Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 108/2020-79
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zatloukalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o: 69 381,54 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 540 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 540 Kč od 29. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 56 841,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 450,32 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 540 Kč od
6. 5. 2020 do 28. 5. 2020, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 23 868 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 540 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 540 Kč od 29. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 56 841,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 450,32 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 540 Kč od 6. 5. 2020 do 28. 5. 2020, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 23 868 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 69 381,54 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 23 868 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení
a zákonným úrokem z prodlení z částky 29 990,32 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení, z titulu nevráceného úvěru. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 22. 10. 2019 smlouvu o úvěru číslo kterou se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč
(z toho 10 433 Kč bylo vyplaceno ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalované vůči žalobkyni vyplývajícího ze smlouvy číslo ze dne 14. 10. 2019, částka 5 567 Kč byla vyplacena na účet žalované, částka 4 000 Kč měla být žalobkyní započtena na náklady žalobkyně s poskytnutím úvěru) a žalovaná se zavázala tuto částku společně se sjednaným úrokem ve výši 17 041 Kč žalobkyni vrátit v 72 splátkách ve výši 514 Kč měsíčně splatných vždy k patnáctému dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 23 % ročně a RPSN ve výši 38,64 % ročně. Ačkoliv byl úvěr žalované v souladu se smlouvou vyplacen, žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 3. 2020. Z důvodu prodlení žalované přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru. Žalovaná uhradila celkem 4 splátky v celkové výši 3 460 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalovaná částka je tvořena jistinou úvěru ve výši 19 460,21 Kč, dále zbylou částí úroků ve výši 15 523,22 Kč, zbylou částí inkasní služby ve výši 5 576 Kč a zbylou částí doplňkové služby podpora odklad ve výši 4 148 Kč, podpora nemoc ve výši 7 072 Kč a podpora práce ve výši 7 072 Kč. Žalobkyně dále nárokuje náklady na upomínky chování ve výši 800 Kč za 2 upomínky a smluvní pokutu za prodlení úvěru ve výši 49,69 Kč, smluvní úroky za prodlení inkasní služby ve výši 3,44 Kč a smluvní pokutu dle ustanovení V. 5.5. Smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 9 730,11 Kč.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení byla zcela pasivní. Žalobkyně ani žalovaná se k jednání soudu nedostavily, zbavily se tak možnosti být soudem poučeni ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř.
Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:
3. Ze smlouvy o poskytnutí úvěru číslo emailu ze dne 22. 10. 2019 bylo zjištěno, že dne 22. 10. 2019 žalobkyně zaslala žalované emailem přehled vybraného úvěru a přihlašovací údaje do uživatelského účtu, ve kterém mohla smlouvu uzavřít. Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo pak byla žalovanou podepsána SMS kódem. Ve smlouvě se žalobkyně jako věřitel zavázala, že poskytne žalované hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč, který bude čerpán tak, že částka 10 433 Kč bude započítána na úhradu předchozího závazku žalované vůči žalobkyni vyplývající ze smlouvy číslo ze dne 14. 10. 2019, částka 5 567 Kč bude vyplacena na účet spotřebitele ve smlouvě uvedený, a to do 5 pracovních od nabytí účinnosti smlouvy a částka 4 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele uvedené ve smlouvě. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, celková částka úvěru je tedy splatná ke dni
