Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 14/2020-115
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
2. celé jméno žalované, datum narození
bytem adresa žalované, země
pro zaplacení 1 821 539,08 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku ve výši 1 821 539,08 Kč spolu se smluvním úrokem z částky 380 000 Kč ve výši 4,3 % p. a. od 1. 9. 2019 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení z částky 380 000 Kč ve výši 10 % p. a. od 1. 9. 2019 do zaplacení, spolu se smluvním úrokem z částky 1 440 000 Kč ve výši 2,2 % p. a. od 1. 9. 2019 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení z částky 1 440 000 Kč ve výši 10 % p. a. od 1. 9. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaní jsou povinni uhradit společně a nerozdílně k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 159 517 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku ve výši 1 821 539,08 Kč spolu se smluvním úrokem z částky 380 000 Kč ve výši 4,3 % p. a. od 1. 9. 2019 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení z částky 380 000 Kč ve výši 10 % p. a. od 1. 9. 2019 do zaplacení, spolu se smluvním úrokem z částky 1 440 000 Kč ve výši 2,2 % p. a. od 1. 9. 2019 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení z částky 1 440 000 Kč ve výši 10 % p. a. od 1. 9. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaní jsou povinni uhradit společně a nerozdílně k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 159 517 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaných zaplacení částky 1 821 539,08 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný č. 1 uzavřel dne datum a dne datum smlouvy o stavebním spoření a následně dne datum uzavřeli oba žalovaní se žalobkyní smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo číslo. Na základě uzavřených smluv žalobkyně poskytla žalovaným meziúvěry ve výši 380 000 Kč a ve výši 1 440 000 Kč. Žalovaní byli povinni hradit úroky z meziúvěrů sjednanými splátkami a současně provádět vklady na vkladové účty stavebního spoření. Žalovaní však stanovené platby nehradili řádně a včas. Dopisy ze dne 8. 8. 2019 a ze dne 9. 8. 2019 žalobkyně proto odstoupila od smluv o meziúvěru a pohledávky se staly splatnými ke dni datum. Téhož dne bylo provedeno zúčtování finančních prostředků z vkladových účtů žalovaného č. 1 oproti pohledávkám žalobkyně. Z titulu první smlouvy se žalobkyně domáhá neuhrazené jistiny 380 000 Kč, úroků do data odstoupení ve výši 1 348,18 Kč, smluvního úroku 4,3 % ročně a zákonného úroku z prodlení 10 % ročně oboje z částky 380 000 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení. Z titulu druhé smlouvy se žalobkyně domáhá neuhrazené jistiny 1 440 000 Kč a úroků do data odstoupení 190,90 Kč. Dále se domáhá smluvního úroku 2,2 % ročně a zákonného úroku 10 % ročně obojí z částky 1 440 000 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaný č. 1 se k žalobě nevyjádřil. Žalovaná č. 2 se sice k žalobě, která jí byla doručena prostřednictvím slovenského soudu (doručovanou zásilku si žalovaná č. 2 osobně převzala dne 25. 5. 2020), vyjádřila, a to prostým e-mailem dne 19. 12. 2020 bez uznávaného elektronického podpisu a dále podáním ze dne 3. 3. 