Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 14/2021-58

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa, země

o zaplacení 42 274 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 42 274 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 565,33 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 831,24 Kč se 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 18 852,31 Kč od 21.5.2020 do zaplacení a s 15 % ročním úrokem z částky 17 401,87 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 42 274 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 565,33 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 831,24 Kč se 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 18 852,31 Kč od 21.5.2020 do zaplacení a s 15 % ročním úrokem z částky 17 401,87 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 42 274 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 565,33 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 831,24 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 852,31 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 17 401,87 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne 15. 3. 2018 uzavřena smlouva o úvěru číslo. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr především na základě informací získaných od žalovaného, které se týkaly jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, a tyto informace byly ověřeny na základě předložených dokladů a zaznamenány v žádosti o úvěr. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že poskytl pravdivé a úplné údaje. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 1 925 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 000 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1 847 Kč a úhradou za možnost platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 600 Kč Celkem se zavázal vrátit 36 372 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 598 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 5. 2019. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 11. 9. 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla právo žádat uhrazení dosud neuhrazené jistiny úvěru ve výši 17 401,87 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 450,44 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3 095,41 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 1 587,75 Kč a úhrady za možnost platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 7 738,53 Kč. Pohledávka za žalovaným byla dne 24. 6. 2020 postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Na dlužnou částku nebylo od postoupení ze strany žalovaného ničeho uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, k věci se nijak nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že je žalovaný státním příslušníkem Slovenské republiky, jde o věc s cizím prvkem, je třeba zkoumat, zda je ve věci dána pravomoc soudu České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Na tuto věc se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 Sb. ze dne 12. 12. 2012, podle kterého je dána příslušnost soudu České republiky podle článku 17 odst. 1 písm. c) a článku 18 odst. 2. Mezinárodně příslušný Okresní soud v Benešově postupoval dle českého procesního předpisu ( , (dále jen„ “)).

4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice. Z y označené jako smlouva úvěru číslo včetně předpisu splátek vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 15. 3. 2018 se žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 1 925 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 9 000 Kč, úhradou za vyhodnocení úvěru ve výši 1 847 a inkasním poplatkem ve výši 3 600 Kč Celkem se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 36 372 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 598 Kč Součástí smlouvy byly smluvní podmínky upravující postup při případném prodlení žalovaného. Dle transakční historie zaplatil žalovaný na poskytnutou částku celkem 5 098 Kč.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 včetně přílohy a oznámením postoupení pohledávky spolu s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku žalobkyni a žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 24. 7. 2020. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 23. 11. 2020 k úhradě dluhu.

6. Ke způsobu, jakým právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného daný úvěr splatit, žalobkyně soudu doložila žádost žalovaného o úvěr, jeho výplatní pásky za období listopad 2017 až leden 2018 a pracovní smlouvu. Ze žádosti o úvěr, výplatních pásek a pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy zaměstnán u právnická osoba a. s. s průměrnou čistou mzdou ve výši 18 500 Kč. Jeho měsíční výdaje činily dle žádosti 4 500 Kč za bydlení a energie, 3 410 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady a 1 000 Kč na splátky půjček, celkem tedy výdaje činily částku 8 910 Kč. Dále o sobě uvedl, že je svobodný a bezdětný a bydlí v nájmu. V žádosti byly odškrtnuty položky, které dokládaly příjmy žalovaného, a to výplatní pásky a pracovní smlouva.

7. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne 15. 3. 2018 u s názvem smlouva o úvěru, na základě níž mu byla v hotovosti při jejím uzavření poskytnuta částka 20 000 Kč. obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s úvěrem též úrok a poplatky za vymezené a specifikované služby. Žalobkyně netvrdila, kolik žalovaný na poskytnutou částku uhradil, dle transakční historie se jednalo o částku 5 098 Kč. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla dne 24. 6. 2020 postoupena žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila. Ani přes výzvu k plnění žalovaný ničeho dalšího neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze na základě jeho tvrzení v žádosti o úvěr, pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaného.

8. Při právním posouzení věci soud vycházel ze , (dále jen„ o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

16. Podle a b) , (dále jen„ “) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost ( ) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle , nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

17. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru podepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala.

18. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR 21/ 2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

19. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru se dále opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že byly řádně zhodnoceny informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do žádosti o úvěr. Ke způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doložila pouze žádost žalovaného o úvěr, pracovní smlouvu a výplatní pásky, jiné y doloženy nebyly. Takový způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (pouze na základě jeho prohlášení a listin prokazujících jeho příjem) není v souladu se shora uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu. Věřitel je totiž povinen přezkoumat nejen příjmovou, ale i výdajovou stránku dlužníka a vycházet nikoliv z pouhých tvrzení, ale z objektivně doložených faktů. Právní předchůdkyně žalobkyně si nechala předložit doklady vztahující se k příjmové stránce, výdajovou stránku však blíže nezkoumala a spokojila se s pouhým prohlášením dlužníka. Žalobkyně ani žalovaného neprověřila v základních informačních systémech, do nichž má přístup. Tento způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní je proto nedostatečný.

21. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Dospěl však k závěru, že je na místě žalobu zcela zamítnout, neboť žalobkyně neuvedla dostatečná skutková tvrzení, z nichž by bylo možné zjistit obsah závazku, a to zejména jaká byla výše poplatků za poskytnutí úvěru a zda a jakou částku žalovaný na poskytnutou částku uhradil. Skutková tvrzení uvedená v žalobě jsou ve vzájemném rozporu, neboť žalobkyně nejprve tvrdí, že inkasní poplatek činil 3 600 Kč, následně však v bodu II. žaloby uvádí, že žalovaný dosud neuhradil na inkasním poplatku částku 7 738,53 Kč. Soudu tak není zřejmé, jaká byla skutečná výše inkasního poplatku a jakou částku tedy žalovaný na poskytnutou částku uhradil, neboť pro nepřezkoumatelnost nelze ani uhrazenou částku dopočítat. Soud současně zdůrazňuje, že částka, kterou žalovaný dosud uhradil, je sice částečně zjistitelná z transakční historie, skutková tvrzení však nelze nahrazovat skutečnostmi zjištěnými dokazováním. Žalobkyně tak nesplnila povinnosti, které má podle , a svou neúčastí při jednání se zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů, přičemž k podmíněné žádosti žalobkyně o odročení soud nemohl s ohledem na přihlédnout. Případné bezdůvodné obohacení žalovaného tedy nebylo možné pro nedostatečná skutková tvrzení žalobkyně řádně zjistit.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).