15. 10. 2025. Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako roční a činí 23 %, roční procentní sazba nákladů činí 38,64 % ročně. Náklady poskytovatele úvěru že tvoří 360 Kč náklady na zaslání smlouvy (kurýrní služba, zabezpečené odeslání elektronicky), 60 Kč náklady na lustrum v centrální evidenci exekucí, 30 Kč náklady za lustrum v insolvenčním rejstříku, 70 Kč náklady na lustrum v registru odcizených dokladů, 50 Kč náklady na lustrum v registrech spojených s AML, 80 Kč náklady na lustrum v nebankovním registru, 3.350 Kč ostatní administrativní náklady. Spotřebitel se zavázal splatit celkový poskytnutý úvěr poskytovateli a současně také úrok v celkové výši 17 041 Kč, celkem tedy částku 37 041 Kč. Žalovaná se zavázala splatit dlužnou částku formou pravidelných měsíčních splátek po 514 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Dále bylo sjednáno, že v případě prodlení s úhradou dlužné částky vzniká žalobkyni nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, právo na úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, právo na úhradu způsobené majetkové a nemajetkové újmy. Dále bylo sjednáno, že poskytovatel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatný, vyzve k úhradě dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dní. První písemná upomínka je zpoplatněna částkou 300 Kč, druhá písemná upomínka částkou 500 Kč. Pokud nedojde ani po dvou upomínkách k úhradě celé dlužné částky, je poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru. Poskytovatel je v takovém případě oprávněn zesplatnit rovněž smluvní pokutu, zákonný úrok z prodlení, upomínky, inkasní službu. Součástí smlouvy byla i smlouva o inkasní službě, s tím, že inkasní služba je hrazenou nepovinnou službou, spotřebitel uhradí poskytovateli za výkon této službu částku ve výši 82 Kč měsíčně, která bude hrazena současně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Spotřebitel se zavázal, že ve lhůtě do 10 kalendářních dnů od nabytí účinnosti inkasní smlouvy zřídí inkaso k účtu uvedenému ve smlouvě na částku 2 595 Kč celkem, splatné měsíčně vždy nejdéle k 15. dni v měsíci ve prospěch poskytovatele. Pro případ, že se úvěr se v stane splatným, si strany sjednaly, že spotřebitel uhradí zbylou část inkasní služby, čímž bude uhrazena vzniklá škoda poskytovateli. Spotřebitel je dále povinen uhradit poskytovateli smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z výše dlužné částky do zaplacení. Přílohou smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dále Smlouva o zřízení doplňkové služby Podpora, v níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout službu spočívající v zajištění plnění závazků spotřebitele vůči poskytovateli s minimálním zatížením a eliminací rizik v podobě možnosti odkladu tří splátek v ceně služby 61 Kč měsíčně, možnosti přerušení splátek v případě ztráty zaměstnání v ceně 104 Kč měsíčně a v případě nezaviněného úrazu či nemoci v ceně 104 Kč měsíčně. Pro případ, že se úvěr stane splatným, si strany sjednaly, že spotřebitel uhradí zbylou část doplňkové služby, čímž bude uhrazena vzniklá škoda poskytovateli. Spotřebitel je dále povinen uhradit poskytovateli smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z výše dlužné částky do zaplacení. Součástí smlouvy byla tabulka umoření, ve které je uvedeno, z čeho se skládá celková výše splátky 865 Kč. Přílohou smlouvy o spotřebitelském úvěru byl dotazník k posouzení bonity žadatele, ve kterém žalovaná uvedla, že je zaměstnána s příjmem ve výši 27 611 Kč, náklady má 6 800 Kč, náklady na bydlení nemá, není vlastníkem nemovitosti, měsíčně disponuje volnými finančními prostředky ve výši 15 159 Kč. Má závazky u anonymizována dvě slova, které hradí měsíčně ve výši 949 Kč a dále hradila úvěr ve výši 3 838 Kč měsíčně. Měla jednorázové závazky u příjmení příjmení ve výši 4 000 Kč a anonymizováno ve výši 3 000 Kč.
4. Z detailu platby ze dne 22. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná chtěla zaslat ze svého účtu číslo na účet číslo částku 10 Kč s označením„ Tímto souhlasím s návrhem smlouvy číslo“, kdy platba byla pozastavena pro nedostatek peněz na účtu.
5. Z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 22. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou informovala, že téhož dne proběhlo vyplacení úvěru tak, že 5 567 Kč byla vyplacena na účet spotřebitele č. bankovní účet, uvedený ve smlouvě, částka 10 433 Kč byla vyplacena žalobkyni na úhradu smlouvy o úvěru číslo ze dne 14. 10. 2019 a částka 4 000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele specifikované ve smlouvě.