2021 odeslaným z datové schránky advokáta, přičemž ale výslovně uvedla, že ji advokát v řízení nezastupuje a pouze její vyjádření odesílá z datové schránky, tato svá podání žalovaná ale nedoplnila doložením originálu, proto soud nemohl k těmto podáním přihlížet (§ 42 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Soud ve věci nařídil jednání a z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z návrhu ze dne datum na uzavření smlouvy o stavebním spoření č. ú. číslo soud zjistil, že žalovaný č. 1 navrhl žalobkyni uzavření smlouvy o stavebním spoření s cílovou částkou 350 000 Kč. Návrh na uzavření smlouvy podal sám žalovaný žalobkyni na zvláštním tiskopisu žalobkyně jako stavební spořitelny, následně došlo k uzavření smlouvy o stavebním spoření. Z žádosti o poskytnutí meziúvěru ze dne datum, návrhů na zvýšení cílové částky ze dne datum a ze dne datum a z potvrzení ze dne datum soud zjistil, že žalovaní požádali o poskytnutí meziúvěru, přičemž následně došlo ke zvýšení cílové částky stavebního spoření na 380 000 Kč. Meziúvěr žádali žalovaní ke koupi bytu. Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo ze dne datum vyplývá, že žalovaný č. 1 uzavřel se žalobkyní smlouvu o meziúvěru a úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky (meziúvěr) do výše 380 000 Kč. Žalovaný se zavázal až do přidělení cílové částky stavebního spoření (poskytnutí úvěru) hradit úroky z meziúvěru ve výši 5,1 % p. a. (1 615 Kč měsíčně) a pravidelné měsíční vklady na účet stavebního spoření ve výši 988 Kč. Současně se zavázal hradit poplatky za vedení vkladového a meziúvěrového účtu a další poplatky dle sazebníku. Dle čl. 8 smlouvy platí, že v případě porušení uvedených v čl. J odst. 1 obecných úvěrových podmínek (prodlení se zaplacením více než dvou splátek úvěru ze stavebního spoření nebo úroků z meziúvěru nebo jedné takové splátky po dobu delší než 3 měsíce, nebo pokud by žalovaní neprováděli sjednané měsíční vklady), měla žalobkyně právo od úvěrové smlouvy odstoupit, nebo vyzvat k okamžitému splacení meziúvěru a dalších dluhů ze smlouvy. Odstoupením se stanou nesplacené úroky, úroky z prodlení a další úhrady ke dni účinnosti odstoupení součástí nesplacené jistiny úvěru. Dle bodu 9 písm. e) smlouvy byl úvěr zajištěn zástavou pohledávky ze smlouvy o stavebním spoření, kdy dluh z meziúvěru po splatnosti mohl být uhrazen z prostředků na účtu stavebního spoření. Dle přílohy k úvěrové smlouvě žalovaný obdržel slevu z úrokové sazby meziúvěru ve výši - 0,8 % ročně. V případě nedodržení nároku na slevu mohly být úroky opět zvýšeny. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření a obecné úvěrové podmínky. Na základě dodatku ze dne datum schváleného dne datum vznikl žalované č. 2 závazek plnit společně a nerozdílně se žalovaným č. 1 dluhy vzniklé z této úvěrové smlouvy. Z žádostí o čerpání meziúvěru ze dne datum soud zjistil, že žalovaným byly žádosti o čerpání žalobkyní schváleny a bylo jim povoleno čerpání meziúvěru ve výši celkem 380 000 Kč. Z oznámení o čerpání finančních prostředků ze dne datum soud zjistil, že žalovaní vyčerpali celkovou částku meziúvěru 380 000 Kč. Současně jim bylo oznámeno, jaké platby mají hradit. Následně od 1. 8. 2019 byla zvýšena sazba z meziúvěru na 4,7 % ročně z důvodu nedodržení podmínky trvání práva na slevu.
4. Z návrhu ze dne datum na uzavření smlouvy o stavebním spoření č. ú. číslo soud zjistil, že žalovaný č. 1 navrhl žalobkyni uzavření smlouvy o stavebním spoření s cílovou částkou 1 460 000 Kč. Návrh na uzavření smlouvy podal sám žalovaný žalobkyni na zvláštním tiskopisu žalobkyně jako stavební spořitelny a následně došlo k uzavření smlouvy o stavebním spoření. Z žádosti o poskytnutí meziúvěru ze dne datum, návrhu na snížení cílové částky ze dne datum a z potvrzení ze dne datum soud zjistil, že žalovaní požádali o poskytnutí meziúvěru, současně došlo ke snížení cílové částky stavebního spoření na 1 440 000 Kč. Meziúvěr žádali žalovaní ke koupi bytu. Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo ze dne datum vyplývá, že žalovaný č. 1 uzavřel se žalobkyní smlouvu o meziúvěru a úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému č. 1 finanční prostředky (meziúvěr) do výše 1 440 000 Kč. Žalovaný č. 1 se zavázal až do přidělení cílové částky stavebního spoření (poskytnutí úvěru) hradit úroky z meziúvěru ve výši 2,6 % p. a. (3 120 Kč měsíčně) a pravidelné měsíční vklady na účet stavebního spoření ve výši 3 024 Kč. Současně se zavázal hradit poplatky za vedení vkladového a meziúvěrového účtu a další poplatky dle sazebníku. Dle čl. 8 smlouvy platí, že v případě porušení uvedených v čl. J odst. 1 obecných úvěrových podmínek (prodlení se zaplacením více než dvou splátek úvěru ze stavebního spoření nebo úroků z meziúvěru nebo jedné takové splátky po dobu delší než 3 měsíce, nebo pokud by žalovaní neprováděli sjednané měsíční vklady), měla žalobkyně právo od úvěrové smlouvy odstoupit, nebo vyzvat k okamžitému splacení meziúvěru a dalších dluhů ze smlouvy. Odstoupením se stanou nesplacené úroky, úroky z prodlení a další úhrady ke dni účinnosti odstoupení součástí nesplacené jistiny úvěru. Dle bodu 9 písm. e) smlouvy byl úvěr zajištěn zástavou pohledávky z každé smlouvy o stavebním spoření, dluh po splatnosti tak mohl být uhrazen z prostředků na účtu stavebního spoření. Žalovaný obdržel slevu z úrokové sazby meziúvěru ve výši - 0,4 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření a obecné úvěrové podmínky. Na základě dodatku ze dne datum vznikl žalované číslo závazek plnit společně a nerozdílně se žalovaným č. 1 dluhy vzniklé z této úvěrové smlouvy. Z žádostí o čerpání meziúvěru ze dne datum soud zjistil, že žalovaným byly žádosti o čerpání žalobkyní schváleny a bylo jim povoleno čerpání meziúvěru ve výši celkem 1 320 000 Kč, 74 400 Kč a 44 600 Kč. Z informací o předčasném splacení meziúvěru byla zjištěna dlužná částka z meziúvěru ke dni datum. Z oznámení o čerpání finančních prostředků ze dne datum soud zjistil, že žalovaní vyčerpali celkovou částku meziúvěru 1 439 000 Kč a částku 1 000 Kč k úhradě poplatku za poskytnutí meziúvěru. Současně jim bylo žalobkyní oznámeno, jaké platby mají hradit. Následně dne 26. 6. 2018 žalovaný č. 1 oznámil žalobkyni změnu korespondenční adresy.
5. Z výpisů ze systému žalobkyně, kontroly příjmů, potvrzení o příjmu a údajů o finanční situaci, výpisu z účtu žalovaného č. 1, žádosti o zrušení úvěrového účtu a výpisu z tohoto účtu jméno anonymizováno za měsíc listopad 2017, potvrzení finančního úřadu o neexistenci daňových nedoplatků, výpisu z registru SOLUS, výpisu z bankovního registru klientských informací, rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 8. 1. 2018, oddacího listu a potvrzení právnická osoba bylo zjištěno, že před poskytnutím úvěrů byla žalobkyní zkoumána úvěruschopnost žalovaných. Žalovaní jako manželé bydleli v nájmu, žalovaný č. 1 byl zaměstnán na dobu neurčitou. Celkové životní minimum žalovaného č. 1 bylo 10 997 Kč měsíčně, jeho splátkové závazky byly 8 874 Kč, nesplátkové závazky 2 750 Kč měsíčně, jeho čistý měsíční příjem činil 25 796 Kč, žalovaný byl zaměstnaný jako mechanik na plný úvazek od 12. 9. 2005 na dobu neurčitou. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného bylo počítáno s rezervou z čistých příjmů ve výši 10 %. Hodnocení SOLUS (z registru dlužníků) vyšlo na 3 body (po splatnosti byl žalovaný s částkou 687 Kč - datum vzniku dne 12. 11. 2017), hodnocení BRKI 1 bod (žádné částky po splatnosti). Průměrný čistý měsíční příjem žalované č. 2 byl 14 000 Kč, byla zaměstnaná v obchodě od 28. 11. 2017 na dobu neurčitou.
