Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 211/2020-34

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vítkovou v právní věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem: adresa žalobkyně

zastoupeného: JUDr. jméno příjmení, advokátem,

sídlem: adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

IČO, sídlem: adresa státního zastupitelství

o zaplacení 80 794 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 80 794 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 18. 12. 2020 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 80 794 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 18. 12. 2020 do zaplacení. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou ke zdejšímu soudu dne 20.11.2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení přiměřeného zadostiučinění z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu v řízení vedeném před Okresním soudem v Jičíně pod sp. zn. , jehož byl účastníkem, a to z důvodu nepřiměřené délky tohoto řízení. Ve svých skutkových žalobních tvrzeních uváděl, že délkou řízení trvajícím číslo dnů bylo zasaženo do základního práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, a je na místě žalobce finančně odškodnit. Uváděl, že se nejednalo o nikterak významně složitou skutkovou věc, taktéž v průběhu řízení se žalobce nikterak na vzniklých průtazích nepodílel. Svůj nárok předběžně žalobce u žalované uplatnil, do doby podání žaloby nebylo na nárok nikterak hrazeno.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobcem u žalované 17.6.2020, jakožto nároku na poskytnutí zadostiučinění ve výši 80 794 Kč dle zákona č. 82/98 Sb. za nesprávný úřední postup v řízení vedeném před Okresním soudem v Jičíně pod sp. zn. . Žalovaná shrnula průběh namítaného řízení, úkony účastníků a soudu a závěrem dospěla k závěru o absenci odpovědnostního titulu ve smyslu §13 zákona č. 82/98 Sb. a toto následně sdělila žalobci stanoviskem z 18.11.2020, na nárok nikterak nehradila. Poukazovala především na skutečnost, že na celkové délce řízení se výraznou měrou podílela žalující strana s ohledem na počet rozhodnutí vydaných soudem prvního stupně, odvolacím soudem i soudem Nejvyšším, a s ohledem na tyto skutečnosti potom hodnotí celkovou délku předmětného řízení jako přiměřenou. V řízení pak neshledala žádné výrazné průtahy, které by zapříčinily jeho celkovou délku. Nárok žalobce na odškodnění ve finanční formě proto považovala nedůvodným.

3. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení a bez nařízení ústního jednání na základě účastníky tvrzených skutečností a důkazů, když žalobce s tímto postupem soudu souhlasil konkludentně, když se na výzvu spojenou s doložkou podle ustanovení v dané lhůtě nevyjádřil, žalovaná pak výslovně ve svém vyjádření ze dne 9.2.2021. Soud proto věc projednal a rozhodl, aniž by jednání nařizoval.

4. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným předběžné uplatnění nároku žalobcem u žalované ve smyslu § 14, 15 zákona č. 82/98 Sb. na náhradu přiměřeného zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu v namítaném řízení ve výši 80 794 Kč dne 17.6.2020, ze stanoviska žalované z 18.11.2020 má soud za zjištěno, že žalovaná na nárok nikterak nehradila, s ohledem na shledanou absenci odpovědnostního titulu ve smyslu § 13 odpovědnostního zákona a tento svůj závěr stanoviskem žalobci sdělila.