6. Z detailu pohybu – platby převodem uvnitř banky bylo zjištěno, že z účtu č. bankovní účet, byla na účet č. bankovní účet dne 22. 10. 2019 převedena částka 5 567 Kč, příkaz byl zadán žalobkyní. V poznámce je uvedeno„ příjmení doplatek úvěru“
7. Z detailu pohybu – platby převodem uvnitř banky bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně byl dne 22. 10. 2019 zadán příkaz k převodu částky 10 433 Kč na účet č. bankovní účet. V poznámce je uvedeno„ celé jméno žalované“.
8. Z potvrzení o úhradě dluhu ze dne 22. 10. 2019 bylo zjištěno, že tímto přípisem žalobkyně žalované potvrzuje, že byl doplacen úvěr číslo.
9. Z přípisu ze dne 20. 3. 2020, nazvaným Upomínka číslo bylo zjištěno, že žalobkyně uvedeného dne sepsala výzvu, v níž žalovanou vyzvala k úhradě nezaplacené částky 865 Kč, která byla splatná dne 15. 3. 2020 a současně k úhradě sankce za zaslání upomínky ve výši 300 Kč. Z poštovního archu, že upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 20. 3. 2020. Z výpisu sledování zásilek České pošty s.p. bylo zjištěno, že Česká pošta uvedenou zásilku neeviduje.
10. Z přípisu ze dne 5. 4. 2020, nazvaným Upomínka číslo že žalobkyně uvedeného dne sepsala tuto listin u, v níž žalovanou upozornila, že dosud neuhradil částku 865 Kč, která byla splatná dne
15. 3. 2020 a že k nápravě nedošlo ani po upomínce, kterou zaslali 20. 3. 2020. Ačkoli zadali inkaso ke stržení platby z účtu, platba nebyla realizována. Vyzvala jí úhradě dlužné částky nejdéle do 20. 4. 2020 s tím, že pokud nebude uhrazena, bude úvěr dne datum zesplatněn včetně naúčtovaných sankcí a smluvních pokut. Současně ji vyzvala k úhradě sankce za zaslání upomínky ve výši 500 Kč. Z poštovního archu, že upomínka byla předána k poštovní přepravě 6. 4. 2020. Z výpisu sledování zásilek České pošty s.p. bylo zjištěno, že Česká pošta uvedenou zásilku neeviduje.
11. Z oznámení o zesplatnění úvěru a poslední předžalobní upomínky bylo zjištěno, že dne
21. 4. 2020 žalobkyně sepsala přípis, v němž žalované oznámila, že vzhledem k tomu, že na výzvy nebylo ze strany žalované reagováno, přistoupila k zesplatnění jistiny úvěru. V oznámení vyčíslila jednotlivé nároky s tím, že celková dlužná částka činí 69 434,66 Kč. Žalovanou vyzvala, aby ji uhradila do 14 dnů od data vyhotovení tohoto dopisu. Současně ji upozornila, že pokud se tak nestane, bude přistoupeno k vymáhání pohledávky soudní cestou. Z poštovního archu, bylo zjištěno, že zesplatnění bylo předána k poštovní přepravě dne 21. 4. 2020. Z výpisu sledování zásilek České pošty s.p. bylo zjištěno, že Česká pošta se uvedenou zásilku neúspěšně pokusila doručit dne 28. 5. 2020.
12. Ze seznamu České národní banky bylo zjištěno, že žalobkyně byla v době poskytnutí úvěru oprávněným nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru.
13. Z výpisu z centrální evidence exekucí, bylo zjištěno, že dne datum nebyl k rodnému číslu žalované nalezen žádný záznam.
14. Z výpisu z nebankovního registru webová adresa) bylo zjištěno, že ke dni datum neprocházela žalovaná tímto registrem jako evidovaný dlužník.
15. Z výpisu z insolvenčního rejstříku ke dni 22. 10. 2019 bylo zjištěno, že nebyl k rodnému číslu žalované nalezen žádný záznam.
16. Z fotokopie občanského průkazu žalované, bylo zjištěno, že žalobkyně si před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalované z jejího občanského průkazu. Z výpisu ministerstva vnitra, že číslo občanského průkazu žalovaného nebylo nalezeno mezi neplatnými či odcizenými doklady.