6. Z výpisů z meziúvěrových účtů a vkladových účtů vyplynulo, jakým způsobem žalovaní hradili úroky meziúvěru, poplatky za upomínky a další sjednané služby. Dlužný zůstatek ke dni 31. 8. 2019 činil z první smlouvy 380 000 Kč na jistině a 1 348,18 Kč na úroku, a v případě druhé smlouvy činil dlužný zůstatek na jistině 1 440 000 Kč a 190,90 Kč na úrocích. Z odstoupení od smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze dne datum vyplynulo, že z důvodu nehrazení pravidelných splátek žalovanými žalobkyně odstoupila od smlouvy číslo požadovala úhradu celé dlužné pohledávky 381 348,18 Kč. Žalovaní byli vyzváni k úhradě dlužné částky do 31. 8. 2019. Z odstoupení od smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru číslo ze dne datum vyplynulo, že z důvodu nehrazení pravidelných splátek žalovanými žalobkyně odstoupila od smlouvy a požadovala úhradu celé dlužné pohledávky 1 440 190,9 Kč. Žalovaní byli vyzváni k úhradě dlužné částky do 31. 8. 2019. Žalovaným byla zaslána i předžalobní výzva k plnění ze dne 20. 12. 2019.
7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.
9. V souladu s § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ustanovení § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.
10. Soud věc právně zhodnotil následovně. Mezi žalovaným č. 1 a žalobkyní byly uzavřeny smlouvy o stavebním spoření ve smyslu zákona č. 96/1993 Sb. s cílovou částkou 380 000 Kč a 1 440 000 Kč. Na základě shora uvedených důkazů bylo v řízení dále prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovanými v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o. z. smlouvy o úvěru, na základě nichž jim poskytla meziúvěry ve výši 380 000 Kč a 1 440 000 Kč, žalovaní se zavázali splácet sjednané úroky z meziúvěrů do dne přidělení cílových částek stavebního spoření a současně se zavázali hradit vklady na účty stavebního spoření. Úroky byly platně sjednány a následně zvýšeny v souladu se smluvními podmínkami, když žalovaní nedodrželi podmínky nároku na slevu. Žalovaní sjednané splátky řádně nehradili, proto žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami od smluv o meziúvěrech odstoupila, současně v souladu se smluvními podmínkami došlo k zesplatnění dlužné částky ke dni 31. 8. 2019. Žalovaným tak zůstala povinnost splatit dlužnou částku v celkové výši 380 000 Kč a 1 440 000 Kč a smluvní úroky až do dne zaplacení dlužných částek. Soud vzal za prokázané, že žalovaní dluží dlužnou částku uvedenou v žalobním návrhu. Žalovaní dluh vůči žalobkyni řádně a včas neuhradili, tím se dostali do prodlení s úhradou svého dluhu, žalobkyni proto vznikl nárok na úroky z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni vzniku prodlení. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaných dle zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
11. Protože žalobkyně řádně prokázala svůj nárok uplatněný žalobou, soud jejímu návrhu vyhověl a uložil žalovaným povinnost spočívající v zaplacení žalované částky i s příslušenstvím.
12. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 a § 142a občanského soudního řádu . Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 159 517 Kč. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 91 077 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, účast na jednání dne 4. 3. 2021) a jeden úkon dle ustanovení § 11 odst. 2 vyhlášky ve výši ½ sazby odměny (jednoduchá výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení § 7 bodu 5. vyhlášky 15 620 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 1 821 539,08 Kč, neboť bylo sjednáno přirůstání úroků k jistině). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. § 13 vyhlášky ve výši 300 Kč za každý provedený úkon právní služby. Dále má žalobkyně nárok na cestovné ve výši 492 Kč dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. , tj. náhradu za použití osobního automobilu při spotřebě paliva 6,3 l /100 km dle metodiky ES 566/2011, při ceně pohonných hmot 27,8 Kč litr, počtu ujetých kilometrů 160 a sazbě základní náhrady za používání ve výši 4,40 Kč; cestovné obec obec a zpět (6,3 l /100 x160 x 27,8 + 160x 4,4) činí 984, 224 Kč. Žalobkyně však v tentýž den měla dvě jednání u zdejšího soudu, proto si účtuje a soud jí přiznal poloviční částku, tj. 492 Kč. Dále vznikl žalobkyni nárok na náhradu promeškaného času za čas strávený cestou na trase obec obec obec dne 4. 3. 2021, celkem za 2 započaté půlhodiny, celkem ve výši 200 Kč. Dále má žalobkyně nárok na daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 56 562 Kč, celkem tak náklady řízení činí 159 517 Kč. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne 7. 7. 2020, neboť toto podání mělo být již součástí žaloby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.