Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
37 C 104/2021-16
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 63 690 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 24 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. od 19.9.2020 do zaplacení a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého posledního dne příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek v případě jakéhokoliv prodlení.
II. Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 38 990 Kč, pro kapitalizovaný úrok a úrok z prodlení, jakož i pro běžný úrok a úrok z prodlení, nad rámec shora přiznaný, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 24 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. od 19.9.2020 do zaplacení a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého posledního dne příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek v případě jakéhokoliv prodlení. II. Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 38 990 Kč, pro kapitalizovaný úrok a úrok z prodlení, jakož i pro běžný úrok a úrok z prodlení, nad rámec shora přiznaný, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou dne 27.1.2021 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 63 690 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce (právnická osoba) dne 8.3.2018 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 33 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, včetně úroku ve výši 5 610 Kč, administrativního poplatku ve výši 6 600 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 17 160 Kč, nejpozději do 5.9.2019 v 78 týdenních splátkách po 800 Kč. Na svou pohledávku žalovaný uhradil pouze částku 8 300 Kč, která byla částečně započtena na sjednané poplatky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce tedy požaduje přiznání částky 54 070 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 33 000 Kč, dlužné poplatky ve výši 21 070 Kč. Dále požaduje kapitalizovaný úrok, kapitalizovaný úrok z prodlení, běžný úrok a úrok z prodlení.
2. Žalobu dále odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce (právnická osoba) dne 20.10.2017 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, včetně úroku ve výši 1 820 Kč, administrativního poplatku ve výši 2 600 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč, nejpozději do 30.11.2018 v 58 týdenních splátkách po 390 Kč. Na svou pohledávku žalovaný uhradil pouze částku 13 000 Kč, která byla částečně započtena na jistinu a částečně na sjednané poplatky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce tedy požaduje přiznání částky 9 620 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 7 408,67 Kč, dlužné poplatky ve výši 2 211,33 Kč. Dále požaduje kapitalizovaný úrok, kapitalizovaný úrok z prodlení, běžný úrok a úrok z prodlení.
3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil na ústním jednání. Potvrdil, že tvrzené smlouvy o úvěru uzavřel a úvěry čerpal. Dále uvedl, že před uzavřením úvěrových smluv po něm bylo požadováno pouze předložení tří výplatních pásek a nic dalšího po něm nikdo nechtěl. Nikdo se ho nedotazoval jaké má měsíční výdaje, závazky apod.
4. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
5. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, byla dne 20.10.2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se úvěrující společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 1 820 Kč, poplatkem ve výši 2 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč, vrátit v 58 týdenních splátkách po 390 Kč. Dále provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, byla dne 8.3.2018 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se úvěrující společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 5 610 Kč, poplatkem ve výši 6 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 17 160 Kč, vrátit v 78 týdenních splátkách po 800 Kč. Podpisem smluv žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v hotovosti poskytnuté úvěry. Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobce na první úvěr 13 000 Kč a na druhý úvěr 8 300 Kč. Právní předchůdce žalobce pohledávky za žalovaným postoupil žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2019. Soud rovněž konstatoval předžalobní upomínku ze dne 3.9.2020, oznámení o postoupení pohledávky a karty zákazníka.
12. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěry, právní předchůdce žalobce provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobci předložené formulářové listině nazvané karta zákazníka – žádost o zápůjčku vyplněno, že žalovaný je zaměstnaný od 10/2015 a jeho pravidelný měsíční příjem činí 11 656 Kč, respektive v roce 2018 15 523 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaný bydlí v nájmu s partnerkou a má jedno nezaopatřené dítě. Jsou zde uvedeny výdaje na bydlení, osobní výdaje a výdaje na splátky závazků. Žalovaný současně v úvěrových smlouvách stvrdil, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalovaného. Toto potvrdil sám žalovaný, kdy sdělil, že krom výplatních pásek po něm nikdo nic nechtěl, nikdo se nezajímal o jeho skutečné měsíční výdaje a závazky.
13. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel.
14. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
15. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
16. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
17. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
18. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, právní předchůdce žalobce si od žalovaného vyžádal pouze informace týkající se jeho příjmů a výdajů, které však nebyly nijak ověřovány a dokladovány (pouze výplatní páskou a pracovní smlouvou, jak je v kartě zákazníka zaškrtnuto). Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do formuláře právního předchůdce žalobce k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.
19. Obezřetnost a důslednost právního předchůdce žalobce při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného, byť současně prohlásil, že jsou„ pravdivé a úplné.“ Výdaj určený na bydlení ani rámcově neodpovídá obvyklým výdajům na bydlení v České republice, a přesto nebyl nijak prověřován. V hodnocení klienta bylo uvedeno, že náklady bydlení činí 1 900 Kč. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), popř. příspěvky na tyto náklady hrazené spolužijící osobou, lze doložit poměrně snadno. Nelze uvěřit ani skutečnosti, že celkové výdaje žalovaného na dopravu, jídlo a osobní náklady (např. volnočasové aktivity, na ošacení, komunikační prostředky atd.) činí pouze 5 750 Kč. Právní předchůdce žalobce si tedy vystačil jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, aniž by si tato tvrzení blíže ověřil, ač tak udělat mohl a měl, např. výpisy z bankovního účtu, nájemní smlouvou, apod.
20. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatných smluv nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 24 700 Kč (33 000 Kč – 8 300 Kč) + (13 000 Kč – 13 000 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovaného zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.
21. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 24 700 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaný ocitl dne 19.9.2020, neboť podle výzvy žalobce ze dne 3.9.2020 byl povinen dluh zaplatit nejpozději do 18.9.2020. Od 19.9.2020 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobce právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (10 %).
22. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec prostřednictvím zdejšího soudu, a to ve trojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.)