17. Z kopie výplatní pásky žalované ze srpna 2019, bylo zjištěno, že u zaměstnavatele právnická osoba měla žalovaná v tomto měsíci čistou mzdu 22 891 Kč. Měsíční srážky ze mzdy byly ve výši 1 309 Kč.
18. Z výpisu z účtu žalované pro období od 1. 8. 2019 do 31. 8. 2019 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek žalované na jejím účtu byl v tomto období 208,18 Kč a konečný zůstatek 11 350,38 Kč. Žalovaná měla sjednán úvěr s úrokovou sazbou 15,90 %, u kterého jí zbývalo doplatit částku 197 895,36 Kč. Žalované byla na účet připsána mzda od zaměstnavatele dne 14. 8. 2019 ve výši 27 611 Kč. Dále byla žalované na účet připsána částka ve výši 4 000 Kč od společnosti právnická osoba se označením„ zapujcka“ a od právnická osoba anonymizováno s označením„ půjčka dle smlouvy“ byla žalované připsána částka 3 000 Kč. Se právnická osoba anonymizováno si žalovaná vyměnila platbu 1 Kč. Dále probíhaly transakce se právnická osoba a. s . Příjem žalované činil 63 512,01 Kč a její výdaje 52 369,81 Kč.
19. Ze znaleckého posudku ze dne 7. 5. 2018, že znalec z oboru ekonomika, odvětí peněžnictví
a pojišťovnictví se vyjadřoval k posouzení podmínek žalobkyně při poskytování spotřebitelských úvěrů, kdy posuzoval úrokové sazby vybraných společností a dospěl k závěru, že úroková sazba i sazba RPSN, jak ji nabízí žalobkyně, odpovídá situaci na trhu dalších nebankovních společností
a v některých případech i bankovních domů. Dobrovolné doplňkové služby jsou pro klienti spíše pozitivní a co do ceny a po podmínek použití na trhu obvyklé. Sankční ujednání jsou na tuzemském trhu obvyklá.
20. Ze zprávy ČNB ze dne 18. 11. 2019 bylo zjištěno, že tímto přípisem ČNB reaguje na dotaz, zda je potřeba zahrnout do analýzy úvěruschopnosti konkrétní výše jednotlivých výdajů spotřebitele jako ošacení, výdaje na stravu, na zdravotní pomůcky, léky, drogistické zboží, nákup hraček
a sportovních potřeb a výdaje na volnočasové a kulturní aktivity. Sděluje tímto, že (…) Poskytovatel by se při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele měl také řídit obecnými pokyny EBA k posouzení úvěruschopnosti, u kterých čin nebo potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení o zřízení EBA, že s těmito obecnými pokyny hodlá řídit. Podle bodu 5.1 pokynů by poskytovatel měl při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako například aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele. (…) Při zjišťování životních nákladů spotřebitele v rámci procesu posuzování úvěruschopnosti však není nezbytně nutné, aby poskytovatel zjišťoval konkrétní životní náklady rozčlenění na jednotlivé skupiny, je nicméně žádoucí, aby spotřebitel v rámci kooperace v procesu posuzování úvěruschopnosti chápal, jaké všechny jeho náklady jsou z pohledu posuzování úvěruschopnosti relevantní a mohl tak poskytovateli poskytnout tomu odpovídající informace. Proces posouzení úvěruschopnosti však nezahrnuje pouze zjišťování relevantních informací, ale také jejich ověřování. Platí, že na rozdíl od příjmů, výdaje spotřebitele může být v některých případech těžké, nejely nemožné dokumentárně ověřit. K ověření pak mohou sloužit různé scoringové modely, pokud data, která do nich vstupují, mají dostatečnou kvalitu a vypovídací hodnotu, včetně dalších pomůcek, jako jsou statistiky rodinných účtů Českého statistického úřadu. V těch případech, kdy spotřebitel uvádí, že žádné výdaje nemá (nemá děti, nemá náklady na bydlení
a podobně), není s ohledem na výše uvedený princip nepřiměřeného strádání, možné bez dalšího použít jako výdaje částky odpovídající životnímu či dokonce existenčnímu minimu, když tyto částky nemohou být samy o sobě považovány za přiměřené stanovení a zohlednění životních nákladů spotřebitele, když naprosté většině by vyžadovaly takové omezení spotřebitele, že by již bylo oprávněného opřít o nepřiměřeném strádání. (…)
21. Z metodiky žalobkyně, kopie řidičského průkazu, z povolení k inkasu, z auditní zprávy produktu – spotřebitelský úvěru z pohledu ZSÚ 257/2016 ze dne 20. 1. 2017 nebyla učiněna žádná relevantní skutková zjištění.
