Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 39/2020-37

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Alešem Kobzou jako samosoudcem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa, obec

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o 52.791,29 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18.338 Kč se zákonným úrokem z prodlení

ve výši 9,75 % ročně od 19. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu žalovaný zaplatil částku 34.453,29 Kč se zákonným úrokem

z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 19.694 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení a

do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18.338 Kč od 23. 11. 2019 do 18. 7. 2020, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18.338 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 19. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Návrh žalobce, aby mu žalovaný zaplatil částku 34.453,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 19.694 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení a do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18.338 Kč od 23. 11. 2019 do 18. 7. 2020, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. 11. 2019 po žalovaném zaplacení částky 52.791,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 38.032 Kč od 23. 1. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 %, jako nároků ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne

28. 2. 2018. Požadoval v rámci této částky dlužnou jistinu ve výši 26.752 Kč, obchodní úroky

ve výši 7.730 Kč, 2.800 Kč na neuhrazených měsíčních poplatcích za správu zápůjčky, kapitalizovaného úroku z prodlení v celkové souhrnné výši 2.390,99 Kč do 22. 11. 2019, smluvní pokuty ve výši 3.697 Kč a další smluvní pokuty v celkové výši 8.671,30 Kč, nákladů spojených

s uplatněním pohledávky ve výši 750 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, po celou dobu řízení zůstal naprosto nečinný.

3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobce podle na základě listinných důkazů žalobcem předložených.

4. Z listinných důkazů předložených žalobcem - smlouvy o zápůjčce číslo obchodních podmínek (dále jen OP), sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut (dále jen sazebník), splátkového kalendáře, výzvy k úhradě dlužných splátek a informace o zesplatnění doposud neuhrazené jistiny pro případ jejich neuhrazení, oznámení o zesplatnění zápůjčky, vyčíslení pohledávky, předžalobní upomínky právního zástupce žalobce, výpisu z nahlížení

do insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, výpisu z účtu žalovaného, přiznání

k dani z příjmu žalovaného, standardních informací o spotřebitelském úvěru, formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že dne 28. 2. 2018 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo jejíž součástí byly OP, sazebník. Dne 5. 3. 2018 byla žalovanému vyplacena částka 28.000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobci vrátit v rámci 48 splátek

(1. - 47. splátka 1.770 Kč, 48. splátka - 1.764 Kč) celkem 85.283 Kč. V rámci uzavřené smlouvy byl sjednán úrok ve výši 51 % ročně, RPSN ve výši 100,1 %, výše měsíčního administrativního poplatku byla sjednána ve výši 400 Kč za každý měsíc. Splatnost 1. splátky byla dohodnuta dnem 8. 5. 2018. Žalovaný žalobci zaplatil pouze 6 splátek v období od 9. 4. do 12. 9. 2018, tj. celkem 10.662 Kč, přičemž žalobce jednotlivé splátky započetl částečně na jistinu, částečně na úrok a částečně na administrativní poplatek. Následně již žalovaný nezaplatil ničeho. Z důvodu neplacení žalobce ke dni 7. 4. 2019 dluh zesplatnil. Dlužnou částku nezaplatil ani po předžalobní upomínce právního zástupce žalobce.

5. Před uzavřením smlouvy žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, kdy zjistil, že žalovaný nemá žádné dluhy, aktuálním výpisem z účtu žalovaného č. bankovní účet u Raiffeisenbank, lustrací dokladu předloženého žalovaným - OP v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Žalovaný ve formuláři příjmů uvedl, že má průměrný měsíční příjem 50.000 Kč, v současném zaměstnání je od roku 2010, má vlastní bydlení, na současné adrese bydlí od roku 2005, počet výdělečně činných členů domácnosti uvedl 2, výši poplatků za energie 5.000 Kč, trvalé platby ve výši 2.000 Kč. K tomuto formuláři si však žalobce od žalovaného nevyžádal žádné doklady,

při uzavření smlouvy vycházel pouze z jednoho výpisu z účtu u Raiffeisenbank. Žalobce byl

v rámci usnesení č. j. -9 ze dne 29. 5. 2020 vyzván, aby doplnil svá tvrzení obsažená v žalobě, mimo jiné o skutečnosti, zda posuzoval před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, jakým způsobem a na základě kterých informací byla poskytovatelem úvěru posuzována úvěruschopnost žalovaného s tím, aby označil důkazy k těmto tvrzením a listinné důkazy k žalobě připojil. Žalobce v rámci svých tvrzení rovněž uvedl, že vycházel z přiznání

k dani z příjmů fyzických osob žalovaného prokazujících základ daně po odečtení ztráty ve výši 1.146.729 Kč, přiznání k dani z příjmů žalovaného však nepředložil, přestože jej jako listinný důkaz označil.