5. Z podstatného obsahu spisu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. má soud za prokázány následující úkony účastníků a soudu: 20.6.2013 byla podaná žaloba k Okresnímu soudu v Jičíně, usnesením z 12.7.2013 byla podána výzva k odstranění vad žaloby, když nebyli řádně označeni účastníci řízení a žalobě byly vytýkány další vady. 1.8.2013 došlo vyjádření žalobců, žalobkyně a) jméno příjmení, za b) Ing. jméno příjmení (dále jen„ žalobci“) 1.3.2014 soud vyzýval stát. instituce a Krajský úřad Královéhradeckého kraje o zprávu, zda je u nich vedeno správní řízení ve věci žalobců. Odpověď obdržel 18.3.2014 24.3.2014 došla žádost soudu o zaslání rozhodnutí městského úřadu, 1.4.2014 bylo této žádosti vyhověno a rozhodnutí zasláno. Usnesením z 3.4.2014 bylo řízení zastaveno, Městský úřad města Sobotka obdržel usnesení o zastavení řízení včetně žaloby dne 4.4.2014. Následovalo odvolání do předmětného usnesení s námitkou podjatosti ze strany žalobců do 28.4.2014, usnesením z 15.5.2014 byli žalobci vyzýváni k odstranění vad odvolání. 4.6.2014 došlo podání žalobců, předkládací zprávou byla věc předložena Krajskému soudu v Hradci Králové dne 11.6.2014. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze 7.7.2014 bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení vydané soudem prvního stupně, právní moci nabylo 17.7.2014. Následovala námitka podjatosti senátu odvolacího soudu podaná žalobci z 1.8.2014 a ve věci bylo podáno dovolání 17.9.2014. Následovalo sdělení adresované odvolacím soudem žalobcům, že námitka podjatosti je opožděná a dále zalán předmětný kancelářský vzor na vyplnění majetkových a osobních poměrů žalobců 4.11.2014. Usnesením z 28.1.2015 byli žalobci vyzývání k prokázání majetkových poměrů pro potřeby rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků, když na výzvu následně nereagovali. Následně bylo žádány výpisy z evidence Centrální evidence obyvatel a Centrální evidence vězňů na žalobce z 16.2.2015, následně bylo vydáno usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků 16.3.2015 žalobcům. Do tohoto rozhodnutí směřovalo odvolání 2.4.2015, usnesením byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro žalobce z 10.4.2015. Proti tomuto usnesení směřovalo včasné odvolání 11.5.2015, které bylo předkládací zprávou z 18.5.2015 předloženo odvolacímu soudu. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové z 23.6.2015 bylo vydáno rozhodnutí o potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně s právní mocí 9.7.2015. Následovala výzva k zaplacení soudního poplatku za dovolání 21.7.2015, bylo podáno dovolání do rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové 24.7.2015 a žádost o ustanovení zástupce z 4.8.2015. Předkládací zprávou k Nejvyššímu soudu byla věc předložena 17.8.2015. Usnesením Nejvyššího soudu z 21.6.2016 byli žalobci vyzýváni k doložení, že jsou zastoupeni advokátem či mají právnické vzdělání pro podání dovolání. Následovala opětovná žádost o ustanovení zástupce ze strany žalobců z 15.7.2016, usnesením Nejvyššího soudu ze 7.9.2016 bylo dovolací řízení zastaveno, pokud jde o požadavek na osvobození od soudních poplatků. Právní moci nabylo rozhodnutí 4.10.2016. Dalším rozhodnutím Nejvyššího soudu bylo dovolací řízení zastaveno, pokud jde usnesení týkající se neustanovení advokáta, právní moci nabylo 4.10.2016. Následovalo usnesení okresního soudu z 27.10.2016, kterými byli žalobci vyzýváni, zda si zvolili zástupce pro dovolací řízení. Následovala opětovná žádost žalobců o ustanovení zástupce 22.11.2016 28.11.2016 dále žalobci podali námitku podjatosti. Žalobcům bylo vyhověno přípisem, když byla jim prodloužena lhůta k podání dovolání, doplnění dovolání přišlo 13.1.2017. Následoval přípis pro žalobce, že soud očekává splnění povinností do 31.1.2017, následovalo usnesení okresního soudu o zastavení řízení o osvobození od soudních poplatků a s dovolání a ustanovení zástupce. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání 17.3.2017, které bylo přeposíláno žalovanému 23.3.2017. Předkládací zprávou z 5.4.2017 byla věc předložena Krajskému soudu v Hradci Králové, který usnesením z 28.4.2017 potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Následovalo předložení věci Nejvyššímu soudu v Brně 8.6.2017, který rozhodl usnesením, kterým dovolací řízení zastavil, právní moci nabylo rozhodnutí 10.8.2017, když ve spise je založeno dovolání žalobců z 25.7.2017. Následovalo odmítnutí dovolání okresním soudem usnesením z 13.11.2017, do tohoto rozhodnutí směřovalo pět odvolání žalobců a námitka podjatosti z 5.12.2017. Následovala žádost o prodloužení soudcovské lhůty od žalobců 6.12.2017 a doplnění odvolání 11.12.2017. Předkládací zprávou ke Krajskému soudu v Hradci Králové byla věc předložena 13.12.2017, usnesením krajského soudu bylo 3.1.2018 bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně. Následně byla podána žaloba na obnovu řízení, žaloba pro zmatečnost a námitka podjatosti ze strany žalobců 25.1.2018 a 15.2.2018 byl spis předložen předsedovi soudu. Usnesením z 16.5.2018 byla vyloučena žaloba pro zmatečnost k samostatnému projednání, následovalo usnesení na odstranění vad žaloby na obnovu řízení doručované 25.10.2018. Následovala opětovná námitka podjatosti a delegace nutná, která byla ze strany podána k soudu 14.11.2018. Usnesením z 20.11.2018 byla odmítnuta žaloba na obnovu řízení, proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání 11.12.2018 a následně vyjádření k námitce podjatosti vyřizující soudkyní 4.1.2019. Usnesením z 25.1.2019 byli žalobci vyzýváni k odstranění vad odvolání, vyjádření žalobců soud obdržel 18.2.2019. Následovala výzva k odstranění vad námitky podjatosti z 21.2.2019 a následovalo vyjádření žalobců ze 4.3.2019. Usnesením ze dne 6.3.2019 byla prodloužena lhůta k odstranění vad námitky podjatosti do 31.3.2019, následovala opětovná žádost od žalobců s dalším prodloužením ze dne 1.4.2019, které nebylo vyhověno usnesením z 2.4.2019. Usnesením vydaným 10.4.2019 bylo rozhodováno o nevyloučení soudní tajemnice z rozhodování a o odmítnutí námitek vznesených žalobci. Předkládací zprávou byla věc předložena krajskému soudu 18.4.2019, 23.4.2019 soud obdržel podání žalobců a usnesením z 13.5.2019 bylo rozhodováno o zastavení odvolacího řízení. Opětovná námitka podjatosti byla podána ze strany žalobců 23.8.2019. Usnesením z 2.9.2019 byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost. Do tohoto rozhodnutí směřovalo odvolání z 20.9.2019, usnesením 25.9.2019 bylo žádáno o odstranění vad námitky podjatosti, reakce od žalobců přišla 7.10.2019. Vyjádření k námitce podjatosti bylo podáno 17.10.2019, usnesením dle byli žalobci vyzývání na odstranění vad námitky podjatosti a následné vyjádření soud obdržel 12.11.2019. Usnesením z 19.11.2019 bylo rozhodováno o nevyloučení soudní tajemnice z rozhodování a o odmítnutí námitek. Předkládací zpráva byla vyhotovena 28.11.2019 a následně bylo rozhodováno a odmítnutí odvolání usnesením krajského soudu 10.12.2019. Rozhodnutí nabylo právní moci 19.12.2019.

6. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady číslo Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 citovaného zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

7. Podle OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

8. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména za a) k celkové délce řízení, za b) k složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánu veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠK, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 80 794 Kč, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném před Okresním soudem v Jičíně pod sp. zn. v přiměřené lhůtě. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§15 odst. 2 OdpŠk).

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda Okresní soud v Jičíně v předmětném řízení vydal rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2012, sp. zn. ).

12. Při stanovení celkové doby řízení soud vyšel z toho, že občanské soudní řízení začíná doručení žaloby soudu a jeho konec pak spadá v jedno s okamžikem nabytí právní moci konečného rozhodnutí (jak uzavřel Nejvyšší soud ve stanovisku svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13.4.2011, Cpjn 206/2010, část III., I., II.). Ve vztahu k žalobci, který v předmětném řízení vystupoval v procesním postavení žalovaného, řízení trvalo od 4.4.2014 doručením žaloby, kdy se o řízení žalobce dozvěděl (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 25.1.2012 sp. zn. )) do 19.12.2019, tedy do právní moci konečného rozhodnutí, tedy po dobu 5 let a 8 měsíců. Soud v průběhu řízení neshledal nedostatky v postupu soudu prvního, druhého stupně či soudu dovolacího, který v řízení rozhodoval, když z předmětného spisového materiálu se podává, že celková délka řízení byla jednoznačně zapříčiněná vysokou procesní aktivitou žalobců v projednávaném řízení, kteří opakovaně využívali řádných i mimořádných opravných prostředků, žádostí o osvobození od soudních poplatků, opakovaných žádostí o ustanovení zástupce, podávali námitky podjatosti, delegace vhodné, včetně žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení. Do jednotlivých vydaných procesních rozhodnutí pak směřovala vždy odvolání, o kterých rozhodoval soud odvolací, případně dovolání, a to i do procesních rozhodnutí. V průběhu řízení pak soud nedospěl k žádnému období procesní nečinnosti soudu, snad pouze na počátku shledal období procesní nečinnosti od 1.8.2013 do 1.3.2014, kdy ve spise není činěn žádný úkon po dobu 7 měsíců, avšak v té době současný žalobce ještě účastníkem řízení nebyl. Je proto zřejmé, že toto období procesní nečinnosti se žalobce nikterak dotknout nemohlo a nemajetkovou újmu v tomto období nepociťoval.