22. Ostatní důkazní návrhy žalobkyně soud zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení věci nemohli přinést žádná pro rozhodnutí věci relevantní skutková zjištění.
23. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
24. Dne 22. 10. 2019 žalovaná jako dlužník a žalobkyně jako věřitel uzavřely elektronickými prostředky komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být čerpán tak, že 10 433 Kč bude započítána na úhradu předchozího závazku žalované vůči žalobkyni vyplývající ze smlouvy číslo ze dne 14. 10. 2019, částka 5 567 Kč bude vyplacena na účet spotřebitele ve smlouvě uvedený, a to do 5 pracovních od nabytí účinnosti smlouvy a částka 4 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele uvedené ve smlouvě. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 23 % ročně, roční procentní sazba nákladů 38,64 % ročně. Žalovaná se zavázala splatit celkový poskytnutý úvěr poskytovateli
a současně také úrok v celkové výši 17 041 Kč, celkem tedy částku 37 041 Kč. Žalovaná se zavázala splatit dlužnou částku formou pravidelných měsíčních splátek po 514 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Dále bylo sjednáno, že v případě prodlení s úhradou dlužné částky vzniká žalobkyni nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, právo na úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, právo na úhradu způsobené majetkové a nemajetkové újmy. Dále bylo sjednáno, že poskytovatel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatný, vyzve k úhradě dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dní. První písemná upomínka je zpoplatněna částkou 300 Kč, druhá písemná upomínka částkou 500 Kč. Pokud nedojde ani po dvou upomínkách k úhradě celé dlužné částky, je poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru. Pro takový případ si strany sjednali jednorázovou smluvní pokutu ve výši 50 % zůstatku jistiny. Poskytovatel je v takovém případě oprávněn zesplatnit rovněž smluvní pokutu, zákonný úrok z prodlení, upomínky, inkasní službu. Součástí smlouvy byla i smlouva o inkasní službě, s tím, že inkasní služba je hrazenou nepovinnou službou, spotřebitel uhradí poskytovateli za výkon této službu částku ve výši 82 Kč měsíčně, která bude hrazena současně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Spotřebitel se zavázal, že ve lhůtě do 10 kalendářních dnů od nabytí účinnosti inkasní smlouvy zřídí inkaso k účtu uvedenému ve smlouvě, na částku 2 595 Kč celkem, splatné měsíčně vždy nejdéle k 15. dni v měsíci ve prospěch poskytovatele. Pro případ, že spotřebitel svévolně zruší inkasní službu nebo na účtu nebude disponibilní částka min. ve výši dvou celkových splátek spotřebitelského úvěru a úvěr se v důsledku toho stane splatným, si strany sjednaly smluvní pokutu pro spotřebitele ve výši ušlého zisku poskytovatele z této služby, kterou je spotřebitel povinen uhradit poskytovateli a dále smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z výše dlužné částky do zaplacení. Přílohou smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dále Smlouva o zřízení doplňkové služby Podpora, v níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout službu spočívající v zajištění plnění závazků spotřebitele vůči poskytovateli s minimálním zatížením a eliminací rizik v podobě možnosti odkladu tří splátek v ceně služby 61 Kč měsíčně, možnosti přerušení splátek v případě ztráty zaměstnání v ceně 104 Kč měsíčně a v případě nezaviněného úrazu či nemoci v ceně 104 Kč měsíčně. Součástí smlouvy byla tabulka umoření, ve které je uvedeno, z čeho se skládá celková výše splátky 865 Kč. Přílohou smlouvy o spotřebitelském úvěru byl dotazník k posouzení bonity žadatele, ve kterém žalovaná uvedla, že je zaměstnána s příjmem ve výši 27 611 Kč, náklady má 6 800 Kč, náklady na bydlení nemá, není vlastníkem nemovitosti, měsíčně disponuje volnými finančními prostředky ve výši 15 159 Kč. Má závazky u anonymizována dvě slova, které hradí měsíčně ve výši 949 Kč a dále hradila úvěr ve výši 3 838 Kč měsíčně. Měla jednorázové závazky u příjmení příjmení ve výši 4 000 Kč a anonymizováno ve výši 3 000 Kč. Totožnost žalované před uzavřením smlouvy byla ověřena z jejího občanského průkazu. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalované ze žalovanou předložených dokladů, a to z výpisu z účtu žalované za období od 1. 8. do 31. 8. 2019, ze kterého je zřejmé, že počáteční zůstatek žalované na jejím účtu byl v tomto období 208,18 Kč a konečný zůstatek 11 350,38 Kč. Žalovaná měla zřízen úvěr s úrokovou sazbou 15,90 %, u kterého jí zbývalo doplatit částku 197 895,36 Kč. Na účet byla žalované připsána mzda ve výši 27 611 Kč, a to 14. 8. 2019. Dále byla žalované na účet připsána částka ve výši 4 000 Kč od společnosti právnická osoba se označením„ zapujcka“ a od právnická osoba anonymizováno s označením„ půjčka dle smlouvy“ byla žalované připsána částka 3 000 Kč. Se právnická osoba anonymizováno si žalovaná vyměnila platbu 1 Kč. Dále probíhaly transakce se právnická osoba a. s . Příjem žalované činil 63 512,01 Kč a její výdaje 52 369,81 Kč. Dále měla žalobkyně k dispozici výplatnici ze srpna 2019, z níž vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána u zaměstnavatele právnická osoba a měla v tomto měsíci čistou mzdu 22 891 Kč. Měsíční srážky ze mzdy byly ve výši 1 309 Kč. Žalobkyně žalovanou poprvé prokazatelně vyzvala k vrácení dlužné částky dne 28. 5. 2020, kdy byla žalované neúspěšně doručováno zesplatnění úvěru. Žalované se nepodařilo poslat 10 Kč jako potvrzení smlouvy, neboť neměla na účtu dostatek prostředků.
25. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit
a zaplatit úroky.
26. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
27. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
28. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
29. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
30. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
31. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
32. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
33. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
34. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
35. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
36. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
37. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení
s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných
a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován
v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
38. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. Žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že jejím jediným příjmem je příjem z pracovního poměru v částce 27 611 Kč měsíčně. Skutečnost, že žalované je tento příjem opravdu vyplácen, byla doložena výpisem z účtu. Z něj však zároveň vyplývá, že žalované sice byla vyplacena částka 27 611 Kč, jednalo se však o výplatu za měsíc červenec 2019, neboť platba byla připsána 14. srpna 2019. Dále byla doložena výplatní páska za měsíc srpen, dle které již byla žalované vyplacena čistá mzda pouze v částce 21 582 Kč. Navzdory tomuto rozporu žalobkyně počítala s příjmem žalované ve výši 27 611 Kč. Žalobkyně si navíc jakkoliv nezjišťovala, ani neověřovala výdaje žalované. Životní náklady žalované byly vyčísleny celkovou částkou 6 800 Kč měsíčně, kdy není zřejmé, z čeho se mají skládat. Dále žalobkyně počítala se splátkou úvěru ve výši 949 Kč a 3 838 Kč, tedy celkem s výdaji ve výši 11 587 Kč. Žalovaná nesdělila, jaké má výdaje na bydlení, respektive žalobkyně pracovala s údajem, že 0 Kč, aniž by si tuto skutečnost jakkoliv dál ověřovala. Prohlášení žalované o jejích výdajích nebylo podloženo jakýmikoliv doklady, přestože bylo