6. Podle zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - (dále jen ZSÚ) poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i

v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná. Žalobce

s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když řádně nezjišťoval a neověřoval zejména výdaje žalovaného. Vycházel pouze v tvrzení žalovaného o tom, že má měsíční výdaje ve výši 5.000 Kč na energie, trvale platbu ve výši 2.000 Kč, vůbec nezjišťoval, zda a v jaké výši platí inkaso. Přiznání k dani z příjmu fyzických osob prokazující základ daně po odečtení ztráty ve výši 1.146.729 Kč žalobce vůbec nepředložil, přestože k tomu byl vyzván. Žalobce jako profesionál nemohl přehlédnout, že naprostou většinu tvrzení žalovaný ve svém prohlášení, a to ohledně dalších osob v domácnosti, trvalých plateb, nijak nedoložil. Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmů ze zaměstnání, tudíž jistě nepostačuje ověření příjmů ze zaměstnání, které však ani žalobce nepředložil. Výše příjmů je dána celou řadou dalších faktorů, mimo jiné tím, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, otázkou životního stylu dlužníka a výší jeho reálných výdajů. Žalobce vycházel z přehledu aktuálních exekucí a z výstupu z insolvenčního rejstříku, kde žádné dluhy zjištěny nebyly, takto však žalobce nemohl ověřit, jaké žalovaný skutečně výlohy měl.

11. Pokud žalobce postupoval tak, že žalovanému částku 28.000 Kč dne 5. 3. 2018 vyplatil, resp. odeslal na jeho účet, počínal si zcela lehkomyslně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobce porušil svoji povinnost uloženou mu v ust. § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence- srov. Ústavní nález , soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru též zjevně narušuje veřejný pořádek a je absolutně neplatná

dle . K neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry NS ČR v rozsudku sp. zn. , Ústavního nálezu sp. zn. . Pokud žalobce argumentoval tím, že žalovaný měl povinnost uvést v dotazníku pravdivé údaje, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. ,

v němž je naopak zdůrazněno, že součástí odborné péče pro poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu.

12. Další důvod neplatnosti smlouvy soud spatřuje ve zjevném rozporu jejího obsahu

s dobrými mravy dle a ve skutečnosti, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele ve smyslu . Nelze přehlédnout naprostý nepoměr finanční částky poskytnuté žalobcem -

28.000 Kč a úplaty 57.283 Kč během doby 4 roků při vysoké úrokové sazbě 51 % a RPSN ve výši 100,1 %. Nelze přehlédnout ve smlouvě též řadu dalších ujednání, která jsou zcela nevyvážená

ve prospěch žalobce a naopak v neprospěch žalovaného (např. dohoda o smluvní pokutě apod.).

13. Z výše uvedených důvodů soud smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako absolutně neplatnou, dle které nelze žalobci požadované právo přiznat. Žalobci nelze přiznat právo na zaplacení smluvního úroku, smluvních pokut, poplatků na správu půjčky, či jiných finančních plnění ze smlouvy, jejichž zaplacení se žalobce domáhal, neboť tato ujednání jsou absolutně neplatná.

14. Protože žalovaný skutečně dne 5. 3. 2018 čerpal částku 28.000 Kč, za celé období žalobci vrátil částku 10.662 Kč, došlo z jeho strany k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ust. ve výši rozdílu částky 28.000 Kč a částky 10.662 Kč, tj. ve výši 18.338 Kč. Tuto částku je žalovaný žalobci povinen, jako bezdůvodné obohacení vrátit.

15. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení od 19. 7. 2020 do zaplacení, rozhodl soud o podle ve spojení s vl. nař. č. Povinnost zaplatit bezdůvodné obohacení vzniká na základě výzv do druhého dne od doručení. Za výzvu lze považovat doručení žaloby, žalovanému byla žaloba doručena 17. 7. 2020, žalovaný je v prodlení od 19. 7. 2020.

16. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.), neboť se jedná o nároky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy a rovněž zamítl částečně zákonný úrok z prodlení

z přiznané částky 18.338 Kč tak, jak požadoval žalobce - od 23. 11. 2019 do 18. 7. 2020.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , dle kterého by měl v převážné části úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení. Protože mu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to ve třech písemných vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem výkonu soudního rozhodnutí a exekucí.