13. Soud s ohledem na adekvátní argumentaci žalované uvádí, že samotná doba, po kterou řízení trvá, je pouze jedním z faktorů, které vedou pro závěr o přiměřenosti délky řízení. Teprve posouzení konkrétní délky předmětného řízení z hlediska dalších kritérií ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk umožňuje vyřešit otázku, zda v konkrétní věci bylo či nebylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, tedy zda došlo či nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

14. V projednávaném případě soud provedeným dokazováním zjistil, že soud prvního stupně ve věci rozhodoval celkem 22x, soud druhého stupně 6x a soud nejvyšší 4x. Bylo rozhodováno opakovaně o zastavení řízení před soudem prvního stupně řízení dovolacího, opakovaně bylo rozhodováno o odstraňování vad podaných procesních podání ze strany žalobců, opakovaně o podjatosti jak soudce, tak vyšší soudní úřednice, opakovaně o žádostech o osvobození od soudních poplatků a zástupce pro řízení, když závěrem byly tyto návrhy zastaveny, opakovaně o žádosti o doložení právního zastoupení žalobců pro dovolací řízení, bylo rozhodováno o odmítnutí dovolání, odmítnutí námitek, rozhodováno v podaném návrhu žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení o vyloučení k samostatnému projednání odstraňování vad v těchto žalobách a taktéž následně usnesením o odmítnutí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost. Soud se taktéž zabýval vznesenou námitkou delegace nutné, případně prodloužením lhůt k odstranění vad, které byly ze strany žalobců žádány. Stát může odpovídat z titulu nesprávného úředního postupu pouze za újmu způsobenou tím, že nevydal rozhodnutí v zákonné nebo přiměřené lhůtě. Taktéž dle judikatury Nejvyššího soudu stát odpovídá rovněž za to, že nevydal konkrétní rozhodnutí, ačkoliv v účastníkovi řízení vyvolal legitimní očekávání, že takové rozhodnutí bude vydáno. V projednávaném případě soud dospěl k závěru, že odpovědnostní titul ve smyslu § 13 odpovědnostního zákona dán není. Jak bylo uvedeno shora, žalobce se v procením postavení žalovaného se stal účastníkem řízení až po doručení žaloby dne 4.4.2014, když současně s žalobou obdržel usnesení o zastavení řízení. Následný postup soudu po dalších více jak 5 letech probíhal k procesním žádostem žalobců, kteří se snažili zvrátit předmětné usnesení o zastavení řízení a procesními návrhy shora vyjmenovanými brojili proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Žalobce v procesním postavení žalovaného v projednávaném řízení se žádných úkonů aktivně neúčastnil, rozhodnutí, která byla vydávána pouze k návrhu žalobců, mu nebyla ani zasílána. S ohledem na rozhodování opakovaně na třech stupních soudní soustavy s velkou mírou četnosti, která byla uvedená shora, proto soud uvádí, že není na místě úvaha o akceptaci odpovědnostního titulu tak, jak jej žalobce v žalobě tvrdil, a z tohoto důvodu soud žalobu pod výrokem I. v plném rozsahu zamítal. Nadále se už potom nezabýval ani formou, případně splněním dalších podmínek pro přiznání zadostiučinění s ohledem na argumentaci uvedenou shora.

15. Pod výrokem II. pak soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení ve smyslu ustanovení , když žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, náleží mu proto plná náhrada nákladů řízení, které vynaložil proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení jsou představovány náklady nezastoupeného účastníka ve smyslu ustanovení ve znění vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. ve výši 300 Kč za vyjádření k žalobě z 9.2.2021.

16. Lhůta k plnění ve výroku II. byla stanovena dle ustanovení ve lhůtě 3 dnů, když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího, ve třech vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze navrhnout jeho výkon soudem, či nařízení exekuce.