Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 267/2021-38
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 7 628,14 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 628,14 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7 445,04 Kč od 2. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 628,14 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7 445,04 Kč od 2. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci domáhala po žalované zaplacení částky 7 628,14 Kč s příslušenstvím Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 4. 12. 2013 Rámcovou smlouvu o finančních službách, jejíž součástí bylo uzavření smlouvy o vedení účtu č. bankovní účet. Žalovanému byl veden korunový běžný účet, který byl poplatkován dle platného sazebníku žalobce. Žalovaný byl oprávněn využívat účet k platbám, výběrům a vkladům. Žalovaný udržoval na svém účtě kreditní zůstatek do 23. 3. 2020, kdy z důvodu vedené exekuce byla žalobkyně povinna vydat peněžní prostředky na účtě, a to ve výši 29.378,55Kč. S ohledem ke skutečnosti, že dne 23. 3. 2020 byl kreditní zůstatek žalovaného na účtě 22 227,53Kč, vznikl debetní zůstatek vyčerpané jistiny ve výši 7 151,02Kč. K této částce byly připočteny ceny za vedení účtu za měsíc 03-05 2020 vždy ve výši 69 Kč, ceny za odchozí platby za měsíc 03-05 2020 vždy ve výši 29 Kč a daň z úroku v měsíci březnu roku 2020 ve výši 0,02Kč.
Dlužní jistina je ve výši 7.445,04Kč a dlužný úrok ke dni splatnosti je ve výši 183,10Kč. Žalobkyně dne 9. 3. 2021 oznámila žalovanému, že z důvodu porušení smluvních podmínek a nezaplacení dlužné částky, zůstatek úvěru zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky v termínu do 24. 3. 2021 s tím, že úvěr se stal splatný 1. 7. 2020. Žalovaný svou povinnost nesplnil a dlužnou částku nezaplatil.
Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.
Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. , zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. o. s. ř. bez jednání.
S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 4. 12. 2013 smlouvu o Rámcovou smlouvu o finančních službách, jejíž součástí bylo uzavření smlouvy o vedení účtu č. bankovní účet, na základě které žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému bankovní služby a žalovaný se zavázal dodržovat smluvní podmínky. Dne 28. 3. 2020 bylo žalovanému dopisem oznámeno, že na základě exekuce je jeho účet blokován a vykazuje dluh po splatnosti ve výši 7 152 Kč, který vznikl nepovoleným přečerpáním. Žalobkyně evidovala dluh ve výši 7 152 Kč. Nedílnou součástí byly i Všeobecné podmínky žalobkyně, dle kterých bez souhlasu žalovaného může čerpat z účtu pokud jí to ukládá zákon nebo pravomocné a vykonatelné rozhodnutí soudu, exekutora nebo orgánu státní správy. Žalobkyně dne 9. 3. 2021 oznámila žalovanému předžalobní upomínkou, že z důvodu porušení smluvních podmínek a nezaplacení dlužné částky, zůstatek úvěru zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky v termínu do 24. 3. 2021 s tím, že úvěr se stal splatný 1. 7. 2020, přičemž zásilka byla žalovanému doručena dne 15. 3. 2021.
Podle ustanovení 2662 občanského zákoníku smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.
Podle ustanovení 2665 občanského zákoníku ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.
Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle ustanovení § 2398 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti. Neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.
Podle ustanovení § 2399 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl
k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Soud dospěl k závěru, že shora popsaným jednáním právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o účtu, neboť žalobkyně se zavázala zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet, a žalovaný se zavázal za tyto služby hradit dohodnuté poplatky. Žalovaný se na základě uzavřené smlouvy dostal do tzv. debetního zůstatku, který se posuzuje přiměřeně podle ustanovení o úvěru. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že žalobkyně uzavřela s žalovaným platnou smlouvu o účtu, a že poskytla žalovanému prostředky v souladu se smlouvou (všeobecnými obchodními podmínkami), tzv. nepovolený debet. Z tohoto důvodu byla smlouva mezi žalobkyní a žalovaným shledána platnou. Bylo pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem tak soud žalobkyni přiznal právo na úhradu částky ve výši 7 628,14 Kč včetně práva na kapitalizované úroky z prodlení. Rovněž nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny za dobu od 7 445,04 za dobu od 2. 7. 2020 shledal soud důvodným.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 000Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu, která náleží žalobkyni, neboť není zastoupena zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a která nedoložila výši svých výdajů dle § 1 odst. 1 a 2, § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. , ve výši 600 Kč za předžalobní výzvu a podání žaloby, tj. 2 x 300 Kč.
O lhůtě k plnění ve výroku I. a II. tohoto rozsudku soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , kdy žalovanému uložil povinnost uhradit určené částky ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.