Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 3/2021-35

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 11 285,58 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 700 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 585,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 327,73 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 052,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 863,65 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019, úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 863,65 Kč od 25. 6.2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 863,65 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 163,65 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 700 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 585,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 327,73 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 052,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 863,65 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019, úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 863,65 Kč od 25. 6.2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 863,65 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 163,65 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 285,58 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba Ta před sjednáním smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Žalovaný podpisem zákaznické karty stvrdil správnost všech jím uváděných údajů. Žalobkyně rovněž poukázala, že nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost klienta nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Na základě uvedené smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, za což se žalovaný zavázal vedle jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 5 330 Kč, která představuje úrok ve výši 932 Kč (sazba 29 % ročně), odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 054 Kč a náklady za administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti ve výši ve výši 2 344 Kč, a to vše v 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil 300 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině 6 863,65 Kč a na dlužném poplatku 4 421,93 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 2 327,73 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z částky 6 863,65 Kč za dobu od 30. 4. 2018 do 24. 6. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 052,86 Kč (ve výši 8,05 % ročně z částky od 6 863,65 Kč za období od 8. 8. 2017 do 24. 6. 2019, úroků ve výši 29 % ročně z částky 6 863,65 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 863,65 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s  rozhodl bez nařízení jednání.

3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 5 330 Kč, který představuje úrok ve výši 932 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 29 % ročně), poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 054 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 344 Kč, splatit v pravidelných 45 týdenních splátkách ve výši 274 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. V jejich čl. 10 bylo sjednáno, že pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má poskytovatel zápůjčky právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Podle čl. 18 je smlouva účinná až do uhrazení celkové dlužné částky.

4. Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalovanému byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž žalovaný uhradil na svůj dluh 300 Kč.

5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost, včetně výzvy k úhradě částky 17 185,58 Kč do 10 dnů, oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dne 17. 7. 2019.

6. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky rovněž předžalobní upomínkou ze dne 12. 3. 2020, odeslanou následujícího dne.

7. Ze zákaznické karty klienta ze dne datum soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je zaměstnán na dohodu o provedení práce jako administrativní pracovník, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije s rodiči, nevlastní osobní automobil, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Co se týče příjmové stránky, žalovaný uvedl, že má jeden zdroj příjmů, přičemž jeho příjem dosahuje celkem 14 900 Kč (čistý příjem 9 900 Kč a ostatní příjem ve výši 5 000 Kč). Odhadované měsíční výdaje žadatele činily 4 000 Kč.

8. Žalobkyně doložila dohodu o provedení administrativní práce ze dne datum se sjednanou odměnou ve výši 9 900 Kč měsíčně a výplatní pásky žalovaného za období březen až květen 2017.

9. Při právním posouzení věci vycházel soud ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Soud má s ohledem na předložené listinné důkazy za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovaný v den podpisu obdržel v hotovosti částku 7 000 Kč.

15. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Uvedená zákonná povinnost totiž chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

16. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu k námitkám žalobkyně konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Soud dále poukazuje, že ke shodnému závěru lze dospět i s ohledem na a směrnice č. 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Jak plyne z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k  , uvedené články směrnice ukládají vnitrostátnímu soudu, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda věřitel před uzavřením smlouvy posuzoval úvěruschopnost spotřebitele, a pokud ten takto neučinil, aby z toho vyvodil důsledky odpovídající vnitrostátnímu právu. Není možné, aby sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu, se uplatnily pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ustanovení je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem. Soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

17. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

18. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z údajů, které uvedl v zákaznické kartě s tím, že neměla důvod pochybovat o věrohodnosti jím sdělených informací. Co se týče samotné této y, soud konstatuje, že poskytovatel úvěru nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení.

19. Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že má jeden zdroj příjmu, a to ze zaměstnání ve výši 9 900 Kč, k čemuž si právní předchůdkyně žalobkyně správně vyžádala dohodu o provedení práce a mzdové výměry žalovaného. Žalovaný dále uvedl, že jeho další příjmy jsou tvořeny částkou 5 000 Kč. Co přesně tato položka v sobě zahrnuje, však nebylo žalobkyní ani dotvrzeno a především doloženo žádnými podklady, aby bylo umožněno na danou částku nahlížet jako na průkazný ukazatel příjmové stránky žalovaného.

20. Co se však týče výdajů žalovaného, žalobkyně neprokázala, že by tyto byly ze strany její právní předchůdkyně relevantně prověřovány. Soud tedy nemá za jakkoliv prokázané to, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala jednotlivé výdaje žalovaného. Pokud jde o náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka, žalovaný uvedl, že bydlí společně s rodiči. V této situaci pak bylo dle soudu povinností i v zájmu právní předchůdkyně žalobkyně tuto skutečnost prověřit, kupříkladu požadovat po žalovaném doložení prohlášení rodičů o tom, že s nimi žalovaný skutečně bydlí a zda a kolik jim případně přispívá na bydlení. Žalobkyně se spokojila s uvedením odhadovaných měsíčních výdajů žalovaného v částce 4 000 Kč. Z tohoto souhrnného odhadu však nelze podle soudu zjistit nic o konkrétních pravidelných a očekávatelných výdajích žalovaného, tedy zda má výdaje na cestování do zaměstnání (a to i vzhledem k tomu, že se místo výkonu práce nenachází v místě bydliště žalovaného), stravu či záliby. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepodložila jedinou u, ze které by bylo možné pravdivost těchto údajů posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznické kartě jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalovaného.

21. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala výdajovou stránku žalovaného. Nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl pravidelně, každý týden, splácet po sjednanou dobu splátky zápůjčky. Posouzení úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně je proto třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti zjevně narušuje veřejný pořádek.

22. Posuzovanou smlouvu je třeba považovat od počátku za absolutně neplatnou. Žalobkyně proto má vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný měl právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 7 000 Kč, přičemž z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy uhradil toliko 300 Kč a zbývá mu uhradit na jistině celkem 6 700 Kč. Soud rovněž poukazuje, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

23. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle o. z. ve spojení s Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od 8. 8. 2017 (při zohlednění požadavku na zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení), soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení až od 2. 8. 2019. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky z titulu obou (absolutně neplatných) smluv do deseti dnů od doručení tohoto dopisu a které žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne 17. 7. 2019. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému výzva doručena, má se s ohledem na o. z. za to, že se tak stalo 22. 7. 2019, pročež poslední den lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení nastal dne 1. 8. 2019. Soud proto přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení za dobu od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to v požadované výši 8,05 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni vzniku prodlení žalovaného.

24. Co do zbývající požadované částky 4 585,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 327,73 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 052,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 863,65 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019, úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 863,65 Kč od 25. 6.2019 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 863,65 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019 a dále z částky 163,65 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, je žaloba nedůvodná a soud ji v této části zamítl, jak plyne z výroku II. tohoto rozhodnutí.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala k okamžiku podání žaloby. S ohledem na to, že v řízení byl zcela zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.