako použitelný příjem uvedla 1 900 Kč. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že žalovaná předložila občanský průkaz a výměr státní podpory.
8. Žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalované.
9. Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky. V jejich čl. 8 bylo sjednáno, že pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má poskytovatel zápůjčky právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Podle čl. 18 je smlouva účinná až do uhrazení celkové dlužné částky.
10. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalované byla tato skutečnost, společně s výzvou k úhradě dlužné částky 18 343 Kč do 10 dnů, oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dne 7. 1. 2020. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek rovněž předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020, odeslanou dne 10. 5. 2020.
11. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Z citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že před poskytnutím úvěru je povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a pokud tak neučiní, smlouva je absolutně neplatná. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.
16. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Žalobkyně sice v rámci doplnění žaloby vyložila, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalované, uvedla, z jakých hodnot příjmů a výdajů vycházela, nicméně ani přes výzvu soudu tato své tvrzení nepodložila jedinou listino u, ze které by bylo možné pravdivost těchto údajů posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznické kartě jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalované. Žalobkyně tedy s ohledem na § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého„ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5 , 7 a 9 nesplnil, neprokázala, že by skutečně provedla lustraci žalované v jí tvrzených registrech a že by jí žalovaná předložila listin y obsahující údaje o majetkové situaci žalované. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil soudu veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v zákaznické kartě spotřebitelem předloženy, nelze mít za prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení nepodložená relevantními důkazy. Žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje a tím pádem dokazuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé.
17. Dále je ve vztahu k argumentaci žalobkyně ještě třeba zmínit, že se zde jedná o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně se nemůže zprostit jejího splnění s odkazem na povinnost žalované jednat poctivě. Takový přístup nemůže požívat právní ochrany. Ani porušení povinnosti poctivého jednání při uzavírání úvěrových smluv nemůže vést poskytovatele úvěru ke zproštění jeho povinnosti dostát požadavkům § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se ji zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení.
18. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované. Provedené posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.
19. Obě předmětné smlouvy je tedy třeba považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalobkyně tak měla vůči žalované z titulu obou smluv od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Na základě smlouvy ze dne datum měla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 10 000 Kč, přičemž z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy uhradila částku 3 596 Kč. Na základě smlouvy ze dne datum měla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 7 000 Kč, přičemž doposud uhradila 7 060 Kč a je tak zřejmé, že přeplatila poskytnutou jistinu, když uhradila o 60 Kč více, než bylo její povinností.
20. Soud přihlédl k čl. 2 smluvních podmínek, podle kterých v případě uzavření více než jedné smlouvy budou jakékoliv splátky zaplacené zákazníkem v daném období použity na úhradu splátek všech jednotlivých půjček, a to v pořadí od splátky splatné nejdříve a bude-li takto splatných splátek vícero, pak se tyto uhradí poměrně v závislosti na výši splátek jednotlivých půjček. V případě, že částka zaplacená zákazníkem přesáhne souhrn všech takto splatných splátek, vzniklý přeplatek se použije na předčasné splacení jednotlivých půjček, a to v pořadí od půjčky poskytnuté nejdříve. Za této situace je třeba vyjít z toho, že žalovaná byla povinen vrátit poskytnutou jistinu obou zápůjček v celkové výši 17 000 Kč (10 000 Kč + 7 000 Kč), přičemž právní předchůdkyni žalobkyně uhradila 10 656 Kč (3 596 Kč + 7 060 Kč). Žalované tak zbývá uhradit na jistině celkem 6 344 Kč. Soud rovněž poukazuje, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002 , nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007 ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.
21. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně při zohlednění požadavku na zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení požadovala úroky z prodlení od 4. 2. 2017 (v případě smlouvy ze dne 18. 12. 2015) a od 23. 7. 2016 (v případě smlouvy ze dne 18. 9. 2015), soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení až od 21. 1. 2020. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky z titulu obou (absolutně neplatných) smluv do deseti dnů od doručení tohoto dopisu a které žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne 7. 1. 2020. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalované výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že se tak stalo dne 10. 1. 2020, pročež poslední den lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení nastal dne 20. 1. 2020. Soud proto přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to v požadované výši 8,05 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni vzniku prodlení žalované.
22. Co do zbývající požadované částky 11 199 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 316,61 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 872,21 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 935,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 451,72 Kč, úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 3 395,45 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 395,45 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2021 a z částky 7 051,45 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, je žaloba nedůvodná a soud žalobu v této části zamítl, jak plyne z výroku II. tohoto rozhodnutí.
23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala k okamžiku podání žaloby (a to včetně příslušenství). S ohledem na to, že v řízení byla zcela zjevně úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.