povinností žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, vyžádat si od žalované doložení poskytnutých údajů tak, aby mohla ověřit jejich správnost a věrohodnost. Žalobkyně pak na základě takto neověřených údajů učinila závěr, že žalovaná disponuje volnými finanční prostředky ve výši 15 159 Kč měsíčně (tedy od příjmu 27 611 Kč žalobkyně odečetla výše uvedené výdaje 11 587 Kč), a to aniž by zohlednila aktuální výši mzdy za měsíc srpen 2019 či výdaje spojené s jednorázovými závazky ve výši 4 000 Kč a 3 000 Kč. Kdyby žalobkyně výše uvedené zahrnula do svého výpočtu, tak by měsíční zůstatek volných finančních prostředků žalované činil pouze 2 995 Kč (tedy mzda 21 582 Kč, od které byly odečteny výdaje 11 587 Kč, jak byly sečteny žalobkyní, a dále částky 3 000 Kč a 4 000 Kč za jednorázové úvěry). Finanční situace žalované se při užití skutečného příjmu žalované a všech závazků, dramaticky mění. Z předloženého výpisu z účtu žalované navíc vyplývá, že její výdaje a příjmy byly řádově jiné, než uváděla ve svém prohlášení. Dále bylo zřejmé, že žalovaná má dlouhodobý úvěr, k němuž si sjednává krátkodobé úvěry od dalších úvěrových společností. Rovněž žalovaná prováděla transakce se sázkovou právnická osoba, což značí rizikovost klienta. Je tedy evidentní (a tato skutečnost musela být zřejmá při uzavírání smlouvy i žalobkyni), že příjmy a výdaje žalované jsou naprosto odlišné od toho, jak byly uvedeny v prohlášení, navíc žalobkyně ani nepracovala s výdaji na krátkodobé úvěry. Nadto je třeba poznamenat, že podstatná část poskytnutých finančních prostředků šla na úhradu jiného závazku, který měla žalovaná sjednaný u žalobkyně, a to jen chvíli před uzavřením nyní projednávaného závazku. Žalobkyni tak muselo být zřejmé, že žalovaná nemá dostatek finančních prostředků, když si na úhradu jeho předchozích závazků od ní musí znovu půjčovat finance. Situaci dokresluje skutečnost, že se žalované nepodařilo poslat 10 Kč jako potvrzení smlouvy, neboť neměla na účtu dostatek finančních prostředků. Pokud si tedy za této situace žalobkyně neověřila výdaje žalované (zejména její jiné závazky a platební historii těchto závazků), nedostála dle soudu své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s ustanovením § 588 o. z. Stejně tak je nutno v souladu s ustanovením § 576 o. z. považovat za absolutně neplatné i ostatní smlouvy, coby přílohy smlouvy o úvěru, neboť jsou neoddělitelné od samotné úvěrové smlouvy, když jsou v nich sjednány služby navázané na poskytnutý úvěr (odklad splátek, inkasní služba atd.). Služby byly sice nepovinné, ale jejich sjednáním se staly neoddělitelnou součásti úvěrové smlouvy, neboť byly s úvěrovou smlouvou bezprostředně provázány (například stejnou dobou zesplatnění). Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované dne 22. 10. 2019 poskytla částku 16 000 Kč (5 567 Kč na účet žalované a 10 433 Kč jako úhradu předchozího úvěru), zároveň žalobkyně tvrdila, že na jistinu dluhu bylo uhrazeno 3 460 Kč. Částka ve výši 4 000 Kč byla žalobkyní určena na poplatky spojené se sjednáním úvěrové smlouvy, která byla ale neplatná, a tak tuto částku nelze považovat za poskytnutou žalované. Soud proto žalobkyni přiznal požadovanou neuhrazenou původní jistinu dluhu ve výši 12 540 Kč, která odpovídá skutečně vyplacené částce (16 000 Kč) po odečtení části uhrazených splátek určených na jistinu (3 460 Kč) v souladu s § 2993 o. z. Žalobkyni rovněž náleží zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje den doručení předžalobní upomínky žalované (tj.
28. 5. 2020) prostřednictvím České pošty. Ve zbylé části soud žalobou uplatněný nárok výrokem II. zamítl.
39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, která byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady řízení, z důvodu její procesní pasivity, nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.